Kdo je online

Momentálně je online 0 uživatelé a 59 hosté.

Pokušení na poušti

Žižkov 1.března 2009                  Invocavit - 1.postní + VP    (Ž 91:15 = „Až mě bude volat, odpovím mu...")

Píseň :           292,1+8       „Tak Bůh tento svět miloval, že nám k spasení daroval..."                 

Vstup :           1.Janova 3:8b 

Píseň :           355                „Kristus má v rukou celý svět, vše musí k svému cíli spět..."       

Modlitba   

Čtení :           Žalm 91

Píseň :           119 - XII (45-48)  „Tvé, Hospodine, slovo na věky je trvanlivé v nebesích..."   

Kázání :          Matouš 4:1-11 (1-2)       „Půst není dieta ?-!!"

Píseň :           379                 „Stvoř srdce čisté, Bože, mi a ducha přímého..."  

VEČEŘE PÁNĚ :

Úvod

Credo

Ustanovení

Píseň :           494                 „Ježíši, slávo nejvyšší, studnice vší milosti..."

Confiteor + Absoluce

Otče náš              

Vysluhování - Písně :  397, 404,

Propuštění : Kol 3:12-13, 14-15, 16-17

Píseň :           448             „Sláva buď tobě, Bože náš, i svaté děkování"

Oznámení : (Sbírka při vycházení !!!)                                                                                                              (presbyter)

Přímluvná modlitba : 

Poslání :         Deuteronomium 10:12-13

Požehnání :       Deuteronomium 11:13-15                                                                     (jas)

Píseň :           486                 „Svaté Boží požehnání buď nyní i vždy nad námi..." 

 

Vstup :                1.Janova 3:8b           

„Proto se zjevil Syn Boží, aby zmařil činy ďáblovy."

 

Tak svědčí apoštol Jan v textu, který dnes spolu s ostatními sestrami a bratřími ve víře čteme v Heslech Jednoty bratrské.

Vítejte srdečně, milí bratři a sestry k bohoslužbám neděle zvané Invocavit - podle úvodních slov Žalmu pro tuto neděli Ž 91:15 = „Až mě bude volat, odpovím mu..."

do Velikonoc zbývá ještě 6 týdnů.

Stojíme tedy v době postní. Církev již před staletími ustanovila, aby to byl doba přípravy na největší svátky. Doba soustředění k modlitbě, k pokání. K soustředění na setkání se Vzkříšeným, Pánem veškerenstva. Pojďme Jej nejprve vyznávat radostně jako svého Pána podle písně 355. = „Kristus má v rukou celý svět..."

 

Modlitba :      (Ag II/109)       

Všemohoucí, věčný Bože, skrze našeho Pána Ježíše Krista, v Jehož jménu jsme shromážděni jako částka Jeho lidu, vzdáváme Ti dík a chválu.

Pane náš a Spasiteli, Ježíši Kriste, Ty jsi začal zápas s pokušitelem, který si chtěl podmanit celý svět. Čelil jsi jeho útokům a nesl utrpení i kříž. Vstal jsi z mrtvých, vstoupil jsi na nebesa a tak jsi rozhodl navždy o satanově prohře. My však ve své nevěře, nedověře, malověře jeho svodům stále ještě podléháme a dostáváme se pod jeho moc.

A tak nemůžeme, než Ti vyznávat: - že jsme si nevážili Tvého slova jako pokrmu, bez něhož nemůžeme být živi. - Že jsme se v obtížích nedokázali cele spolehnout na Tvé sliby. Nevzdávali jsme čest Tobě jedinému. Nejednou se nám zdálo, že naše životy, celá naše budoucnost, více závisí na lidech, na okolnostech, na mocnostech tohoto světa, než na Tobě.

Všichni, kdo tak spolu vyznáváte, povězte k tomu své: AMEN.

AMEN.

Čtení :           Žalm 91

1  Kdo v úkrytu Nejvyššího bydlí, přečká noc ve stínu Všemocného.

2  Říkám o Hospodinu: "Mé útočiště, má pevná tvrz je můj Bůh, v nějž doufám."

