Kdo je online

Momentálně je online 0 uživatelé a 25 hosté.

Majetek církví, hospodaření sboru, restituce


Zdař Bůh!

Milí bratři a sestry, přikládám zajímavý článek, který se týká i našich rozhovorů a správném hospodaření sboru a církve, na nějž nás upozornila sestra Jitka Baumanová.

(Pro ty, komu se nebude text správně zobrazovat přikládám odkaz na webovou stránku:  http://mpavlik.casd.cz/wp-content/uploads/downloads/2011/11/DM111107.pdf)


 

Lživé tvrzení: církevní restituce

5.11.2011    Právo    str. 6    Publicistika

Václav Bělohradský    Adventis

Současný mediální provoz vyznačuje komunikační hojnost, mnoho znaků, málo označovaného, mnoho obrazů,

málo zobrazeného, hodně hledisek, málo viděného, hodně kopií, málo originálů, hodně fragmentů, málo celků,

hodně faktů, málo idejí. V minulosti, ve věku rozkvětu národních států, rámovaly konflikty mezi zkušenostmi a

možnostmi, mezi přáním a realitou, mezi tradicí a pokrokem „hegemonické diskurzy“, které okupovaly veřejný

prostor dlouhodobě – třeba boj za národní samostatnost nebo sociální rovnost.

Ve společnosti komunikační hojnosti se rámování událostí samo stalo nejdůležitější událostí. Důležitost

rámování závratně vzrostla, politická moc se dnes neobejde bez moci médií rámovat strategicky hromady zpráv

či symbolů, ideologických konstrukcí, obrazů a komentářů, „faktoidů“ i mystifikací. Fakta naopak ztratila na váze,

v každém očku sítě sítí, která drží pohromadě naší „vědecko-technickou“ společnost, je jich plno. Jsou beze

smyslu, neviděná, oživnou a začnou působit ve veřejném prostoru, až když jsou účinně zarámována. Kdo

účinně rámuje, vyhrává volby a vládne.  Dejme obyčejnému slovu tvrzení trochu hlubší smysl. To, co dnes obíhá

ve veřejném prostoru, nejsou fakta, ale tvrzení. Tvrzení jsou účinně (strategicky) zarámované hromady sdělení,

která teprve díky svému zarámování jsou „stvrzena“ a my je začínáme vnímat jako argumenty.

V politických sporech se dnes bojuje o účinné rámování zpráv a sdělení, v tomto smyslu jsou média hlavním

nástrojem boje o moc. Co média zarámují jako korupci, co naopak jako lobbování, co jako boj za lidská práva,

co jako nový Mnichov?

Zaveďme formuli lživé tvrzení: je to mediální konstrukce, která rámuje hromadu fakt tak, aby se zneviditelnily

rozpory mezi nimi. Věk komunikační hojnosti je také věkem interpretace, protože žádná současná diskuse ve

veřejném prostoru se nemůže obejít bez interpretace jejího zarámování, bez porozumění výhodám, plynoucím

některým stranám z určitého zarámování událostí.

Na výstavě Luciferův efekt je instalace Magdalény Jetelové: lidská práva, jak je definuje OSN, jsou promítnuta

na stohy papírů, když si jeden odneseme z výstavního sálu, vidíme, že máme v rukou jen prázdný papír. To

platí i o každém „rámování událostí“. Když vyndáme třeba bombardování v Iráku, Afghánistánu či Libyi z rámu

obrana lidských práv, vidíme jen mrtvoly.

Zajímavým příkladem lživého tvrzení jsou církevní restituce zarámované jako odluka státu od církve.

Vrátíme církvím majetek a ony z něho budou žít, zdá se to jednoduché a přesvědčující. Nikde a nikdy (ani v Itálii

ne!) to ale není pravda a – což je důležitější – my, kdo chceme, aby církve působily v naší společnosti jako

církve, si ani nesmíme přát, aby to byla pravda.  Kdyby totiž církve musely žít ze svého soukromého

majetku, musely by přestat být církvemi.  Chci  říci, že církev je instituce založená na společenství, jehož

cílem nikdy nemůže být maximalizace zisku z majetku, jakkoli velkého. Církevní majetek není soukromý, má

veřejnoprávní status z podstaty věci. Církev „nesmí“ (je to přikázání!) být ekonomickým hráčem a využívat svůj

majetek „tržně“ či delegovat nějaké agentuře takovou roli.

Jestliže někdo odkáže svůj soukromý majetek církvi, dělá to proto, že chce, aby byl užitečný v křesťanském

smyslu, aby byl nástrojem lásky k bližnímu. Předává ho církvi do správy, protože právě v ní vidí záruku, že

nebude využit tržně, ale křesťansky.  Církev nemůže, pokud chce zůstat církví, maximalizovat výnos z

majetku tak, že udělá z nějakého domu kasino či erotický klub. Ani nemůže půjčovat na lichvářské úroky nebo

provozovat jiné výnosné činnosti, nemůže maximalizovat výnos půdy nebo lesů, je vázána úctou ke stvořenému

světu. Jen tím motivuje ty mezi námi, které jejich víra vede k rozhodnutí darovat jí svůj majetek. Nikdo než

nepřátelé církví si nemůže přát, aby žily ze svého soukromého majetku, aby maximalizovaly výnosy z něho.

Rámovat restituce odlukou církve od státu je lživé  tvrzení. Restituce v takovém zarámování jsou výnosným

byznysem pro všechny zprostředkovatelské firmy a kapitálové skupiny, které ten majetek eventuálně odkoupí,

nebo budou spravovat (podle tržních zásad). Pokud  církve budou donuceny maximalizovat (třeba i nepřímo,

prodejem  či svěřením do správy) výnos ze svého majetku,  budou se muset vzdát své jedinečné role v

demokratických společnostech – být příkladem angažovanosti ne pro zisk, ale pro lásku k bližnímu.

Všechny nás to ochudí, restituce zarámované jako předpoklad odluky a „samofinancování“ zničí to, co na

církvích obdivujeme i my – ostrovy pozitivní deviace, na nichž nevládne tržní konkurence, ale solidarita mezi

lidmi. Chceme-li, aby církve dále působily jako církve, učily nás lásce k bližnímu a obětavosti, nemohou

žít z restituovaných lesů, půdy  či budov. Kdyby maximalizovaly zisk z nich, popřely by samy sebe. Vím, že

církve se chovají často sobecky a krátkozrace, ale snad tentokrát jejich bůh bude při nich stát.

Kdo chce, aby církve působily svobodně v demokratické společnosti, musí si přát, aby nebyly nuceny žít ze

svého majetku. K  čemu by nám pak byly,  čím by se od nás lišily, proč bychom jim odkazovali eventuálně

soukromý majetek? Nic nemusíme vědět o objemu restitucí a způsobu vydání majetku, z podstaty věci vyplývá,

že církve z něj nemohou žít bez zrady svého poslání. Přejme si, aby církve mohly spravovat svůj majetek podle

křesťanských zásad, všichni z toho budeme mít prospěch. Z čeho mají tedy církve žít? Z příspěvků věřících,

z daňových asignací a z podpory demokratického státu.

 

(Plné znění zpráv  6 © 2003 NEWTON INFORMATION TECHNOLOGY, s.r.o. www.newtonit.cz )