Kdo je online

Momentálně je online 0 uživatelé a 50 hosté.

č. 54

Helena Hůlovcová, Květa Dušková, Jaromír Strádal, Ilja Herold, Daniela Hamrová

„Učiň mne, Pane, nástrojem,

ať zářím, ať zářím, Tvým pokojem."

 

(EZ 684)

 

 

PRAHA                 květen 2009           číslo   54

Editorial

Milé sestry, milí bratři,

dostává se vám do rukou číslo Občasníku, které vychází jak několik dní po ukončení 3. zasedání 32. synodu, jehož ústředním tématem byla misie, tak zároveň s příchodem Letnic, sesláním Ducha svatého.

A to je vlastně jedno a totéž! Přitom v dnešní době v nás pojmy Duch svatý i misie navozují pocit něčeho příliš velkého, přesahujícího, a tím ne tak vnitřně blízkého a v denním životě přítomného. Ale: Duch svatý - to je možnost vytvořit společenství lásky a misie, to není jen činění velkých věcí, ale konání malých věcí s velkou láskou.

Většina z vás se v dohledné době rozjede na prázdniny, dovolené, letní pobyty. Přejeme vám všem nejen hezké léto, ale i to, abyste pro své okolí byli těmi, o nichž se ví, že pomohou či povzbudí.

                                                                                       Vaše Helena Hůlovcová

Modlitba


Je těžké, Bože, uvěřit,

že nás máš rád, že vůbec jsi,

když před očima vidíš plát

ten obraz apokalypsy.

Slyšíš? Lidé jsou na vině;

proč však ti nevinní?

Proč mámy s dětmi na klíně,

koho ty obviní?

V moři se lodě potápí,

padají letadla,

kde ještě hledat naději,

když duše vychladla?

Tsunami, bouře, bahno

když nevinné zalyká,

já bych tak ráda věřila,

kde však je logika?

Já vím, jen víra, láska snad,

bez té je těžké žít,

sešli mi sílu, Pane můj,

nereptat, uvěřit.

 

Pane Bože, smiluj se !

Pane Bože, slituj se !

Dva výrazy stejného významu

a přece jinak zní:

Smiluj se, Pane Bože,

pro svou lásku k nám,

pro naši lásku k Tobě,

v tom slově se ozývá výraz milování.

Pane Bože, slituj se!

- slyšíš slovo litovati

- polituj nás, vidíš, jak jsme ubozí,

projev nad námi lítost!

A tak k Tobě voláme.

A voláme-li s upřímností, Pane Bože,

nezatracuj nás!

- I když mnoha věcem nerozumíme

a ptáme se : Proč?

Přijmi nás a neopouštěj nás,

měj nás rád a odpusť nám....!

Květa Dušková


Kázání - svatodušní

„Amen, amen, pravím vám, jestliže pšeničné zrno nepadne do země a nezemře, zůstane samo. Zemře-li však, vydá mnohý užitek. Kdo miluje svůj život, ztratí jej; kdo nenávidí svůj život v tomto světě, uchrání jej pro život věčný. Kdo mně chce sloužit, ať mě následuje, a kde jsem já, tam bude i můj služebník. Kdo mně slouží, dojde cti od Otce."     (Jan 12:24-26)

            Zvláštní text, viďte, milí bratři a sestry? A proč právě o Letnicích? Tradičně se přece čtou a vykládají docela jiné oddíly. Pokusím se to vysvětlit: Možná se vám také při těch Ježíšových slovech vynořila stará píseň z Evangelického zpěvníku č.426 - „Tvá, Pane Kriste, věc to jest, jež nám zde svěřena. A že je Tvá a pro Tvou čest, nemůž být zmařena..." - Ještě neuplynulo ani celých 50 dní od Velikonoc, kdy jsme si připomínali Kristův kříž, i prázdný hrob. Po všechny ty dny se připomínají zprávy o setkáních učedníků a učednic se vzkříšeným Kristem. Jsou rozmanité a rozdílné. Jedno však mají jistě společné: Mistr se dává svým učedníkům poznat jako ten, který má všechnu moc. A vždy pro ně má poslání - aby byli Jeho svědky, aby působili dále v Jeho jménu jako společenství vyznavačů, jako církev, jejímž úkolem je roznést tu zprávu o odpuštění vin a smíření s Bohem Kristovou obětí všem lidem, do celého světa. Těm nejbližším, stejně jako těm nejvzdálenějším. A to ve všech významových rovinách těchto slov.