3  Vysvobodí tě z osidla lovce, ze zhoubného moru.

4  Přikryje tě svými perutěmi, pod jeho křídly máš útočiště; pavézou a krytem je ti jeho věrnost.

5  Nelekej se hrůzy noci ani šípu, který létá ve dne,

6  moru, jenž se plíží temnotami, nákazy, jež šíří zhoubu za poledne.

7  Byť jich po tvém boku padlo tisíc, byť i deset tisíc tobě po pravici, tebe nestihne nic takového.

8  Na vlastní oči to spatříš, uzříš odplatu, jež stihne svévolníky.

9  Máš-li útočiště v Hospodinu, u Nejvyššího svůj domov,

10  nestane se ti nic zlého, pohroma se k tvému stanu nepřiblíží.

11  On svým andělům vydal o tobě příkaz, aby tě chránili na všech tvých cestách.

12  Na rukou tě budou nosit, aby sis o kámen nohu neporanil;

13  po lvu a po zmiji šlapat budeš, pošlapeš lvíče i draka.

14  Dám mu vyváznout, neboť je mi oddán, budu jeho hradem, on zná moje jméno.

15  Až mě bude volat, odpovím mu, v soužení s ním budu, ubráním ho, obdařím ho slávou,

16  dlouhých let dopřeji mu do sytosti, ukáži mu svoji spásu.

 

Text :   Matouš 4:1-11 (1-2)

1  Tehdy byl Ježíš Duchem vyveden na poušť, aby byl pokoušen od ďábla.

2  Postil se čtyřicet dní a čtyřicet nocí, až nakonec vyhladověl.

3  Tu přistoupil pokušitel a řekl mu: "Jsi-li Syn Boží, řekni, ať z těchto kamenů jsou chleby."

4  On však odpověděl: "Je psáno: 'Ne jenom chlebem bude člověk živ, ale každým slovem, které vychází z Božích úst.´"

5  Tu ho vezme ďábel na do svatého města, postaví ho na vrcholek chrámu

6  a řekne mu: "Jsi-li Syn Boží, vrhni se dolů; vždyť je psáno: 'Svým andělům dá příkaz a na ruce tě vezmou, abys nenarazil nohou na kámen´!"

7  Ježíš mu pravil: "Je také psáno: 'Nebudeš pokoušet Hospodina, Boha svého.´"

8  Pak ho ďábel vezme na velmi vysokou horu, ukáže mu všechna království světa i jejich slávu

9  a řekne mu: "Toto všechno ti dám, padneš-li přede mnou a budeš se mi klanět."

10  Tu mu Ježíš odpoví: "Jdi z cesty, satane; neboť je psáno: 'Hospodinu, Bohu svému, se budeš klanět a jeho jediného uctívat.´

11  V té chvíli ho ďábel opustil, a hle, andělé přistoupili a obsluhovali ho.

 

K á z á n í  :

Chtěl bych zejména dnes z tohoto velmi známého oddílu, častokrát připomínaného, ne nadarmo právě v dnešní neděli, když máme zhruba 40 dní do Velikonoc a čteme tam, že Ježíš 40 dní a 40 nocí se postil - jako by si to o to říkalo...Ta čtyřicítka hraje ještě další významnou roli. V uších Izraelce musí znít - Desatero. Jeho začátek: „Já jsem Hospodin, Bůh tvůj, já jsem tě vyvedl ze země egyptské,  z domu otroctví. Jsi můj...Nebudeš mít bohů jiných přede mnou atd..."  - 40 let chodili po poušti !!! Izraelci nemohou nevyskočit obrazy proroků, jednoho, druhého, třetího, kteří také trávili přípravu na svůj zvláštní úkol zvláštní dobou samoty - v poušti.

