Kdo je online

Momentálně je online 0 uživatelé a 42 hosté.

Čtvero zastavení v knize proroka Jonáše

Žižkov 2, neděle 09-03-2008 Bohoslužby s dětmi
---------------------------------------------------------------------
Písně : 680, 638, 631, 639, 621, 702
Text : Jonáš 1:10 + 2:10 + 3:8b-10 + 4:10-11
Čtení : Matouš 12:38-42
Introit : Žalm 5:4
Poslání : Filipským 4:6
Požehnání : Filipským 4:7
----------------------------------------------------------------------------

MODLITBA : (Děkovali jsme v té písni 637 - ztišme se ještě k modlitbě)

Nebeský náš Otče, jsme rádi, že můžeme být zase tady. Mnozí jsme již vykonali dost dlouhou cestu proto, abychom se sem dostali. Dnes se vůbec hodně cestuje. Každý den jezdíme sem tam, chodíme, sháníme a děláme... skoro nic nemáme pořád doma. A i dnes je spousta lidí na cestách. Někteří jedou autem, jiní autobusem, někdo letadlem, jiný lodí. Vlastně celý život je taková cesta, Pane. Od začátku až do konce. A zase znovu, zpátky. A možná ještě dál...
Děkujeme Ti, že můžeme vědět, že jsou cesty, které jdou K TOBĚ. Děkujeme, že nám připomínáš, že všechny naše cesty jsou PŘED TEBOU. Některé cesty jsou OD TEBE. To znamená, že vedou někam jinam, než kde jsi Ty. A jiné cesty jsou také OD TEBE, ale zase to znamená, že to jsou cesty, které Ty jsi připravil, které Ty jsi dal. A ty jsou PRO TEBE.
Prosíme, přijmi nás jako částku Tvého lidu, která přišla K TOBĚ, před Tvou tvář, jak se v kostele říká, aby už tak vyznala, že touží po tom být s Tebou a chodit po cestách, které Ty dáváš, které jsou PRO TEBE a které vedou K TOBĚ. Už to, že jsme teď tady a ne někde jinde, je takovým naším vyznáním. Děkujeme, že smíme vždycky znovu očekávat, že když k Tobě budeme volat, když na Tebe budeme čekat, že to nebude marné.
Tak čekáme i v tuto chvíli. A to nejenom pro sebe, ale i pro ty, kteří nám tu dnes chybí. Buď proto, že jsou někde na cestách, nebo v práci, nebo jsou nemocní, anebo proto, že už jsou na cestě, na které ještě nikdo z nás nebyl. Na cestě, o které věříme, že určitě vede K TOBĚ. AMEN.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

K á z á n í :
----------------
Milé sestry a milí bratři, milé děti !
Máme dnes před sebou čtvero zastavení v knize proroka Jonáše. Už jste to jméno slyšeli z biblického čtení - o tom, že bude dáno znamení proroka Jonáše. Zde jsou :
1. “Cos to udělal ?”
2. “U Hospodina je spása”
3. “Kdoví, možná že se Bůh v lítosti obrátí...”
4. “Tobě je líto skočce.”
Nevím, zda i Vám ostatním se stejně jako nám s dětmi stalo, že jsme se teď v poslední době opakovaně setkávali s prorokem Jonášem - na nedělení škole, na biblické hodině, v různých čteních... takže myslím, že jeho příběh pro nás nebude nic neznámého. Nebo ano ? Je tu někdo, kdo neví, kdo to byl Jonáš ? - Aspoň něco o něm určitě každý víme.
Odložíme teď všechny jiné hrdiny, které jste si dnes s sebou, děti, přinesly. (a my dospělí také, byť ne očividně, hmatatelně, jako děti, ale ve svých myslích a vzpomínkách docela jistě...) A to proto, abyste PRÁVĚ JIM to potom mohli vyprávět a vysvětlovat. To je náš dnešní úkol. A k tomu se musíme dobře soustředit. A odložit všechno, co by nás mohlo rozptylovat, rušit, odvádět naše myšlenky jinam.