            K tomuto úkolu je vyzbrojuje svým svatým Duchem. K ničemu jinému. Ne proto, aby vládli světu, ne proto, aby ho poučovali, mistrovali. Nýbrž pouze proto, aby se učedníci stali služebníky všech, jdouce tak věrně ve stopách svého Mistra a Pána, až po obětování vlastního života. „Je jeden a tentýž Duch,"- slyšíme brzy vysvětlovat apoštola Pavla, ale „...jsou rozdílná obdarování (charismata), rozdílné služby, ale tentýž Pán. Rozdílná působení moci, ale tentýž Bůh, který působí všechno ve všech. Každému je dán zvláštní projev Ducha ke společnému prospěchu." (1Kor. 12:4-7)

            Každému. Každému - bez výjimky. Každému jiný, ale všem ke společnému cíli. Apoštol Pavel to dobře věděl. Sám to prožil. Když si jej Kristus zastavil před Damaškem, slyšel Jeho hlas: „Zvedni se, povstaň! Neboť PROTO jsem se ti zjevil, ABYCH tě učinil svým služebníkem a svědkem toho, co jsi spatřil a co ti dám ještě poznat." (Sk 26:16)

Pochopíme-li to a přijmeme všichni v církvi, přestane si stýskat na svou neplodnost a misijní pasivitu. Zaradujeme se a zazpíváme radostný chvalozpěv, jako Channa, či Sára, Alžběta či Marie - ženy, jimž Hospodin sám otevřel lůno. Zůstává to totiž v Jeho svrchované kompetenci i v případě církve. Co lepšího tedy můžeme dělat, než se jako ony vroucně modlit a očekávat na Boží milost a Jeho navštívení ?                                               Jaromír Strádal

SDRUŽENCI - PAMĚTNÍCI.

V prodlouženém vzpomínání na osmdesátiletí našeho sboru sešlo se nás koncem ledna 19 sdruženců - pamětníků a pamětnic. Tři se na poslední chvíli museli omluvit, třem jsme posílali pozdrav až i do USA.

Program byl jednoduchý: Uvítání, krátká pobožnost, vzpomínka na historii sboru, připomínka současnosti, prohlídka výstavky sborových fotografií... a řeči a vzpomínání v kroužcích a skupinkách. Víc se nakonec za necelé 4 hodiny stihnout ani nedá.

Snad nikdo se nenudil, snad nikdo se nepohoršil. Zda se ještě někdy takto setkáme, není jen v našich rukou. Ale slíbili jsme si, že se za rok pokusíme.

 Ilja Herold

O stáří a stárnutí

Pobožnost 28.02.2009 při setkání sdruženců-pamětníků na Žižkově II.

P: 483  To jedno mějme stále na paměti

Začnu tak, jak se správně nemá: Vytržením textu ze souvislostí. Ale pokusím se to dále napravit .... Ten vytržený text je z 1. epištoly do Korintu  ze 13. kapitoly, ze slavného hymnu lásky ... a podle verše 11. zní:

 Dokud jsem byl dítě, mluvil jsem jako dítě, smýšlel jsem jako dítě, usuzoval jsem jako dítě; když jsem se stal mužem, překonal jsem to, co je dětinské.

My jsme všichni hodně zestárli. Zestárli jsme jenom ... nebo jsme také dospěli z dětí v muže a ženy? A jenom zestárli a dospěli ... nebo také ...o hrůza ... snad i přestárli a začínáme dětinštět? Nad tím už apoštol nepřemýšlel, protože zemřel poměrně mlád ... snad někdy po padesátce.

