Kdo je online

Momentálně je online 0 uživatelé a 79 hosté.

O jedné zdravé závislosti (Lukáš 16:19-31)

"V jednom městě žili dva muži…jeden bohatý a druhý chudý. A jednou se přihodilo, že přišel k tomu bohatýmu host (napovídají děti..). A co dál ? - A chtěl, aby mu dal něco k jídlu. - A co dál ? Co mu dal k jídlu ten bohatý ? - Chudý měl ovečku a on mu ji udělal k jídlu. Co dál ? - "No to je ale darebák, to je lumpárna. S takovým chlapem je potřeba zatočit." - A co bylo dál ? - "Ty jsi ten muž !" - Tenhle příběh přece vyprávěl prorok Nátan králi Davidovi. A král David byl spravedlivý král. A tak ho to právem rozčílilo - který že darebák mohl udělat takovouhle lumpárnu ? - Že sebral jednu jedinou milovanou ovečku svému chudému sousedovi, když sám jich měl plné stádo a tam mu bylo líto šáhnout. A na to mu prorok musel říct : Ale, králi, tenhle příběh je o tobě ! Ten bohatý člověk jsi ty ! A ten chudák - to je třeba ten milý Uriáš, kterému ty jsi vzal tu jeho jedinou milovanou ovečku - jeho ženu. A nechals ho kvůli tomu zabít.

To byl příběh, který jsme spolu vyprávěli posledně, když jsme tady měli s dětmi společně bohoslužby. "V jednom městě byli dva muži…" My jsme potom s dospělými mezitím vyprávěli velmi podobný příběh. Zase to začínalo stejně : V jednom městě žili dva muži. Jeden z nich byl král a druhý byl jeho soused. Král toho měl… ale zrovna si usmyslel, nebo někdo mu poradil, že ta vinice, co je nejblíž k jeho královskému paláci - tam by byla krásná zelinářská zahrada. Něco moderního. Pěstovat nějaké víno, tradičně, jako to dělali naši otcové a praotcové … Ale zelí teďka - to frčí ! To jde na odbyt. A to je zdravé ! - Uděláme tam zelinářskou zahradu. A tak se král poníží a jde za tím chudým sousedem a řekne mu : Prosím tě, jak bych tak rád tady si udělal zelinářskou zahradu - prodej mně tu vinici. Ten človíček se nezaradoval, že mu král nabízí hory-doly. Že mu nabízí lepší pozemky, někde jinde. A ten mu řekne : Pane králi, nezlobte se, ale tohle - i kdyby to bylo jakékoliv - ale tohle jsem zdědil po svém otci a po svém dědovi. A málem bych řekl : Přísahou jsem se zavázal, že na téhle roli budu pracovat. Tu nikomu nemohu dát. A koneckonců, tuším, že to tak je už od samotného Hospodina ustanoveno. Že On nám tuhle zemi dal a On nám řekl, abychom na ní pracovali a žili. A i když se nám nebude dařit, abychom po nějakém čase - oni to měli vyměřeno na půl století, padesátý rok = léto milostivé - abychom to všechno vrátili zpátky. Aby ten, co něco pokazil, mohl zase začínat znovu. Pane králi, nezlobte se, ale neprodám.

A král se rozč… - ne, nerozčilil. Král - Achab se jmenoval - on byl slušný, řekněme. Byl to dobrý politik. Ale tady nějak prostě selhaly jeho nástroje. On šel s dobrou k tomu sousedovi. Říká mu: Dej mi to, půjč mě to, já ti dám něco lepšího. A když ho odmítl, tak zůstal schlíplý a smutný a nebyla s ním řeč. A tu se tam objevila - jeho žena (napovídají opět děti…) - Ráchelko, ty to krásně znáš, to se mi líbí. - A jestlipak někdo ještě víte, jak se jmenovala, děcka, tak jeho žena ? - Je to takové krásné, zvukomalebné slovo. - To si zapamatujte. Hele Metůdku, až budeš chtít někdy - někdo tě strašně rozčílí a budeš mu chtít vynadat, tak mu řekni : Ty seš ale - teď to jméno ?? - Ty seš ale Jezábel !! Tak se jmenovala - Jezábel. To vám byla ale….šikovná královna…Já jsem chtěl říct něco ošklivýho, ale pak jsem si to rozmyslel. To vám byla šikovná královna. Ona toho tolik uměla zařídit a zajistit. Řekla tomu králi : Králi, neboj se, nestarej se, nebuď smutný. Já to zařídím. Já ti tu vinici dám. Dám ti to, po čem toužíš !