Co k tomu budete potřebovat ? - (Co nemáte, nekupujte, ale vyrobte si !!! Nejlépe z papíru.)
Budete potřebovat panáčka, jednoho. - Máte nějakého panáčka ? - Dobře.
Budete potřebovat loď. - Máte nějakou loď ?
Budete potřebovat rostlinu s velkými listy - fikus třeba.
Nejlepší je to všechno vyrobit z papíru. Pak si to doma postavíte, tak aby to bylo dobře vidět. A když Vám to přijdou uklízet a nebo se budou ptát - prosím Tě, co to tady máš ? - tak řeknete - No, moment, to jsou Velikonoce !!!
Oni řeknou - Jaké velikonoce ? - Vždyť tam není žádný zajíček, nejsou tam vajíčka ...? Ani tam nemáš kříž.
A Vy řeknete - Počkej, já ti to vysvětlím. Pojď. - A začnete vyprávět.
A já vám k tomu dnes dávám nápady, přihrávky, co byste mohli vyprávět.

Myslím, že Jonáš - to jméno znamená “holubice” - holubice, to je naděje. Když Noe po potopě pustil holubičku, tak ona mu přinesla novou zelenou snítku, aby bylo jasné, že už zase znovu začíná země obrůstat a už zase se tam bude dát žít i někomu jinému, než jsou ryby, želvy a žraloci a co všechno ještě žije v moři.
Jonáš byl poslán na cestu. A tak se zvedl - a jel. JENOMŽE - jak už jsem říkal v modlitbě - cest je mnoho. Když odsud někdo odchází, ptá se mě: A kterým směrem se mám dát ? Zrovna včera jsem tu měl jednoho známého a právě tak se mě ptal : A kterým směrem mám jít tady od vás ? Tady je těch směrů víc a na každé další křižovatce přibývají další a další...A já jsem se ho hned zeptal : No, počkej, já ti neporadím cestu od nás, dokud mi neřekneš, KAM se chceš dostat. Tohle je důležitá otázka při všech cestách. Proč vlastně někam jdu ? A kam se chci dostat ?
No, a už tady měl Jonáš problém. Protože Pán Bůh ho poslal TAM (ukázáno rukou) - a Jonáš šel TAM (ukázáno na opačnou stranu). A dokonce docela přímo. On měl jít pěšky - tehdy ještě Afriku obeplutou neměli, - na východ. A Jonáš šel do přístavu !! - a z něho se dalo od nich tehdy jet jen na západ. !! - Tedy od prvního kroku je zřejmé, že jde úplně někam jinam. Jsou cesty, které to nemají takhle zřejmé. Člověk jde stejným směrem, zdá se, že je všechno v pořádku. Ale vevnitř si člověk říká - No, jako bych šel do školy, ale já vím, že kousek vedle je to hřiště. Má ještě tedy šanci zahnout na to hřiště na poslední křižovatce před školou...A je problém stejný, jako měl Jonáš. Je důležité, abychom šli TAM, kde máme být.
Někdy se nám zdá, že člověk, když třeba vleze do metra, zkouší telefonovat - nejde to. Není signál. Když vlezu do metra, myslím si, že mě není vidět. Co nás Jonáš učí jako první je, že to je omyl. Od Jonáše jsme se naučili, že pro Pána Boha jsme vidět VŽDYCKY A VŠUDE. Že to je jako ...- křečka jsme měli. Vyrobili jsme mu takové bludiště. Na vrchu mělo sklo. A on tam moc rád rejdil a šmejdil - a dělal, jako by ho nebylo vidět, jako by byl schovaný - ale my jsme ho velmi dobře viděli. Tak nějak jsme před Bohem. Ze všech ostatních stran - lidé to nevidí, já si myslím, že to není vidět, ale shora -. shora to je jako na dlani. A dokonce by mně mohli napovídat - Teď, když zahneš sem, tak to je slepá ulička ! Tam budeš běhat ještě čtvrt hodiny - a pak se budeš muset vrátit. Nikam nevede. Shora to je vidět. Ten, kdo stojí vedle mě - ten to nemůže vědět. Protože ještě nebyl až tam na konci. - Někdy vám to bludišťátko ukážu...