Ale jedno je z jeho dopisu zřejmé: Že dospívání, proměnu a vývoj člověka uznává. A nejen uznává, ale pokládá i za přirozené, kladné a žádoucí. Proměnu  ve smýšlení ... v usuzování ... i ve formulacích a výpovědích.

My tady jsme v určitý čas a v určité situaci společenské, politické a hospodářské společně vyrůstali a společně jsme byli i zdejším sborovým prostředím formováni a ovlivňováni. Pak jsme se rozešli. A nutně jsme se změnili.  Nutně jsme se změnili všelijak .... Až kam ... až jak ... zda k dobrému či zlému ... kdo a jak by to chtěl posuzovat? A hlavně - kdo a jak a proč by to měl rozsuzovat? My sami sobě jsme za to odpovědni  a my sami sobě musíme být schopni i ochotni to posoudit.  Jen jedna otázka nám k tomu vzniká,  nad kterou se společně zamyslet jde: Co tím vývojem a proměnou myslel apoštol, když svá slova psal?

Mohli bychom se právem domýšlet, že Pavel bude hovořit o mystériu víry a spásy ... o Božím plánu a Kristově oběti ... o vzkříšení a zmrtvýchvstání  ... o našem pronikání do  Božích tajemství ... a o našem umlkáním před jejich  neproniknutelností.

Jenže apoštol nám zde předkládá zcela jiné schéma. Souběžně se svou výzvou k růstu, k vývoji  a dospívání ... ukazuje jinou stupnici:  Stupnici od víry k naději ... od naděje k lásce - a co se snadno přehlíží, - od lásky ke službě duchovními dary. A mezi duchovními dary pak především  k daru prorocké řeči. Tedy  víra - naděje - láska - duchovní dary - prorocká řeč.  To je zde Pavlova hodnotová stupnice. A to je, jak se domnívám, asi i jeho stupnice dospívání z dítěte v muže a ženu.  Se zcela praktickým doslovem, že přece jen ten a právě ten, kdo má takový prorocký dar, jen ten a právě ten  mluví  k lidem pro jejich duchovní užitek  a napomenutí a povzbuzení. K užitku lidem a k užitku církve.

Scházíme se zde po všelijak dlouhé době. Zestárli jsme a změnili jsme se. V mnohém jistě vyrostli a dospěli, v mnohém se jen změnili. ... A v ledasčem třeba už i dětinštíme.

Nebudeme si vyčítat ani uhlazovat tyto změny a proměny. Jen si přejeme, aby to byly změny od podstatného k ještě podstatnějšímu. Od víry k naději ...  od naděje k lásce .... a od lásky a z lásky  k ochotě přinášet a dávat  ... a mezi jiným dáváním  i darem  slov a řečí a mluvou  ... Ne mluvou prázdnou a tlacháním a žvaněním, ale darem mluvy a řeči k potěšení a povzbuzení  těch, kteří k nám patří, i těch,  se kterými se třeba i jen náhodně setkáváme.

Nepotřebujeme k tomu větší důchody, nepotřebujeme k tomu parlamentní ohledy ani společenské uznání.  Stačí nám k tomu věrnost  tomu, co jsme se i zde kdysi učívali  ... a před čím jsme se ... i třeba teprve jako děti ... skláněli a vyznávali.

Bude to asi jinými slovy než tenkrát ... a možná i do jiných situací. Do kterých jsme tenkrát ještě neviděli a které třeba  tenkrát ani ještě neexistovaly. Ale snad se stejnou upřímností a ochotou, jakých jsme tenkrát bývali schopni.

11 Dokud jsem byl dítě, mluvil jsem jako dítě, smýšlel jsem jako dítě, usuzoval jsem jako dítě; když jsem se stal mužem, překonal jsem to, co je dětinské .