No - ta vedla řeči jenom, že ? - Ne, ona to opravdu dokázala. A docela brzy. Ale - za jakou cenu !! A zase za králem Achabem přijde někdo, kdo mu vyřizuje něco od Boha. A když, Zuzko, někdo vyřizuje něco od Boha, tak je to kdo ? - Anděl. Ano. Buď, že má nějaké poselství, to je ten posel. A nebo ? - Když si zavolá Pán Bůh nějakého člověka a lidi ho poznávají jako člověka, tak se říká, že to je ? - PROROK. Prorok. Takovýhle prorok, jeden z nejznámějších, prorok Eliáš, ten přijde za tím Achabem a ten mu to právě říká. Stejně jako tomu Davidovi : Ale tohleto je lumpárna ! - A král Achab - holt musel přijmout.

No jo, tak to už máme podruhé : "V jednom městě žili dva muži…jeden bohatý a jeden chudý." + Poslouchali jste dnešní evangelijní čtení ? - Do třetice. Když je v Bibli něco třikrát, tak to znamená, že už to je důkladně důležité a závažné. Do třetice dnes ten příběh začal : "V jednom městě žili dva muži…jeden - bohatý a jeden - chudý." Tihle dva bydleli zase hrozně těsně vedle sebe. Nemohli se neznat. Museli… Ten bohatý musel chodit kolem toho chudáka. Ale nějak si na to musel zvyknout a přijmout - to tak je normální, samozřejmé - nějak se mu nepovedl ten život nebo něco takového - Co já s ním mám společného ? Co já s ním mám společného ? - Cizí člověk. Ale přece nemohl nevidět, že ten chudák u jeho dvěří potřebuje pomoci. Že má hlad. Že touží, tam je napsáno, aby se aspoň drobeček k němu dostal, který upadne ze stolu. - Děcka, hodně drobíte, když jíte ? Jo ? - Tak si představte, až zase mamka řekne : Podívej se, co tady pod tebou je…Tak si představte, že aspoň to chtěl ten človíček přijít a sesbírat ty drobky a tím se najíst. - Ani to mu nedali. Přišla služebná, zametla to tam a hodila to do koše….Ani to mu nedali. Nebo to dala nějakými zvířeti možná tehdy ještě.

No, není tohle drastické ? Není to kruté od toho člověka ? A copak tam nebyli kolem jiní lidi, kteří by mu řekli : Prosím tě, vzpamatuj se, tenhle člověk potřebuje ? - Kdo ví ? Asi i ti ostatní už si na to zvykli a řekli si : Holt - někomu je dáno, někomu je přáno…. Holt někomu …. Co my s tím naděláme ? - A kdybych pomohl tomuhle jednomu, tak určitě nepomůžu všem. Když pomůžu jednomu, za chvilku tady mám celé hejno takových, který by chtěli a mně samotnému by nakonec nezbylo…Jé, takových řečí a výmluv je, tolik a moc.

Tak to jsem chtěl připomenout, děcka. Vezměte si doma Bibli - nebo máte ji někdo tady - Bibli ? - Nemáme Bibli. Aha, tak to se na to ještě podíváme. Ale vezměte doma a řekněte : Ještě jednou si tyhle tři příběhy chceme najít a povyprávět a přečíst. Protože to je opravdu podezřelé. Když v Bibli najdeme něco třikrát, tak bychom to neměli přehlédnout. - "V jednom městě žili dva muži - jeden bohatý a jeden chudý…." - Kdo jsem já ? Kdo jsem já ? Komu říká Pán Ježíš ten příběh ? Zkuste tam zjistit v tom okolí, komu to říkal a já vám dám takovou myšlenku jako podezřelou : Já mám ten pocit, že musíme dát pozor, jestli náhodou, když tohle čteme, nejsme taky jedni z těch, co stojí nebo sedí kolem Pána Ježíše a jestli tenhle příběh nevypráví on taky mně ? Jestli ho nevypráví nám ? Jestli jsme si taky nezvykli na to, že to je prostě normální a že s tím nic neuděláme, když někdo touží po tom aspoň trošičku z toho, co já užívám, aby měl. A my už to umíme nějak zkousnout, nějak to zvládnout, že prostě to nějak nejde a že má asi smůlu.