Byli jste někdy na poušti ? - Můžeme si k něčemu přirovnat obraz pouště? Známe něco takového ze života ? Chci se pokusit aspoň trochu, abychom mohli tento oddíl číst dnes pro sebe. Proto se chci zaměřit na ty první dva verše z toho čteného oddílu. Ještě jednou je čtu :

1  Tehdy byl Ježíš Duchem vyveden na poušť, aby byl pokoušen od ďábla.

2  Postil se čtyřicet dní a čtyřicet nocí, až nakonec vyhladověl.

Není to asi náhodou, že k převratnému obratu v životě lidí, kteří to pak vyznávají jako svoji jedinečnou zkušenost víry, došlo tehdy, když - řečeno s Karlem Krylem - nebyli na kolenou, ale ryli držkou v zemi. Když už jim nezbývalo nic. Když už by se jich mohli ptát: Až pojedeš na pustý ostrov a budeš si moci vzít s sebou jenom jednu jedinou věc - co to bude ? Když o všechno přijdeš a smí ti zbýt jenom jedno - co to bude ? Možná o tom hodně vědí ti, jejichž dny se nachylují ke konci, a dost dlouho se nachylují, takže k tomu mají dost času, aby mohli úporně a úpěnlivě a ne zrovna s nadšením sledovat, jak jim ubývá jedna možnost a jedna schopnost za druhou. A tak si tak mapují a plánují - a co ještě ? O co ještě přijdu ? A co mi vlastně zbude ?

Obraz pouště a lidu jdoucího po poušti - 40 let - má v sobě jednu základní charakteristiku, jeden základní kámen víry Izraele, víry církve, víry Božího lidu: A to je naprostá odkázanost na milost Boží. Na to, jestli On dá. Oni se 40 let učí, že sami neprojdou, že pokud na nich bude, tak jednu, druhou, třetí překážku možná zdolají. Nějakými fígly a nějakými odvážnými, heroickými výkony. Ale pak přijde další a na tu už prostě nebudou mít. Mládež řekne: „To už prostě nedám."

Něco takového je poušť. Zkuste si najít ve svém životě chvíli, kdy jste možná byli nejhloub. Když na to vzpomenete, možná mi dáte za pravdu, že, viděno zpětně, z odstupem, bývá to ta nejpožehnanější chvíle. Protože po ní následuje nový počátek, nová možnost, nové povstání, nové vzkříšení... Možná pomoc druhého, který mne zvedne, který mně zase otevře obzor, který mě zase postaví na nohy, dá mi novou důvěru. Ale je jasné, že člověk sám už na to nemá.

Možná proto je obraz postu, obraz pouště, obraz osamocení, obraz vyhladovění dobrou přípravou na smrt. Nejenom na tu tělesnou, která se k člověku blíží a zuby nehty se k němu dobývá. Ale i přípravou na smrt „starého člověka" (v terminologii apoštola Pavla), který může být nahrazen novým. Člověk, kterého jsme včera viděli, a dnes ho vidíme vlastně beze změny - zvenku - ale zevnitř je novým člověkem, novým stvořením.

K této proměně však dochází zpravidla přes poušť, skrz tu „držku zarytou v zemi", skrz situaci, kdy vím, že sám už nemohu nic. Že mohu jenom přijmout. Že mohu jenom natáhnout prázdné ruce - možná ještě s nadějí, že mě za ně někdo uchopí a vytáhne.