13 A tak zůstává víra, naděje, láska - ale největší z té trojice je láska.

1 Držte se lásky a usilujte o duchovní dary, nejvíce o dar prorocké řeči .....

3 Vždyť ten,  kdo má prorocký dar, mluví k lidem pro jejich duchovní užitek, napomenutí i povzbuzení.

(1.Korintským 13:1 - 14:3)

MODLITBA

Pane Bože a Otče náš,

s různým vzděláním a poučením, - s rozmanitým poznáním a představami, -

i s nestejnou zbožností a niterností  - odvažujeme se  obrátit se k Tobě.

V naději přebírané od Ježíše Krista, že  smyslem a koncem všeho je dobré a věrné a nadějné a laskavé a láskyplné.

Dej, abychom v dětinské důvěře i stařecké moudrosti tuto naději brali a žili a dále předávali. Tobě k slávě ... K naději své vlastní ... i k naději a užitku tohoto světa.   Amen

P:  482  Jak rozkošné a milé                                                           Ilja Herold

Setkání bývalých konfirmandů  28.února 2009

Setkání bývalých sdruženců zima 2009

Stojící zleva:

Petr Čapek, Pavel Chvojka, Jan Čapek, Ladislav Dušek st., Květa Austová-Dušková, Jan Veit, Dana Pištorová-Svobodová, N.N. ??,  Miloš Dittrich, N.N. ??

Sedící zleva:

Milena Heroldová-Potměšilová, Vlasta Nečasová-Daňková, Alena Chvojková, Milada Bartošová-Petrášková, Zdenka Břečková-Petrtýlová.

KŘESŤANSKÁ SLUŽBA

 

Gratulujeme

let

datum

jméno

 

let

datum

jméno

95

13.09.

Ludmila Všetečková

 

82

13.06.

Božena Jirková

94

14.07.

Věra Banýrová

 

 

19.06.

Květoslava Dušková

89

13.07.

Ludmila Barešová

 

 

09.08.

Eva Brettová

 

02.09.

Jiřina Mokošínová

 

81

18.10.

Helena Maňhalová

88

21.08.

Miloslava Volejníková

 

80

05.10.

Jiří Doležal

 

08.10.

Jiřina Pašková

 

70

06.06.

Marta Doležalová

 

10.10.

Ladislav Dušek st.

 

 

29.08.

Zdeněk Kadlec

 

16.10.

Marie Paulová

 

65

14.07.

Lenka Volejníková

87

17.06.

Irena Kočařová

 

 

20.08.

Vladimíra Růžičková

85

26.10.

Bohumila Vilímovská

 

60

05.08.

Dagmar Macháčková

84

23.06.

Libuše Fellnerová

 

 

04.09.

Daniela Kosová

83

28.06.

Pravoslav Dvořák

 

 

 

 

 

 

VZPOMÍNKA

Většina z nás ve sboru pamatuje na naši milou sestru Ladýřovou. Poslední léta už mezi nás nechodila, nevycházela již ven po nešťastném zlomení nohy, které utrpěla na Slovensku. Úraz ji obtěžoval a už to nebyla ta veselá Jarka, jak jsme ji znali. Zvlášť po odchodu jejího milého muže Karla, který jí byl velkou oporou. Občas jsem ji navštěvovala a měla jsem tam svůj velký „pupkatý" pohár na čaj. Co jsme toho spolu naprobíraly. A protože už jsme obě byly staré, nevyhýbaly jsme se ani tomu, co musí jednou přijít. Přišlo to náhle a ona odešla obklopena láskou svého syna a jeho rodiny, ve které měla zázemí. Patřila k dětství našich dětí, tahle teta Ladýřová, k našemu třicátnickému mládí i času zralosti. Co jsme se navyhřívali v Herlíkovicích u kostelíčka, který svou věží ukazuje vzhůru. Co jsme se nachodili na výlety i návštěvy -a teď jsi nás trochu předešla. Bývala jsi občas skleslá a melancholická, ale teď věříme, že už se raduješ.   