Když to ten bohatý člověk zjistil, on na to přišel, ono mu to došlo, - kdepak byl ? - (děti napovídají…) Ve vězení ? - No, dá se to tak říci, nedalo se odtamtud utéci. Ale ještě lépe to tam je popsáno. Kdepak byl ten bohatý člověk, když na to přišel, když mu to došlo ? Když pozdvihl své oči a vidí toho chudáka, jak je v nádheře a v pokoji a v nekonečném dostatku - Tam je napsáno, že byl v PEKLE. Ten bohatý - byl v pekle ! Ale předtím ještě - co s ním udělali ? Předtím on zemřel a lidi ho vzali a pohřbili. To si tam všimněte, dospělí, v tom příběhu, to tam je velmi zajímavý a závažný moment. Když zemřel Lazar, tak ten snad nemá ani nikoho, kdo by ho pohřbil. Ale za ním přijdou andělé a odnesou ho do náruče Abrahamovy. Do lůna Abrahamova, kraličtí řeknou. To znamená, ten člověk se dostal někam mnohem dál, než my lidi dokážeme domyslet. Ale ten bohatý - toho náležitě vzali a zřejmě se slávou a s bohatstvím ho pohřbili. Přece to, že ho pohřbili - ta jeho cesta vedla - v Bibli máme tohle slovo, musíme se s ním poprat. - DO PEKLA.

Vy znáte peklo, že jo ? - Co je to peklo, Metůdku ? - Když se pečou ňáký buchty - ano, tak se peklo. Výborně. - A kdyby tam strčili místo buchty tebe, tak bys viděl, jaký je peklo, když je strašný vedro, když to tam člověka úplně usmaží a on nemůže nic - to takhle jedna paní sušila kočku v mikrovlnce - to znáte, že jo ? To musela udělat peklo. - Anebo pizzu taky, jo, jo, jo. - Jenže ta pizza a ty buchty, ty jsou na to udělaný, těm to prospěje. Jenže my, lidi, nejsme udělaný na to, abychom se dostali do pece nebo do pekla, takže nás to zničí !! A někdy to trvá hodně dlouho. - Tak to je něco o tom pekle. Když je člověk někde, kde ho to ničí, kde ho to trýzní, kde ho to mučí… Hele, Metudku - už tě někdy někdo vzal a třeba ti kroutil ruku ? - Ne ? - Ty máš hodný sestřičky, to rád slyším. Tak třeba - Už se ti stalo, že sis šáhnul na kamna, horká ? - Taky ne. Že třeba - tak co bychom vymysleli… Už tě bolely zuby ? - Ty nemáš zuby takový, aby tě bolely ještě, viď ? - Tak co bychom vymysleli takového, aby sis to mohl představit ? - Pomožte mně, prosím vás ! Potřebujem najít něco, co Metudek zažil, že ho to trápilo, bolelo. - Bříško tě bolelo ? - Taky ne. Naplácali mu. - Naplácali mu, to by bylo takový, no, to není ono. - Tak ne, on je šťastnej, spokojenej, tomu nevysvětlím, Metůdkovi, prostě. Ale vy ostatní, prosím vás, vy si tam něco dosaďte, když vás něco trápí, trýzní. Taková bolest zubů, to je to správný, nebo dna, když člověka bere, nebo záda ho bolí, nebo hlava ho bolí. A teďka ono to je nekonečné, jako když vás utahujou, jo…. To ve středověku znali, když někoho mučili, tak vzali ten šroub a teď to přitahovali, přitahovali - a když už si člověk na to zvyknul na tu bolest, tak mu zase ještě přidali trošičku… Tak něco takového - to jsou všechno obrazy pekla. Ono to vypadá nenápadně ze začátku - droga, ta to umí krásně. Absťáky, kocoviny - to jsou pekla. Toho se nedá zbavit. To je čím dál tím horší. Člověk to přeplácne, ještě znovu zase se dostane trošičku, aby se nadechl jako nad vodu - ale zase se začne topit. Topit - když člověk nemůže dejchat - to je vono….Tak to je kus pekla.

