Kdo je online

Momentálně je online 0 uživatelé a 53 hosté.

Velikonoční povídka...

Věříš v život po porodu?

(1Korintským 15) 

V bříšku těhotné ženy byla dvě miminka. První se druhého zeptalo:
* Věříš v život po porodu?
* Určitě. Něco po porodu musí být. Možná jsme tu hlavně proto, abychom se připravili na to, co bude pak.
* Blbost, žádný život po porodu není. Jak by vůbec mohl vypadat?
* To přesně nevím, ale určitě tam bude víc světla, než tady.
* Třeba budeme běhat po svých a jíst pusou.
* No to je přece nesmysl! Běhat se nedá. A jíst pusou, to je úplně směšné! Živí nás přece pupeční šňůra. Něco ti řeknu: život po porodu je vyloučený - pupeční šňůra je už teď moc krátká.
* Ba ne, určitě něco bude. Jen asi bude všechno trochu jinak, než jsme tady zvyklí.
* Ale nikdo se přece odtamtud po porodu nevrátil. Porodem prostě život končí. A vůbec, život není nic, než vleklá stísněnost v temnu.
* No, já přesně nevím, jak to bude po porodu vypadat, ale každopádně uvidíme mámu a ta se o nás postará.
* Máma? Ty věříš na mámu? A kde má jako podle tebe být?
* No přece všude kolem nás! V ní a díky ní žijeme. Bez ní bychom vůbec nebyli. Tomu nevěřím! Žádnou mámu jsem nikdy neviděl, takže je jasné, že žádná není.
* No ale někdy, když jsme zticha, můžeš zaslechnout jak zpívá, nebo cítit, jak hladí náš svět. Víš, já si fakt myslím, že opravdový život nás čeká až potom...