Takže, před Bohem se nelze schovat. Pro dospělé - moderní novinka v zábavním průmyslu, tak zvané “reality show” opět vykrádá. Zneužívá toho rozpoznání, jaké to je trapné, když se člověk vidí vždycky a všude. Teď si představte, že takhle nějak nás vidí Pán Bůh. Pořád, stále. Jak to musí být těžké se na nás koukat. Jak to vůbec není k smíchu, ale jak je to trapné.
Vy to znáte, jak to s Jonášem bylo. Sednul na loď a jede TAM (ukázáno na západ). Měl jít TAM (ukázáno na východ). JENOMŹE ta loď - nějak jí to nejde. Protože přišla - kde se vzala, tu se vzala - BOUŘE. (děti napovídají) - Brrrr. Zažili jste bouřku ? Jasně. Nic příjemného. - A na moři ? - To se to schovává v baráku, když je to pěkně pevné. Ale teď si představte, že by se to začalo tady všechno s námi třást a houpat a naklánět a vrzat a skřípat - a že byste už věděli, že se dá taky...(napodoben zvuk sifonu) - potopit a utopit. Není divu, že ti námořníci dělali všechno co mohli, co uměli, aby tu loď zachránili. Víte, co dělali ? - No nejprve zkoušeli pádlovat, veslovat, stahovat plachty, naklánět plachty... Když to nepomáhalo, tak ... ??? (děti napovídají) - To je jak cesta života : Nejdřív se člověk snaží, aby to nějak ukormidloval, aby to nějak zvládnul, se vším, co má. A ještě se těší, že nabere ještě víc. Pak třeba na něj přijde zlá nemoc a on už hledá - všechno, co ho zbytečně zatěžuje, tak to odkládá. Tohle opustí, tohohle zanechá, tohle už nemůže. Ale ještě pořád se těší, že to půjde k dobrému. A že tedy přežije. Že projede tou bouří tam, kam se chce dostat.
Jenže ani to nestačilo. Tak co pak udělali námořníci ? - Když už vyhodili náklad, tak udělali něco, co je pro ten Jonášův příběh nesmírně důležité. A když budete vybírat nebo vyrábět toho panáčka, tak ho udělejte takového, aby to právě bylo poznat. - Co oni udělali ? - “...Lodníci se báli a úpěli, každý ke svému bohu...” - Co to znamená, když “úpěli” ? - Ano, modlili se. Každý jiným způsobem. Proto taky, jak vyrobíte toho svého panáčka, aby bylo poznat, že se modlí - to záleží na vás. Možná že ti, co za vámi přijdou a budou se ptát, co to tady máš, to nepoznají. Tak jim to musíte říct, vysvětlit. Tenhleten, vidíš, ten se modlí.
Oni se modlili každý ke svému bohu. A nepomáhalo to. Ale pak tam našli jednoho, a ten se nemodlil !!! - Jonáše (napovídají děti). - Co dělal Jonáš ? - Spal. (napovídají děti) - Tuhle mi říkal jeden moudrý člověk, velmi moudrý : “Pánu Bohu nejvíc sloužíš, když spíš. Protože mu nepřekážíš...” Já jsem si u Jonáše na to vzpomněl. A ono to tak vlastně i s ním bylo - za chvilku to vysvětlím. - Ale pro ty lodníky se Jonáš nemodlí. A on skutečně v tu chvíli asi tvrdě spí. Tak ho vzburcují, vytáhnou z pelechu a ptají se : Jak to, že nám také nepomáháš, abychom se zachránili ? - No a tehdy - nebudeme to natahovat - tehdy z Jonáše vypadne, když se ho ptají : Kdo jsi, co jsi a kam jdeš ? - A Jonáš musí s pravdou ven, musí přiznat barvu - a řekne : (A teď jsem zvědav, co byste řekli vy, být na jeho místě ??? (Děti hádají...)