Tam byl ten bohatý. To pro nás není tak důležitý v tomhle příběhu. My chceme slyšet, co se doslechl. On byl docela hodný ten člověk asi, protože myslel na svoje bližní. Měl je rád, protože, když sám se dozvěděl, že s ním to je zlý, že si nepomůže, tak si vzpomněl a řekl : Tak pošli Lazara aspoň do toho mého domu. Tam mám své bratry. A ti to taky nevědí, co já jsem nevěděl, jak to jednou skončí. Tak aspoň jim pošli toho Lazara, ať vidí, jak to dopadne. Ať nepřehlížejí toho, koho mají vedle sebe.

Tady je kupodivu, jak Abrahám, který je tam jaksi zástupnou postavou za Hospodina, odpoví - To nemá smysl. Konečně, já už jsem to dávno udělal. Já už jsem mnohokrát poslal své svědky se svým Slovem, aby to vyřídili. "Mají Mojžíše a Proroky, ať je poslouchají !" - Děcka, tohle si zkusíme zapamatovat, jo ? "Mají Mojžíše a Proroky, ať je poslouchají !" Pojďte to zkusit říct se mnou. My si to pak na náboženství vysvětlíme, co to bude znamenat, ale teď si to chceme jenom pamatovat. "Mají Mojžíše a Proroky, ať je poslouchají !""Mají Mojžíše a Proroky, ať je poslouchají !"

A teď vám dám úkol : Abyste přemýšleli, koho posloucháte. A teď nemyslím rádio a gramofon a televizi. Ale posloucháte v tom smyslu, když vám něco řekne, jdi a tohle udělej, tak koho poslechnete. No ale nejeno, ty taky. Přemýšlejte si o tom, já se vás na to za chvíli zeptám, jo ? - Protože se teď chci obrátit k vám ostatním. Ale dřív ještě vás poprosím : Máte v rukou papíry ? Já jsem si pro vás přinesl písničku, která bude nová a která nás naučí, abychom si nemuseli tolik pamatovat, co jsme dneska četli. Připomene nám to podstatné. Ta písnička, co má číslo 14. A má napsáno - Ráchelko ? - "Hospodine, králů Králi." - Zase znovu se nám to vrací, zase jedna z těch písní, která vyznává Hospodina jako nejvyššího Pána.

…..

"Hospodine, králů Králi, nepomine sláva tvá. Stále plyne mezi námi, cíl nemine láska tvá.

Ref: Ty jsi náš svatý Pán, Otec, Syn, Svatý Duch, ty jsi náš mocný Král, náš věčný Bůh.

Milujeme tvoje řády, na každý den dobré jsou. Přežijeme všechny pády, když vírou půjdem za tebou. + Ref. Ty jsi náš svatý Pán… …..
Hospodine, králů Králi, nepomine sláva tvá. Stále plyne mezi námi, cíl nemine láska tvá.

Ref: Ty jsi náš svatý Pán, Otec, Syn, Svatý Duch, ty jsi náš mocný Král, náš věčný Bůh.

Milujeme tvoje řády, na každý den dobré jsou. Přežijeme všechny pády, když vírou půjdem za tebou. + Ref. Ty jsi náš svatý Pán… …..

A teď kousíček pro vás dříve narozené, než jsou děti, pro nás dospělé :

Když jsem se předtím ptal, jestli s sebou máte Bibli tady v kostele, jestli bychom si tam mohli něco najít, tak jsem tím nechtěl provokovat, ani dráždit. Nebývá to zvykem v našich kostelích, abychom s sebou nosili Bible. Už takhle máme tři zpěvníky a ještě papír a padá nám to z rukou a nemáme si to kam odložit. Nebýváme na to zařízeni. Možná to je škoda, že by se to technicky zvládnout dalo, abychom měli, kam si odložit zpěvníky a bible a přitom nezabírali místo tomu, kdo sedí přede mnou. My máme ty židle volné tady mezi sebou, to je dobré, ale když jsou lavice, tak je to horší.

Ale možná by bylo dobré, abychom i do toho kostela brali s sebou Bibli - protože kde jinde ? Já vám chci teď vyprávět takový příběh - trošičku barevný, který se ale týká nás a který bude o nás.