                                                                                                      Květa Dušková

 

 

PRAVIDELNÁ SETKÁNÍ

 

Během prázdnin jsme zváni na bohoslužby, které se konají pravidelně

každou neděli od 9.30 hodin v modlitebně našeho sboru.

Ostatní pravidelná shromáždění a setkání se v době prázdnin nekonají.

 

Úřední hodiny ve farní kanceláři v červenci a v srpnu

                          Pondělí    15.00 - 18.00

                          Středa      09.00 - 12.00

 

Pastorační návštěvy

domlouvejte, prosíme, osobně nebo telefonicky s farářem nebo sborovou sestrou na číslech :  222 720 864, 603 485 601  (farář)

222 722 753, 739 244 619 (sborová sestra)

Je možné též využít e-mailovou adresu :  zizkov2@evangnet.cz

Využívejte, prosím, pokud možno, vyhrazeného času v úředních hodinách. Farář i sborová sestra mají takto vypsaných pravidelně celých 12 hodin týdně. Pokud Vám však tyto časy nevyhovují, je možné se domluvit konkrétně na jiném vhodném termínu.

Salár, sbírky, dary - Své dary můžete skládat buď osobně ve sborové kanceláři nebo převodem na účet sboru č.685345/0300, var.symbol xxx01 pro salár; xxx02 pro Jeronymovu jednotu; xxx03 pro jiný dar. (xxx = vaše evidenční číslo)

Děkujeme všem vám, kdo pamatujete i na tuto součást života v církvi.

 

o  -  o  -  o  -  o  -  o  -  o  -  o

 

Život a smrt jsou sice slova navzájem svárlivá,

ale přesto je pravda, že žít můžeš jen z toho,

pro co jsi ochoten i zemřít.

A kdo odmítá smrt, odmítá i život.

 

Skutečná láska se nevyčerpá. Čím více dáváš, tím více ti zbývá.

A půjdeš-li k té pravé studni, čím více z ní budeš čerpat,

tím bude štědřejší.

 

(Antoine de Saint-Exupery)

Plán akcí na rok 2009

 

07.06.

09:30

Bohoslužby s dětmi

Strádal

07.06.

15:00

Společné odpoledne (nejen) pro děti na dvorku

 

28.06.

09:30

Bohoslužby s večeří Páně

Nekvasil

16.-23.08.

Pobyt dětí v Tisu v Orlických horách

Strádal

02.09.

19:00

Zahajovací středa - Bohoslužby se sv. večeří Páně

Zemánková

13.09.

09:30

Bohoslužby s dětmi

Strádal

25.-28.09.

Sborový víkend - Tábor JAK, Běleč nad Orlicí

 

11.10.

09:30

Díkůvzdání - Bohoslužby se sv. večeří Páně

Strádal

11.10.

15:00

Setkání jubilantů - kteří slaví své výročí v 2.polol.

 

08.11.

09:30

Bohoslužby s dětmi (výročí bitvy na Bílé Hoře)

Strádal

listopad

Podzimní sborové dny

host

29.11.

09:30

1.advent - Bohoslužby se sv.večeří Páně

Strádal

13.12.

09:30

Vánoční zvěstování dětí

 

24.12.

16:00

Štědrý den - pobožnost

Strádal

25.12.

09:30

Boží hod vánoční - Bohoslužby s večeří Páně

Strádal

31.12.

16:00

Silvestr - pobožnost

 

Misie a evangelizace - třikrát a dost... ?

V posledních měsících jsem měl hned tři významné příležitosti zabývat se misií a evangelizací. Od roku 1996 jsem členem Poradního odboru synodní rady ČCE pro evangelizaci a misii (zkr."POEM"). Ten dostal loni závažné zadání: Připravit zásadní materiál pro jednání 3.zasedání 32.synodu ČCE, který se konal ve dnech 15.-17.května 2009 v Praze na Vinohradech. To, co jsme připravili, jsme také skutečně přednesli na synodu v pátek 15.5.2009. Předcházela však ještě „generálka" na seniorátním setkání poděbradského  seniorátu.