Oni se ho ptají : Kdo jsi ? - Jonáš = naděje (přeloženo). Holubice.
Co jsi ? Co děláš ? Čím jsi ? (děti odpovídají...) Člověk - Prorok. - A čípak prorok ? - Boha - Jsem prorok Nejvyššího Boha, přizná Jonáš. (hm - a klidně si spím, když my tady toneme...)
Kam jdeš ? - Do Ninive (děti) - Ty bys to vyřešili hezky zkrátka... - ale námořníci by řekli : Do Ninive ? Ale, kamaráde, to sis spletl loď - tam my nejedeme !! My jedeme TAM (ukázáno na západ) a Ninive je TAM (ukázáno na východ). Co s tím provedeme ? -
A Jonáš jim napovídá, už dál : “Já vím, že to, co se tady teď děje, to, že vy jste v ohrožení života, je kvůli mně. Ale předtím mu ještě ti námořníci řekli to, co jsem četl v těch textech v úvodu kázání : “Cos to udělal, člověče ?” - Jak sis mohl něco takového dovolit ? To bychom my našemu bohu neudělali v žádném případě. A ty přitom tvrdíš, že ten tvůj Bůh je Nejvyšší, nejmocnější.. ?!! - Jak sis něco takového mohl dovolit ?
Tohle si dobře zapamatujte. Když o vás budou ostatní děcka vědět, že chodíte do kostela, (nebo v něm dokonce bydlíte...) že se někdy modlíte, že jste byli pokřtěni - tak na vás právě takhle mnohokrát udělají : Jak sis TY mohl něco takového dovolit ? A uděláte třeba věc, kterou dělají všichni. Budete třeba lhát. Kdo se bojí, ten zalže...Ale oni lidi kolem vědí, že když se hlásíš k Bohu Nejvyššímu, tak to už vůbec není legrace. To kdybych to udělal já, já jsem obyčejnej, já to dělám jenom kvůli sobě - ale ty seš přece Boží ?? !! Ty přece říkáš, že věříš tomu Bohu ? A ten Bůh tě přece vidí = Jak sis tohle mohl dovolit ? Copak se ho nebojíš ?
Je zvláštní tvrdou charakteristikou církve, že dopadá jako Jonáš. Že ji ostatní, okolní svět musí takhle napomínat - “...copak ty se ani Boha nebojíš ??” Ti lidé kolem se bojí boha a všeho možného jiného mnohem víc, než ti, kteří znají a mají kontakt s Nejvyšším. Dokonce jsem zažil takovou zkušenost - trapnou zkušenost - Děti si hrály na hřišti a pro jednoho z nich přišla maminka. A jemu se ještě nechtělo domů... Víte, co udělal ? - “... Dej mně pokoj, já ještě nejdu... a jdi si sama domů a...” - Ti ostatní kluci - byla to tak hodná maminka a tak dobře se jim žilo - ti ostatní kluci na něj vytřeštili oči a říkali mu : “Cos to udělal, člověče ? Tohleto já bych svý mámě nikdy neřek.. A to mě řeže dvakrát denně a vůbec mně nedá to všechno, co máš ty...já mít takovou mámu jako ty...”
Takový trapas si člověk udělá, když zapomene na to, jako Jonáš, že má Boha a že se ho bojí.
Shrnuto - první kapitolka : Jonáš zapůsobil jako výborný misionář. (nechtěně, nezaviněně) Výsledkem této scény totiž je, že ti pohanští námořníci, je psáno, volali k Hospodinu. Už ne k těm svým bohům. Oni poznali, že Hospodin je Nejvyšší a že se k němu mají obracet. Tak oni se modlí k Hospodinu. Jonáš tím, co všechno pokazil, stal se vlastně nakonec nástrojem -. on za to nemohl, ale Hospodin to ještě proměnil, aby se ti pohané dozvěděli o tom, jak mohou dojít záchrany. A také záchrany došli.