„TEHDY byl Ježíš veden na poušť." - Kdy tehdy ? Tehdy, když byl pokřtěn. Když přišel za Janem Křtitelem a vnutil se mu. Jan Křtitel ho odmítá a říká: Ty bys měl křtít mne. Já nejsem hoden rozvázat Ti ani řemínek na Tvé obuvi. Ale Ježíš řekne: Musí tak být. A tehdy se otevřou nebesa - a viditelně, hmatatelně sestoupí Duch svatý.  - Tak to líčí evangelisté. Můžeme si o tom myslet, co chceme, oni to tak líčí a věří. Sestoupí Duch svatý na Ježíše. Je zřejmé, aspoň pro ty, kdo to čtou očima víry, že tenhle Ježíš - syn, svěřenec tesaře z Nazareta  a Marie, později tak uctívané = je potvrzen, jako ten, v němž se Bohu dobře zalíbilo. Bylo to tak jedinečné ? už se to nikdy neopakovalo ? Anebo je to předobraz toho, o čem církev vyznává, že po křtu vodou na pokání, na vyznání hříchů a nebo možná někdy i před - jako jsme to zaznamenali u Efezských a jiných, zažili křest Duchem svatým. Věděli tedy, - oni - věděli i lidé kolem nich, podle příznaků, o kterých si zase můžeme myslet své. Ale věděli a vyznávali to: Tenhle člověk žije z Boha. Jeho život je určován jím a on Jemu patří. A žije z Jeho síly. A to, co bude teď dělat, bude dělat pro Něj. A je jedno, co má za sebou. Naopak - čím víc se odpouští, tím víc člověk miluje.

Ježíš je veden na poušť - Duchem. Aby byl pokoušen od ĎÁBLA !??? Jak si tohle máme srovnat dohromady ? Možná docela jednoduše: Je to výrazné svědectví o tom, že ten zlý ve všech svých silách, možnostech a podobách je podřízený. Je podřízený Boží moci a jeho Duchu. A že tedy když na nás přicházejí pokušení, zkoušky, trápení, bolesti, až tak, jak s Jóbem smíme trpět a kručet, že přicházíme o jedno, druhé, třetí, čtvrté a zdá se nám, že bez důvodu - že to všechno neznamená, že by zlo nad námi získalo svoji moc. Že to všechno zůstává v Božích rukách.

Možná je to pro nás i signál k tomu, abychom přemýšleli, jestli zkoušky, které na nás dopadají, nemají podobný rozměr jako měly u Ježíše, jako měly u proroků, jako měly u Božího lidu. Pročpak Boží lid bloudí pouští ? Inu, proto, aby byl schopen být Božím vyvoleným lidem v zemi zaslíbené. V zemi, která oplývá vším. Má však jedno velké nebezpečí: Jsou tam přece pohané a jejich modly, je tam ohrožení duchovní. Proto oni musí nejprve být jakoby přetaveni, vykováni, aby byli jisti a pevni, že jejich existence, jejich smysl, jejich cíl, jejich síla a moc, jejich hrad, jejich pevnost, jejich skrýše není nikde jinde než v Hospodinu, jejich Bohu.

Kdybyste s námi četli čtení písmácké, včera byla 28.kapitola 5.knihy Mojžíšovy. - To je otřesné. Pár zaslíbení na začátku a pak 45 nebo kolik veršů prokletí, prokletí, prokletí, prokletí....A bez milosti, bez odvolání, a bez náhrady. Tohle byla smlouva, v kterou vstupoval Boží zaslíbený lid. - Jak toto všechno dáme dohromady ?

Ježíš, potvrzený jako Boží Syn, nenastoupí triumfální cestu toho, který má všechnu moc, aby vstoupil do Jeruzaléma a doprovázen svými věrnými nastolil ntu správnou moc Jeho království. Ježíš začíná svoji pouť 40 dny postu. Určitě proto, aby nám bylo jasné, že On se nám přiblížil až do těch nejobyčejnějších, nejtělesnějších potřeb, nutkání a slabostí. Proto tam asi stojí: „NAKONEC vyhladověl". (Že mu to trvalo...40 dní. Už jsem o té 40 něco říkal... nám by stačilo mnohem méně. Když 2 dny není večeře, tak už se kroutíme, že to je nějaké divné.)

Ale lidé, kteří z různých důvodů zkusili půst, někdy protestní hladovkou, ale mnoho jich je po světě, kteří neměli na vybranou, kteří prostě neměli, co jíst - zjistili, že ta tělesná strázeň je duchovně požehnaná. Protože tak, jak člověk odkládá a přichází o další a další možnosti, a jak už mu nezbývá opravdu nic jiného, než pomyšlení na to jídlo, dostává se ke kořenu svého bytí a k jádru svého života. A to je zdravé. To je potřebné. Asi se nemusíme všichni honem rozběhnout a zkoušet to, jestli vydržíme 10,20,30,40 dní a jen tak pro nic za nic. Asi k tomu musí být velmi dobrý důvod, aby to člověk udělal. Ale aspoň ten den, třeba ....???