Když jsme zpívali : "Milujeme tvoje řády, na každý den dobré jsou, přežijeme všechny pády, když s vírou půjdem za tebou" - tak mám za to, že to "milujeme" je to správné slovo. Že vystihuje a dobře pomáhá představit si, co se tím myslí. Nejde jenom o to se něco naučit. Nejde jenom o to odpovídat správně na otázky. Jde o to milovat. A tak je to i s tou naší Biblí. Říkává se, že ti protestanti, evangelíci jsou lidem knihy, lidem Bible. Ale nevím, jestli už to není minulost. Možná, že bychom měli na tohle se soustředit a hledat zase, kde máme své Bible a s nimi nějak jinak žít a nějak jinak pracovat.

Když jsem vyzdvihl to slovo "Majíť Mojžíše a proroky, ať je poslouchají !" - tak to jinak přeloženo znamená pro nás - Mají svou Bibli. Bibli, skrze kterou Pán Bůh zaslíbil, že bude promlouvat. Někteří tvrdí, jako Martin Luther, že výlučně skrze Bibli, že není jiný zdroj poznání Boha dokonce. Jiní říkají, že to je jeden ze zdrojů a že jsou i jiné a že jsou prorocká slova a vidění a sny a tak dále. Přeberte si to. Nerozhodl bych to. Sám se kloním k tomu, že Písmo je jedním jistě zaslíbeným a požehnaným zdrojem. To ostatní můžeme mít s otazníkem, ale o Bibli to víme jistě. Pán Bůh zaslíbil, že skrze Písmo, skze příběhy, skrze Zákon, který tam je, bude promlouvat. A to podobenství Ježíšovo o boháči a Lazarovi nám to velmi, velmi důrazně připomíná. "Mají Mojžíše a Proroky, ať je poslouchají !" - Jinak se to přeříkává : "Čtěte Bibli, tam to všechno je. - Seďte doma na židli, čtěte Bibli, tam to všechno je…" zpívá Voskovec s Werichem .

A teď jsme zpívali v té písni, že "MILUJEME" Boží řády. - Jak se to u mě projevuje, že miluju Boží řády ? A teď už trošku toho malování o tom našem milování :

Zarazilo mě to slůvko a začal jsem si představovat, jak to je s těmi našimi láskami a jak se to projevuje. Ono už také to milování není vždycky totéž. Bývá to někdy hodně "cool" - tak je to moderní. To znamená užít, využít, ale hlavně se nevázat. Je tohle nebezpečí i pro náš vztah k Písmu, pro náš vztah k Boží vůli ?

A tak jsem si začal mapovat, jak to je s láskami a říkal jsem : Jsou některé takzvané "platonické lásky": Člověk někoho obdivuje, vzhlíží k němu, dá si jeho fotografii nebo velký plakát doma do rámečku nebo přímo na zeď, málem se k němu modlí, každý večer k němu vzhlíží a krásně se mu usíná pod plakátem té vysněné star - ale je pro něj nedosažitelný, nikdy se vlastně nepotkají, zná toho člověka jenom z televize, či z filmu, či z obrázků. = Tak mají někteří lidé Boží slovo = návštěvu bohoslužeb, čtení Bible, kázání - jako velmi vzácnou sváteční věc, od které si třeba hodně slibují, která jim zpravidla má pomoci udělat lepší atmosféru, zlepšit jejich Vánoce či jiné slavnostní chvíle. Tak i jejich Bible má doma čestné místo za vitrínou, je vzácná, v kůži vázaná, byla hodně drahá, se zlatou ořízkou a vytahuje se jenom při těch skutečně nejslavnostnějších příležitostech. - Je to pěkné a hosté to obdivují - jenom je ta kniha asi zbytečně tlustá - protože čte se z ní maximálně jedna či dvě stránky - stále tytéž - O tom jak Hospodin je můj pastýř, a o tom, jak se narodil Ježíšek... .

A pak jsou třeba horoucí, planoucí, vášnivé vztahy, zamilovaní až po uši - ti, co nevidí, neslyší, nic jiného je nezajímá - chtějí být jenom pořád spolu a co nejblíže a moci se jeden druhého dotýkat a dělat jeden druhému pomyšlení. A ti chtějí také jeden druhého co nejvíce poznat - do všech detailů, do všech zákoutí, pořád by si jenom povídali a chtějí všechno vědět, celou minulost a všechny sny do budoucnosti a chtějí slyšet vyjádřeno všechno, jak to ten druhý teď právě prožívá a také moc touží to sami tomu druhému povědět - až se z toho někdy překřikují a mluví jeden přes druhého a moc se neposlouchají - a to už taky není dobře.