Jednu malou připomínku, abychom si oddechli, mi dovolte. - Píseň : “Pán Bůh pro mě má svůj plán (místo, cestu, cíl svůj) - i pro tebe má svůj plán. Když se každý budem řídit Jeho plánem, to si piš, pak něco uvidíš.”

Zastavení druhé - “U Hospodina je spása”.
Druhá kapitola, shodou okolností také 10.verš. Ono nám to dnes vůbec tak hezky vyšlo, že si připomínáme právě 10.verše ze všech 4 kapitol pororoctví Jonášova.
Jonáše, jak víte, vzali, hodili do moře, což znamenalo, že s ním je naprosto konec. Pohřbili ho. Doslova. Dočetl jsem se, že mnoho národů pohřbívá právě tím způsobem. Eskymáci třeba. Tam, co oni žijí, je všude led. Hrobeček vykopat nemůžou. Oheň udělat je také těžké - tak oni pohřbívají tak, že naloží toho zemřelého do kajaku a pošlou ho na moře. Nebo jinde, když někdo zemře, tak ho vezmou, dají mu šutr kolem krku a spustí ho do moře. A moře to už zařídí.
Jonáše tedy hodí do moře, je pohřben, je konec. JENOMŽE - kdybyste to předváděli, nezapomeňte, že ta vaše figurka, ten Jonáš je stále v takové poloze, nebo tak se tváří, jako když se...modlí (děti) - modlí. Ano. = Jonáš i v tom hrobě nejhlubším, na dne moře, i tam se modlí. Možná si můžeme troufnout říct, že AŽ tam. Do té doby to třeba nestihl nebo nechtěl - ale tam ještě se modlí !!! A to je rozhodující v té chvíli. To je o těch Velikonocích. Když ukřižovali a pohřbili Ježíše, je psáno o jeho učednících, že se také ještě modlili. A přijde vzkříšení. Přijede tam ta naše známá...ryba - velká ryba, Jonáš si nastoupí - no ne, to mu musejí pomoct trošičku - A velryba s ním jede ... KAM ? - Do Niníve (míní děti) - TAM (na východ) - Ono to je tím směrem. Ona ho nezaveze do Ninive. To by to měl hoch moc pohodlné. Ona ho jenom vrátí zpátky tam, odkud vyšel. To, co jel špatně, ho ona vrátí. A on se musí znovu rozhodovat. - Půjdu ? - On ještě mohl jít třeba taky TAM (na jih) nebo TAM (na sever) - nebo se zavrtat do písku jako pštros a dělat, že není...(ha, ha , ha) Nebo vymyslet ještě další úhybné manévry.
Ale Jonáš podle školy, kterou už zažil, ví, podle námořníků, kteří se snažili a pak volali k Hospodinu, ví, že to nejlepší, co může udělat je, aby Pána Boha poslechl a šel. TAM (na východ, do Ninive.)
A tak jde. Přijde do Ninive...Moment, v prorocké knize Jonášově - celá jedna kapitola - CELÁ KAPITOLA - to vydá za celý příběh - je zapsána ta Jonášova modlitba. Tak je to důležité ! To si čtěte ! Čím starší budete, tím víc se vám určitě bude líbit. Jonášova modlitba končí : “Já Ti, Hospodine, s díkůvzdáním přinesu oběť a co jsem slíbil, to splním. Protože u Tebe je spása”. Mě vám tam moc oslovilo to, co ten Jonáš říká : “...co jsem slíbil, to splním !” Možná po dlouhých klikatinách a cestách, ale co jsem slíbil, to splním. Budu tam, kde mě chceš mít.