Tolik se hájíme, že Ježíš je autorita, aspoň ta největší autorita. Apoštolé, to už tak není ono, ale Ježíš, to byl ten pravý - ale Ježíš se postil. = Proč my se nepostíme ?  Proč o tom máme své pochybnosti ? A proč se nám půst blíží víc dietním předpisům, než duchovní práci, duchovní přípravě ? Jakou máme zkušenost s postem ? A když jsme se k něčemu takovému odhodlali nebo to na nás přišlo - z jakého důvodu ? Proč ? - No, protože mě bolelo břicho...měl jsem špatnej - játra třeba - tak mi nechutnalo jíst, tak jsem nejedl....To je zdravé, to prospěje...

Jindy zase - byl jsem tak nervózní, že jsem neměl na jídlo ani pomyšlení - tak jsem nejedl... Pak mi zase říkali, že jsem tlustá - tak jsem nejedla, až jsem z toho onemocněla...důvodů je mnoho. Ten, který však přináší Písmo, je jednoznačný a jednosměrný : A nemíří k nám a nemíří k naší pohodě. Ta přichází, ale jako ovoce, jako návdavek. Ten podstatný rozměr postu a důvod k němu je: Abychom mohli znovu nalézt Hospodina a zjistit, že jsme na něm stejně závislý, jako ten lid Izraelský, který On sám si vyvolil, který si vyvedl z Egypta, z otroctví, dal mu svobodu z toho, kde byl týrán...

A teď si ho vede do země, kterou mu zaslíbil, kde bude moci žít zase málem v rajském bohatství - ale nic „starého" tam nedojde. Nic z toho nedověrného, kdy člověk musí chamtit sám pro sebe a nasbírat si manu na druhý den - smrdí všem okolo a je to na něm vidět a cítit z dálky, že byl ten chamtivec. To bychom potřebovali takovéto věci zažít...Aby, když nedokážeme spolehnout, že zítra zase bude dáno, aby nám to zasmrádlo a všichni to o nás věděli. Možná, že krizové situace a rozkrádačky něčemu takovému také mohou pomoci. Člověk je najednou slavný tím, že se na něco chystal a najednou nemá nic... - A kde je jeho život a kde je jeho plánované štěstí a kde jsou jeho akce a aktivity, které chtěl za ty prachy učinit ???

Půst v biblickém slova smyslu je pro Boha a zejména z toho důvodu, abychom mohli odstranit všechno, co se staví do cesty mezi nás a Něj. Troufnu si připomenout ještě jeden známý příběh:

Soudce Gedeon. Nevěří tomu, že může být vyvolen. Že by ho Izrael mohl poslechnout a na jeho slovo se shromáždit, aby se dal do boje. Troufá si troufale nechat si potvrzovat tohle pověření - a Hospodin mu to všechno umožní. Pak se tedy rozběhne a svolá - pokácí nejprve modly, pravda - a najednou k jeho překvapení mnoho lidí přijde za ním. A tehdy - ještě větší překvapení - Hospodin řekne: Tak to ne. To by nešlo. Je vás moc. Přesila, která proti vám stojí, je jenom trojnásobná, s tím musíme něco udělat. A tak decimuje a decimuje sešlou armádu, až mu zůstane takový nepoměr, že je zřejmé, že jenom šílenec by se mohl pustit do boje proti takové přesile. Šílenec - anebo Hospodinův vyvolený.