Z titulu téhož členství v POEM jsem byl již před rokem 2006 delegován do Národního koordinačního výboru ProChrist v ČR. A hned záhy jako „náhradník z nouze" povolán jako třetí tlumočník na tuto celoevropskou evangelizační akci přenášenou přes satelit, která se toho roku konala v Mnichově. Po jedinečné osobní zkušenosti tam učiněné jsem rád i letos přijal nabídku opět se podílet na této práci při letošním ProChrist 2009, tentokrát v saském Chemnitz (dříve Karl-Marx-Stadt). I tato akce měla svou „generálku" během posledního lednového víkendu tamtéž.

A konečně do třetice jsem absolvoval 12denní seminář na téma „Misijně působit v (post) sekulární společnosti" ve školícím středisku Spojené německé luterské církve v Německu (VELKD) v bavorském Pullachu (jižní předměstí Mnichova). A to jak pro samotné téma, tak jako výbornou rozcvičku v němčině, těsně před ProChristem, neboť kromě manželského páru z Estonska jsem tam byl jediným zahraničním účastníkem.

O několik zkušeností, výsledků, zážitků a dojmů z těchto tří akcí se chci postupně podělit i s vámi, milí čtenáři.

Misie a evangelizace - poprvé

Když poslanci 32.synodu ČCE rozhodli v květnu 2008, aby hlavním tématem letošního 3. zasedání bylo právě téma Evangelizace a misie, přesně: „Křesťanské svědectví a misie v naší společnosti" - bylo logické, že synodní rada postoupila toto zadání dvěma svým poradním odborům - teologickému (POT) a Poradnímu odboru pro evangelizaci a misii (POEM). Úkol zněl připravit za ten rok zásadní materiál pro jednání synodu o tomto tématu. Po celý rok jsme se tedy soustředili na toto téma, aby z něj nakonec po vzájemných konzultacích obou poradních odborů vykrystalizoval text nazvaný „Čtyři (pražské) misijní artikuly".  Ten zůstal cíleně velmi stručný, pro snadnou zapamatovatelnost vyjádřitelný pouhými 4 slovy: 

Slovo - čin - ekumenicky - důstojně. Tato čtyři slova byla jen úsporně rozvedena krátkými odstavci a doplněna 12 otázkami. (Čtenáři našeho evangelického časopisu Český bratr mohli číst tento materiál v plném znění v čísle 2/2009). Tento aktuální materiál byl neoddělitelně doprovázen v první linii dvěma dalšími zásadními materiály na toto téma, které ve větší šíři postihovaly důležité otázky, problémy a analýzy i pokusy a návrhy k jejich řešení:

  • 1. „Evangelicky evangelizovat" - Projektová studie studijní skupiny GEKE: „Protestantský profil vmisijní úloze církví vEvropě" (2002 - 2004), jejímž zadavatelem bylo Společenství protestantských církví vEvropě (GEKE) - Leuenberské církevní společenství. Ten pro nás blízkým způsobem analýzuje současnou situaci ve střední Evropě a nabízí některé zajímavé podněty křešení neblahého deficitu vmisijnosti zejména etablovaných tradičních církví, namnoze tzv."lidových". Zůstává zpravidla u konzervativních postupů a metodik, byť prováděných svelkým nasazením a svysokými náklady.
  • 2. „Misijní poslání církve" - elaboráty Poradního odboru teologického a evangelizačního a misijního pro jednání 22.synodu ČCE - vPraze 1981 a „Praxe církve jako nástroj misie" - výsledný dokument 23.synodu ČCE vPraze 1983 (po projednání uvedených materiálů synodem i ve sborech ČCE.)

Všechny zde uváděné materiály jsou k dispozici v plném znění na webových stránkách http://poemcce.blog.cz. Stejně jako řada dalších materiálů, především z našeho nejbližšího okolí, k nimž jsme také přihlíželi, a odkazy na další literaturu a prameny k tomuto tématu. 