No a teď přeskočíme, nebudeme se trápit s Jonášem po poušti, ale hned už jsme u velkého města - kdo máte kostičky nebo ostatní hračky, tak to tam připravíte, nastavíte, aby tam bylo ... mumraj, ruch, obchody, dálnice, letiště, metro, co si jenom vymyslíte - prostě veliké město. Jonáš tam přijde a začne se ...my ho nemáme pohyblivého - ta figurka stále zůstává v té poloze, jako že se modlí... A tenhleten modlící panáček se začne procházet po tom velikém městě. A uvidíte, že kamkoliv ho dáte, bude působit tak nějak zvláštně. Protože naše hračky, naše figurky, nebývají většinou zařízené k tomu, aby se mohly také modlit... Umějí se předvádět, umějí hrát divadlo, umí jezdit, umí se prát, bojovat, to jo - ale aby se modlily ? - Viděly jste, děti, někdy hračku, která by byla udělaná tak, že se umí modlit ? - Já myslím, že si ji musíte samy vyrobit.
Takže, tahle naše vyrobená, modlící se figurka se prochází tím velikým městem - a - Co říká ?
Už tím, že tam je. Pozor lidi ! Je tu něco špatně. Ne TAM, ani TAM, ani TAM, ale tam, kam pro vás určil Nejvyšší Bůh. Všechny ostatní cesty nebudou k dobrému. Buďto se vrátíte zpátky, odkud jste vyšli - to v tom lepším případě, nebo zahynete cestou, nebo dojdete do slepé uličky. Žádná jiná cesta nemá ten správný cíl.
A tady nastává v Jonášově příběhu převratná změna : Když to obyvatelé toho velikého města slyšeli, skutečně je to zaujalo. Jistě v tom měl prsty Pán Bůh. Když tam Jonáše posílal, měl to tam už připravené. On sám tam zapůsobil - protože proč by to jinak neudělali oni sami dřív, že ? Vždyť měli tolik možností... Ale až teď to zabralo . Na ten divný impuls toho modlícího se Jonáše. A oni nechali všeho, co dělali, a začali dělat něco jiného. A jsme zase v dalším 10.verši - již ve 3.kapitole : Když to uslyšel král, řekl, přikázal : Všichni teď nechte všeho a taky se modlete k Bohu. Kdo ví, možná, že se Bůh v lítosti obrátí.” - To je velmi chabá jistota. Kdo ví ? Možná... že se Bůh v lítosti obrátí. Oni to nevědí, že to bude ta správná cesta. Nemají si to jak prokázat, dokázat. Oni nemohou slibovat - dělej tohle a určitě se stane tohle...Ale natolik tam pán Bůh zapůsobil, že oni věří tomu Jonášovi. Možná, že jim Jonáš vyprávěl ten svůj příběh. Jak to s ním bylo, jak se k nim složitě dostal. A že na základě toho svědectví oni potom také uvěřili.
No, Jonáš vyřídí své poselství a jde zase ... kam jde Jonáš z Ninive ? - Na kopec... - On tam bydlí ? - Ne. ¬- Tak proč si tam jde sednout ? (děti různě radí...) - On jim zvěstoval, že když se neobrátí, když nenechají toho, co dělají, tak že budou zničeni. A čemu věří tedy Jonáš v tu chvíli ? - Věří, že toho nenechají.- Jo, přesně. Jonáš věří tomu, že toho nenechají !!! - Počkejte, ale to tedy - proč tam vlastně šel ? On přece měl jít zachránit ty lidi tam, to město. - On tomu ale nevěří, že by mohli být zachráněni. Víte, jak se to říká ? - “Podle sebe, soudím tebe.” Jonáš nevěří tomu, že by Ninivští mohli činit pokání. A tak si vyleze na kopec a říká si - jé, to bude krásná podívaná...To ještě nikdo nezažil. To já se na to podívám. - To jako kdyby se u vás ve třídě prali kluci a vy budete vědět, že už jde paní učitelka. Tak byste za nimi přišli do třídy a řekli byste jim : Kluci, už toho nechte, už jde paní učitelka. A pak jste si našli výhodné místo, abyste viděli, co se bude dít. Jak bude zle, jakou dostanou poznámku...Jak byste byli zklamaní, kdyby toho opravdu nechali a nic se jim nestalo, co ?