To proto, aby bylo zřejmé, že Hospodin dal vítězství, že to byl Jeho zápas. Všechna naše vítězství, uzdravení, zmátoření se, postavení se na nohy, u kterých můžeme ještě říci, že jsme se přece jenom vzpamatovali a dali jsme se do kupy - dali jsme SE do kupy - jsou v tom smyslu k ničemu anebo překážkou. Všechno naše dobré vypadání, jak si držíme svou linii a čistou pleť - je v tom smyslu stejně zavádějící, protože nedává vyniknout moci, která je silnější než to všechno naše a která nás může podržet, až už to sami nezvládneme.

Ježíš PRO NÁS nakonec vyhladověl. A v této chvíli za ním teprve přijde pokušitel. A říká mu: Co děláš ? Vždyť máš všechny možnosti - proč toho nepoužiješ pro sebe ?

Řekneme si: Vlastně, pravda - proč by své moci nemohl Ježíš použít pro sebe ? Vlastně, pravda - proč bych nemohl nejdřív zajistit sebe a svou rodinu a nejdřív vydělat a pak se starat o to, co vlastně dělám a na co dobrého přispěju ? - Mohl. Ale pak nepotřebuji Boha. Pak mohu s Ježíšem, od Ježíše slyšet, tak jak to v Kázání na hoře tvrdí  o modlitbě, o almužně a o postu:  Když ty se postíš - nedělej to kvůli lidem ! A to včetně sebe - Nedělej to kvůli sobě, že se budeš lépe cítit nebo že budeš lépe vypadat. Dělej to jenom proto, abys byl použitelnější k úkolu, který před tebe staví tvůj Pán. Protože je mnoho věcí, které ti v tom brání. Paradoxně jsou to ty, kterých se držíš, protože jimi se zajišťuješ.

Pak ještě jedna zvláštnost: Když Ježíš a jeho učedníci začnou chodit a působit, přijdou učedníci Jana Křtitele. Přijdou za Ježíšem a ptají se ho: Mistře, jak to, že my se postíme a tvoji učedníci se nepostí ?? - Ježíš jim na to říká: Víte, co jim na to říká ? - Dokud je ženich se svatebčany, tak se přece nebudou postit. Až tady ženich nebude, pak bude pravý čas.

Víte, jak vznikla církev ? Když Ježíše ukřižovali, zůstali za zavřenými dveřmi a byli spolu na modlitbách a postech. A pak rozpoznali a pak přijali a pak si troufli.... Lidé si o nich říkali, že jsou opilí nebo šílení. Ale oni věřili, z toho žili a podle toho působili, že dostali podle zaslíbení dar shůry, dar Ducha svatého. A v té moci jdou a vyřizují celému světu, že je pro něj záchrana. Pro každého. Všelijak neuměle. Všelijak to teologicky pletou a se Starým zákonem zacházejí docela svévolně - ale jejich kázání je mocné. A každý den se zástupy lidí obracejí a říkají: Co máme dělat, muži, bratří ? - Čiňte pokání a dejte se pokřtít a dostanete dar Ducha svatého. A byli spolu, každý den v chrámě, rozjímali učení apoštolů, modlili se spolu, sdíleli se o to, co měli - s radostí - a byli všemu lidu milí. Tak je charakterizována církev, která povstala cestou následování svého Pána.

Kristus potřikrát přemůže Zlého odkazem na Písmo. Můžeme to dělat také ? Nebo se můžeme spolehnout na to, že už jednou je vyhráno, dobojováno a už nemusíme ? - Nemusíme se bát o výsledek. Ale ten náš zápas je pořád stejný. Protože vyhráno, dobojováno je - pro stvoření. Ale je i pro mě ? - Vždyť já se mohu „svobodně" modlit proto, aby mě lidé viděli, aby mě chválili, já se mohu postit proto, abych měl splněno, abych si mohl dělat čárky a dělat výkazy svých duchovních výkonů, já mohu dávat almužny tak, aby to všichni viděli nebo jenom tehdy, když to druzí vidí - a přitom dobře počítat, abych sám nebyl škodný...Majíť odplatu svou...

