Kdo je online

Momentálně je online 0 uživatelé a 59 hosté.

Velikonoční dopis 2006

„Neboj se !
Já jsem první i poslední, ten živý;
Byl jsem mrtev – a hle živ jsem
na věky věků.
Mám klíče od smrti i hrobu.“
(Zjevení 1:17d-18)

Praha, duben 2006
Milí bratři a sestry,
Opět Vás všechny pěkně zdravím v postním období před Velikonocemi. Je to doba zvláštní přípravy na největší křesťanský svátek, jímž jsme spojeni se starým Izraelem. Vyvedení z Egypta, vysvobození z otroctví, vyslyšení úpěnlivého volání zotročeného a týraného lidu, razantní rozhodnutí víry, důvěry, odhodlání k akci při hodu Beránka a nočním útěku – to všechno jsou zároveň předobrazy zápasu víry každého jednotlivého křesťana. Hezky se o tom zpívá v písni č.135 ve zpěvníku Svítá : „K svobodě je dlouhé putování, těžké bývá zvednout se a jít, tolik různých pout, tolik závor v cestě brání, jen sám Bůh je umí rozlomit…“ Tak jak se podle této písně prokousáváme tím vším, co je to vlastně a víra a co já na to s děvčaty v přípravě na konfirmaci, uvědomuji si stále zřetelněji, jak málo to vnímáme my, dospělí, konfirmovaní, jak málo se k tomu vracíme a jak málo vydáváme svědectví o svém vlastním „putování“. Nejenom mladým kolem nás to pak chybí.
Proto si troufám to i Vám všem připomínat právě v tomto dopise. Přijměte to prosím, v lásce, jako příležitost a povzbuzení k horlivější a hlubší přípravě na nové setkání se Vzkříšeným Kristem.
Píseň, jíž naopak uzavíráme každou svou schůzku s děvčaty, se zpívá na stejnou melodii, je v témže zpěvníku Svítá pod číslem 274 :
„Prosíme Tě, Pane, dej nám sílu, chceme začít podle slov Tvých žít. Věříme, že jednou budem v míru společně u Tvého stolu víno pít. Dívej se na všechny naše zkoušky, jak se utápíme v starostech. Bez Tebe by svět byl jenom pouští, bez Tebe by život neměl vůbec žádný cíl.“
Může to být i vaše osobní vyznání ? – Jak se vlastně chystám na svátky ? Co mě svazuje, co mně brání ? Co mě vzdaluje, odlákává od Krista a jeho cesty ? Jsem si jist, že jdu po Jeho cestě ? Chci to vůbec ? Už jsem to někdy vyznal ? - A jak to jde ? A co dál ? A co lidé kolem ?
Mnozí víte, že jsem měl minulý týden možnost aktivně se zapojit do práce na velké evangelizační akci ProChrist 2006 a to přímo v dějišti v bavorském Mnichově. Jsem velmi vděčný za tu možnost. Jak kvůli tomu, že jsem mohl na vlastní oči, ba kůži poznat zákulisí takové velké akce, do níž bylo dík satelitním přenosům zapojeno během týdne několik set tisíc účastníků. Ale i kvůli samotnému obsahu toho, co po sedm večerů kázal br.farář Ulrich Parzany. Jasné, přehledné, biblicky zakotvené slovo o Kristu a jeho evangeliu, které se dotýkalo jak těch, kdo něco takového slyšeli poprvé, tak těch, kdo již jsou třeba po léta sami zapojeni do služby témuž evangeliu. Svědectví, které vycházelo právě ze zvěsti Velikonoc – o tom, že Bůh ve svém Synu, v Ježíši z Nazaréta vstoupil znovu zásadně do dějin lidstva a otevřel cestu do svobody, rozlámal všechna pouta, jimiž jsme deptáni a prokázal svou moc nad všemi vládci a pány a panovníky tohoto světa.
Vzkříšený Kristus, kterému je svěřena všechna moc na nebi i na zemi (Mt 28:18-20) si povolává své učedníky a svěřuje jim poslání – stávají se tak jeho posly - apoštoly. A to je církev. Žádné památečné sdružení, historický klub vzpomínající na velikány historie, nýbrž společenství učedníků, připravujících se a připravených přijmout povolání svého Pána ke službě, kterou On sám určí.
Na 5 prstech si mohou spočítat, co k této přípravě i po celou dobu putování potřebují, co nesmí poztrácet, ani za nic vyměnit :
1. Pokoj s Bohem = přijetí odpuštění, smíření s Bohem i s lidmi, které se děje po setkání s ním samým, skrze lítost, pokání, vyznání vin.
2. Modlitba = která je předně nasloucháním, udělat si čas na to být sám s Bohem, abych nebyl ničím rušen, zároveň schopnost zůstat na příjmu v kteroukoliv denní i noční hodinu, nevypínat svůj „přístroj“, neodkládat jej pod jakoukoliv záminkou.
3. Čtení Písma = je pravidelný přísun potravy pro duši, navíc je ničím nenahraditelným zdrojem poznání našeho Pána a Jeho vůle.
4. Společenství = je nejen tím, co mne samotného drží a koriguje, nýbrž je to zároveň to první pole, na němž smím a mám pěstovat i sklízet plody své víry. Bez vzájemnosti křesťanského společenství víra jednotlivce buď brzy chřadne, nebo se stává neschopnou služby a neschopnou odolat „virózám“ a jiným „nákazám“ a ohrožením. (Jako je třeba obecně známý sklon k frustraci z nedokonalosti vlastní, či druhých.)
5. Poslání = misie, být nástrojem v Boží ruce. Podle Jeho plánů a pokynů, ne předně podle svých snů, či podle očekávání okolí. Přerozmanitými způsoby, leč vždy se stejnou touhou a láskou a s důvěrou k tomu, který sám je hlavou těla církve.

Ať už je to pro vás něco převratně nového, co jste ještě nikdy neslyšeli, že Ježíš Kristus, soudce a Pán světa, Spasitel - volá i vás a počítá s vámi a pro vás specifické poslání, nebo je to pro vás jen připomenutím velmi dobře známé věci, kterou denně žijete - neodmítněte to pozvání a pojďme se společně radovat z této jedinečné příležitosti a pojďme se znovu společně vydávat na cestu, po níž nás vede On sám.
Přijměte proto i

P O Z V Á N Í

na
SVÁTEČNÍ BOHOSLUŽBY
O VELIKONOCÍCH 2006

Ve Druhém sboru ČCE v Praze 3 - Žižkově
se budou konat
v modlitebně našeho sboru, Čajkovského 10, Praha 3 – Žižkov :

ve čtvrtek 13.dubna 2006 v 19hod
Pašije podle Marka

v pátek 14.dubna 2006 v 19hod
bohoslužby s vysluhováním sv.Večeře Páně

v neděli 16. března 2006 v 9.30hod
bohoslužby s vysluhováním sv.Večeře Páně
+ souběžně nedělní škola pro děti

Na setkání s Vámi se těší staršovstvo !

A budete-li v tyto dny mimo Prahu, „venku“, jak se zde říkává, nenechte si protéci sváteční čas mezi prsty. Vyhledejte jiné společenství tam, kde budete. A nezapomeňte si přibalit Bibli a do časového plánu stanovit pravidelný čas k modlitbě. Vždyť je to tak jednoduché, na prstech jedné ruky si to můžeme spočítat… Čtěte Ef 6:10-20. POKOJ VÁM !
jas

PřílohaVelikost
velikonocni_dopis_06.doc35.5 KB