Právě tak to měl náš milý (modlící se) Jonáš. Nebyl schopen uvěřit, že by ti druzí byli schopni toho, co on. Jemu se to přece stalo. On už to má přece za sebou. On už byl zachráněn. Ale nevěří tomu, že by právě tak mohl odpustit Pán Bůh těm druhým. A tak se chystá cizopasit, “paparazzit” na neštěstí druhých. To je hrůza. Ti Ninivští na tom v tu chvíli byli mnohem mnohem lépe, než celý slavný “prorok” Jonáš. Protože oni věděli, že to vůbec není samozřejmost, když se jim to stane, že by jim Pán Bůh ještě odpustil. Ale Jonáš tomu nevěří.

A konečně poslední 10.verš - ve 4.kapitole : Tam jsem četl něco o kočce. Ne, to nebyla kočka...”tobě je líto skočce” - tak divně přeložili překladatelé slůvko, které popisuje zvláštní rostlinu, která má veliké listy. Víte, jak vypadá třeba meloun ? Jaké má listy ? - Takové obrovské, jako třeba lopuchy - že se to dá používat málem jako deštník... (děti popisují své zkušenosti a vykreslují své představy o tom, jak vypadá skočec...) - Ano, taková nějaká rostlina to byla. To důležité na ní bylo, že se pod ní dalo sedět ve stínu - měla veliké listy. A Jonáš si vylezl na kopec, sednul si tam pod skočec a čeká. Sedí si ve stínu, kde to tolik nepraží, jako tam všude kolem a těší se, jak tam dole v Ninive jim bude horko. Protože je Pán Bůh zničí.
- JENOMŽE - (zvuková kulisa + gesta chroupajícího červa...) - Hospodin nastrojil červa.
Nezničil Ninive. Ale chce zničit Jonáše, zdá se. Tak jak byl Jonáš spokojený a připravený na tu podívanou - pošle mu tam Hospodin červíka, ten mu sežere tu rostlinku - a najednou je naopak Jonášovi horko. Praží na něj slunko a nemá se kde schovat.
A Jonáš ? - Poslouchejte : “Jonáš se velice rozezlil, vzplanul hněvem.” - Kdo zná trochu Bibli, ten ví, že takhle se to už stalo jednomu docela na začátku. - Kainovi. (napovídají děti) - Kainovi. Ten se strašně naštval, že Pán Bůh přijal jeho bráchu a jeho ne. A tam je psáno přesně takhle : Planul hněvem a velice se rozezlil. Jenže moment - Kain na to možná měl právo, protože jeho Pán Bůh nepřijal. Ale Jonáš ? Ten přece před chvíli zažil, že ho Pán Bůh přijal a že ho zachránil až z toho hrobu ... !!! ??? Jonáš je věřící, Jonáš je prorok Boží, Jonáš zažil záchranu a ví, že jde vyřizovat Boží vůli. A přece se mu to nevyhne. A přece takhle zoufalost na něj přijde. Strašně se rozčílí a vzplane hněvem. A teď si všimněte, pěkná věc tam je : Modlil se k Hospodinu ! - A to byla jeho záchrana. Že i v tu chvíli, kdy se tak naštval, nemístně, nepochopitelně, nezačal hned jednat, ale nejdřív... - chci vám říct takovou hříčku : Nejdřív napočítal do deseti. Víte, jak se to říká ? Když tě něco naštve, mezačni hned zbrkle, vztekle jednat, ale nejdřív napočítej do deseti ! - A to neznamená jenom si prohlédnout, že máš všechny prsty. Co nám připomínají prsty, co se na nich učíme ? ¬- Desatero. ¬- Jasně, Ráchelko, dnes mi skvěle napovídáš. = Než něco uděláš, tak si přeříkej ten Zákon ! Desatero. Abys neudělal ve svém vzteku a hněvu něco, co se tam nevejde. Co by tě zahubilo. - A jak začíná desatero ? - Nejenom ten konec = nezabiješ, nepokradeš - to znají všichni, nebo skoro všichni, ale jak to začíná ?