V té chvíli, kdy Ježíš ustál zápas, naplnilo se zaslíbení, které jsme slyšeli v Žalmu 91: A kterým provokoval ten pokušitel: Vždyť je přece psáno, že ty se nemusíš bát a že ti andělé.... andělé přistoupili a obsluhovali ho. Tohle bych chtěl zažít - vy ne ? Amen.

 

Pojďme spolu s Davidem zhřešivším vyznávat a prosit : Stvoř srdce čisté, Bože mi, a ducha přímého ...

Píseň :              379

Ustanovení sv. Večeře Páně :   1.Korintským 11:23-29

Pojďme dnes společně v písni Jana Amose Komenského 494. zpytovat sami sebe a vyznávat se našemu Pánu:  „Ježíši, slávo nejvyšší, studnice vší milosti.."

Abychom stvrdili vyznání, která jsme spolu zpívali, povstaňme, prosím, a takto jedni před druhými, ale předně před samotným Bohem vyznávejme :

Vyznáváš, že jsi hříšný člověk a že nejsi před Boží tváří o nic lepší než druzí lidé ? Přiznáváš, že spolu s nimi neseš vinu za bídu světa ? - Jestliže tomu tak je, odpověz, prosím :  VYZNÁVÁM

Věříš však, že Ježíš Kristus, Boží Syn, vedl svůj zápas s mocnostmi zla a svůj život položil v oběť i pro tebe? Pro tvé očištění, pro tvé smíření, pro tvé obnovení ? - Pakli tak věříš, odpověz, prosím : VĚŘÍM

Tak věře, jsi odhodlán odpustit všem, kdo se proti tobě provinili ? - Jestli tak při tobě je, vyznej: ODPOUŠTÍM

Přijměte slovo potěšení :

Hospodin odpouští tobě všechny  nepravosti, uzdravuje všechny nemoci tvé, vysvobozuje od zahynutí život tvůj.

 

Spojme se v modlitbě, ve které tak vyznáváme, že prosíme o odpuštění, jako i my odpouštíme :

V Kristově jménu voláme k Bohu Otci :

Otče náš, který jsi v nebesích...

 

Tak již, prosím, pojďme, abychom  přijali pozvání hostitele - samotného Pána  a Mistra, Spasitele- Ježíše Krista. On dává své dary, aby v nich spojil nás až na věčnost. Spolu se všemi, kteří, tak jako my, ve víře přijímají Jeho dary a jsou spojeni v Jeho jménu.

Během vysluhování budeme zpívat tu naznačenou píseň 397

....

Poslání (viz texty)

....

Spojme se k přímluvné modlitbě :

Vzkříšený Pane, dáváš nám znovu zažívat postní čas, abychom měli příležitost znovu poznávat a vyznávat, kde a jak podléháme nástrahám pokušitele a proviňujeme se proti Tobě i proti svým bližním.

Prosíme, veď k pokání nás i všechny, kdo upadají do pokušení hledat smysl svých životů v majetku, v postavení, v bezohledném hledání svých věcí.

Prosíme Tě za ty, kdo v tom boji s pokušením prohráli. Za ty, kdo neznají Tvou osvoboditelskou moc a ztratili pro sebe naději.

Prosíme, veď k pokání i všude tam, kde jsme v pokušení opouštět společenství Tvého lidu, nevážit si Tvého slova, opomíjet modlitby a zapomínat na ty, kdo potřebují naši lásku.  Požehnej, prosíme, postní čas jako dobu k obnově křestních slibů, aby se zbloudilí k Tobě navrátili a všichni se posílili v lásce k Tobě, v hledání Tvého království.

Prosíme, veď k pokání i svou církev tam, kde podléhá pokušení stavět na jiném základě, než na tom, který je položen v Tobě. Tam, kde nehledá jednotu, kde zapomíná na misii, kde se nemodlí za tento svět.

Dej nám, prosíme, poznat nově a mocně, že v Tobě je záchrana, smíření i pokoj pro celé stvoření. Amen.

 

 

PřílohaVelikost
090301.doc109.5 KB