Když to takhle vypadá mezi člověkem a Bohem, pak potkáte člověka, který svou vlastní Bibli nosí pořád s sebou. Všude - i do školy, a na kluziště a na záchod - chce ji mít prostě pořád u sebe. Nemůže bez ní být. A co chvíli ji otevírá a čte v ní a hledá odpovědi na své otázky. Málem, když chce zjistit, v kolik mu jede devítka, tak se nepodívá na sloupek na jízdní řád, ale otevře Bibli a hledá, jestli by tam nenašel, v kolik mu jede ta tramvaj. Hledá odpovědi na své otázky, které mu cestou životem vyskakují. Ta Bible podle toho pak vypadá - přesto, že ji má obalenou, drží již jenom díky tomu obalu a je celá ochmataná a taková zašlá a počmáraná - je na ní prostě vidět, že je velmi často používána a že už toho hodně viděla a hodně zcestovala… Byla i na táboře, byla i u moře v cizině, byla v zimě na horách, mrzla někde v batohu (ale třeba byla i dobře zabalena v nejteplejším svetru - aby jí, milované, nebylo zima…) - ale ty dírky v některých listech ty jsou určitě propálené od jiskérek z táboráků - ani tam nesměla chybět.

Mám ještě pokračovat dál a malovat další alegorie lásky k Bohu a k Jeho Slovu ? - Asi si to raději dokončete sami - ať máte konečně po zbytek dne Páně co dělat - přemýšlejte si, vzpomínejte si, vyprávějte si, zapisujte si - Co a jak jste zažili a slyšeli o Bibli a o Božím Slovu, jak se to obé potkává - a nebo taky ne…

Když jsem říkal, že jsme označováni za "Lid knihy" - bylo by to málo. Bylo by to zase špatně. Bylo by dobré, aby o nás lidé mohli říkat, že jsme LID VÍRY !! Ale ten se bez té Knihy dost dobře neobejde. Neboť ta víra roste z poznání. Roste ze setkání s Bohem. Roste s každodenním kontaktem. Roste s tím, že smíme vyznávat, že milujeme Boha.

- Jakpak milujeme člověka, s kterým jsme se už 14 dní neviděli, nepromluvili, přestože žijeme ve společném bytě ?

Znal jsem taky jednoho, který měl takovou bibli - nebyla to Bible, byl to jízdní řád, nosil modrou uniformu a měl to taky pěkně ošahané. A možná byste našli ještě další, kteří mají podobné pomůcky pro život. A jsou někteří, kteří to mají v popisu práce. Možná bychom se také měli ptát, jak to mají bohoslovci, teologové - konečně máme je dnes tady - jak oni to mají se svou Biblí ? Když to mají jako povinnost, jako práci, když je z toho zkoušejí a dostávají za to známky - Dá se ještě milovat ta Bible ? A mít ji jako potěšení ?

Milujeme tvoje řády… To slovíčko "MILUJEME" dnes si odnesme a rozjímejme o něm. Nejenom, jak milujeme druhé lidi, jak milujeme Hospodina, ale tak jak milujeme Jeho Slovo, jak s ním zacházíme.

Pojďme teď ještě jednou zazpívat tu dnešní novou písničku : "Hospodine, králů Králi…Milujeme tvoje řády, na každý den dobré jsou, přežijeme všechny pády, když vírou půjdem za tebou…"

k tomu ty Bible velmi moc potřebujeme !! - Nechci se ptát, kolik Biblí dnes mělo to štěstí, že mohly přijít také sem na bohoslužby - asi se zbytečně stydíme, že by tu překážely, nebo že by tomu snad nerozuměly, co se tady děje ? Nebo že by nám do toho moc mluvily ??? - Ale kde jinde by měly být víc, než tady ?? Kde jinde bychom se jimi měli zabývat víc než právě v kostele ?

Pojďme ještě jednou zpívat tu novou píseň Králi králů : "..Milujeme Tvoje řády, na každý den dobré jsou…"