Koukám, že vy nikomu neublížíte, když se budete držet téhle rady, protože než si vzpomenete, jak je to první přikázání, tak se to zatím vyřeší všechno samo... :-) = To také není špatné. Ale nezapomeňte “napočítat do deseti”, než začnete něco řešit.
“Já jsem Hospodin, Bůh tvůj, já jsem tě vyvedl, já jsem tě zachránil, ...” Když tohle Jonášovi dojde - stačí mu ten jeden palec, tak by přece nemohl dělat to, co dělá.
Možná, že tím můžeme dnes skončit. To bude naše zvěst Velikonoc - nad modlící se figurkou, lodičkou, stínem pod rostlinkou, vedle obrovského města a všech hraček...
Je možné. že jako byl Jonáš vytažen z hrobu a zase mohl jít dál, aby se dostal tam, kde má být, jako Ninive bylo zachráněno, i když se zdálo, že už musí ve své pýše prasknout, tak stejně i pro nás je tu záchrana. Ale potřebujeme, abychom jako Jonáš v každém místě věděli, že Pán Bůh nás vidí, že nás také slyší. Abychom se v každém místě, v každé chvíli nejdřív .... až se vás zase budou ptát : Co to děláš, prosím tě ? - Co řeknete ? ... Co dělám ? - Přeříkávám si desatero. Jinými slovy : Teď mě neruš, teď se .... modlím. Přece když si přeříkávám, jak to je s Bohem a se mnou, že on mě vidí a slyší, i kdybych byl na dně hrobu, to se přece modlím. (Žalm 23)
Až si zase jednou budete z dlouhé chvíle, nebo v zoufalství počítat na prstech, nezapomeňte : Jako se Jonáš modlil...
Myslíte, že k Vám mohu přijít o Velikonocích podívat se, jaké máte Velikonoce ? Jak vypadají vaši Jonášové ? A vaše Ninive ? - Domluvte to doma a kdo byste chtěl, abych přišel, tak mi vzkažte, ano ? A jinak si to pěkně užijte sami.
Jako Jonáš - chceme i tohle naše vyprávění skončit modlitbou :
Nebeský Otče, je nám trapné, když zjistíme, jak jsme před tebou trapní. Nad Jonášem se usmíváme, jak byl neschopný něco pochopit a vydržet a naplnit, ale přitom víme, že ... kdybychom na tom byli aspoň tak jako ten Jonáš. O to větší úžas se nás zmocní, když pak zjistíme, že ty i s námi počítáš. A že máš pro každého z nás svou cestu. Že nás znovu ještě voláš, abychom šli TAM, kde ty nás chceš mít. A abychom se učili milovat a odpouštět tak, jako ty miluješ a odpouštíš. Abychom uměli dávat novou šanci, jako ty nám dáváš novou šanci. Abychom uměli být povzbuzením i nadějí, napomenutím, jako se nám toho dostává od tebe. Děkujeme, že smíme na Jonášovi poznávat, že to rozhodující i v našich životech děláš ty. Ale že my při tom smíme být činní. A že má smysl, abychom šli tam, kde ty nás chceš mít. Děkujeme ti, že se smíme i na připomínku vzkříšení tvého Syna připravovat opakováním si příběhu Jonášova. A hned v tu chvíli myslíme na ty, kdo jsou teď právě uprostřed bouří, nebo kdo jdou pouští a moc si rozmýšlí, jestli mají dojít až do toho svého Ninive. Myslíme i na ty, kteří cynicky lezou na kopec, aby se podívali, jak budou zničeni ti, které oni měli zachránit. Děkujeme, Pane, že smíme vědět, že všechno je v tvé ruce a že ty nás máš rád. AMEN.