           V příštím čísle přineseme pokračování této stati pod názvem „Misie a evangelizace - podruhé" přibližující letošní ProChrist 2009 v Chemnitz.

(Pro nedočkavé : www.prochrist.cz    nebo www.prochrist.de

 

Nabízí se pochopitelně otázka, PROČ si nejvyšší grémium naší církve zvolilo stejné téma právě po 26 letech? A jak se podařilo uskutečnit závěry toho minulého jednání a co to přineslo pro život a misijnost naší církve ? - Jelikož jsem byl referentem právě o těchto materiálech naší domácí provenience, je pochopitelné, že právě z nich a o nich se s vámi chci sdílet. Sluší se poznamenat, že jsme mohli srovnávat i se zápisy o jednání na téma evangelizace a misie 3.a 4. synodu v letech 1925 resp. 1927. Na srovnání těchto tří období - 20.léta, 80.léta a současnost je velmi dobře znatelný vývoj situace, a to jak pozice církve a  křesťanské víry ve společnosti, tak i vnímání sebe sama i světa kolem v pohledu jednotlivého křesťana. Od situace zachycující ještě vrchol tzv. křesťanské Evropy, navíc u nás podpořené dočasně vlnou nacionálního přestupového hnutí, kdy se pojem misie užíval především pro tzv.zahraniční misii v dalekých krajích a evangelizace hlavně při vyučování těch, kdo chtěli přistoupit k ČCE, a vyrovnávání se s politickou mocí katolicismu, přes novou misijní situaci v 80.letech, vzniklou díky desítkám let ateistické propagandy v naší zemi, až po současnou postmoderní krizi identity.

Po těchto všeobecně popisných, nezáživných údajích mi dovolte několik vět „lidsky" - cituji z těch „mých" výše uvedených materiálů 22. a 23.synodu ČCE - „12 slov takřka do pranice..." :

  • 1. Misijní služba apoštolů se stává trvalým úkolem všech dalších generací církve a je jediným důvodem její existence na světě.
  • 2. Církev nemá žádné vyšší poslání než poslání misijní: Všemu světu, všem lidem a národům doručit Kristovo evangelium, všechny lidi pozvat kvíře vSpasitele světa, Ježíše Krista.
  • 3. Nikoli obavy o budoucnost naší církve, ale nové pochopení evangelia jako jediné cesty pro všechny a poslušnost slovu Kristovu uprostřed soudů je legitimním důvodem kmisii.
  • 4. Pokud jsou nám lidé a jejich věčný úděl lhostejní, potud je předčasné a marné připomínat nutnost misie. Bez probuzeného svědomí bude přemýšlení o „nových cestách" a „nových formách práce" jen novou formou organizované nekajícnosti církve, která pozoruje svou neplodnost, ale nechce si přiznat příčinu a chce ujít Božím soudům lacino - bez pokání.
  • 5. Misie je záležitostí celé církve, nikoli zvláštní organizace nebo nadšených jedinců.
  • 6. Misijní poslání je svěřeno všem Kristovým učedníkům bez rozdílu. Pro všechny platí slovo: „Jako mne poslal Otec, tak já posílám vás." (J 20,21) Rozdíl ovšem nastává tam, kde se jedná o způsob poslání. Ne každý může dělat vše, co sposláním souvisí. ...Co má kdo dělat, o tom rozhoduje Duch svatý, který dary rozděluje.
  • 7. Žádný věřící křesťan se nemůže vymlouvat, že by jemu nebyl misijní úkol svěřen (1P 3,15) Každý má být „připraven dát odpověď" na otázku, co je naší nadějí, každý má získávat druhé pro Krista, každý má o něm vydávat svědectví.
  • 8. Misie může dnes vyrůst jen ztouhy po Duchu svatém a jeho darech. Pouze Duchem probuzený a jeho dary obdarovaný sbor bude konat misii. „Čeho se pak naší církvi nedostává na prvním místě, není svoboda, ale probuzení zDucha svatého." (Jan Karafiát, Reformované listy 1901 !!!)
  • 9. Modlitba jako očekávání na Ducha svatého je základem veškeré misijní služby. Misijní aktivitě musí předcházet modlitební očekávání.
  • 10. Zůstává vážnou otázkou, do jaké míry se vnaší církvi rozumí znovuzrození zDucha svatého a zda kdivu nového rodu také prakticky dochází....S tím souvisí znepokojující otázka, zda naši členové ve svém celku vůbec prožívají skutečnost víry vJežíše Krista jako osobní záchranu, nebo ji přijímají pouze jako učení, jež jim zůstává vnitřně cizí, a zda pokání není chápáno spíše vrovině myšlenkové, bez vnitřní proměny srdce a života. (M.Hájek, KR XXII/1)
  • 11. Misijní práce má dvě důležité složky: a) Evangeliem oslovit člověka, žijícího vedle nás. b) Pastýřsky dál vést ty, kdo byli takto osloveni. - Ti, kdo byli evangeliem osloveni, vyžadují individuální péči. Jejím cílem je pomoci kučednictví, kosobnímu vztahu víry ke Kristu, kosobním modlitbám i kvedení druhých na cestě víry. Důležitou součástí tohoto vedení je osobní úvod do čtení Písma. Takto uvedený by měl stejně pomáhat dalším.
  • 12. Pro misijní práci bude nutno vychovávat sbory, a to dvojím způsobem:

a) Aby byly otevřené pro lidi s jejich otázkami a problémy.

b) Aby každý člen sboru chápal misijní odpovědnost jako osobní úkol každého křesťana. Při zvěstování i pastoraci je třeba probouzet vědomí, že ke křesťanskému životu patří vedle modlitby, čtení Písma, účasti na sborovém životě, podpory jeho díla a odpovědného života také rozhovory o víře s lidmi hledajícími.

To všechno může být připraveno a neseno jen modlitbami sboru, jednotlivců i skupin, nemá-li to vše zůstat jen lidským úsilím, ale stát se dílem Ducha svatého. Ten si užívá lidských nástrojů.

O dary Ducha svatého - a ovšem o jeho ovoce mezi námi - bychom se měli začít soustředěně modlit. Bez horlivých proseb za Ducha svatého by byla misijní činnost a horlivost předčasná a marná.

 

Evangelické sbory v zahraničí

V letošním roce naše církev vydala dva kalendáře věnované českým krajanům v zahraničí. V tradičním Evangelickém kalendáři můžete najít svědectví těch, kteří se s českými exulanty setkali v dávné či úplně nedávné minulosti. Kromě toho synodní rada vydala nástěnný kalendář, který v obrazech i slovem představuje českou evangelickou „diasporu" ve východní Evropě tak, jak je možno ji vidět v současnosti. Oba kalendáře stojí za pozornost, oba jsou ještě k dostání ve sborové kanceláři a za symbolický příspěvek mohou být Vaše, pokud je ještě nemáte.

Ráda bych sdělením vlastní zkušenosti podpořila Váš zájem o život těch, kteří se, ač stovky kilometrů vzdáleni, cítí být součástí naší církve. V dubnu jsme s mým mužem spolu se čtyřčlennou skupinkou členů evangelického sboru v Brémách a pod vedením celocírkevního kazatele pro sbory ve východní Evropě Petra Brodského navštívili dva české evangelické sbory na Ukrajině - v Bohemce a ve Veselynivce. Setkání s těmi, kteří obstáli se svou českou a evangelickou identitou vzdor staletým útrapám pobělohorského putování a hledání obživy a vzdor komunistickému režimu v posledním století, nás hluboce zasáhlo.  Přes sovětský zákaz, kterým byla v r. 1962 tato církev zapovězena, podařilo se po r.1991 vybudovat téměř z nuly a skoro zázrakem dva fungující, živé sbory, postavit v obou vesnicích hezké kostelíky a navázat pevné osobní kontakty s těmi, kteří nejen že osvědčili svoji víru, ale projevili i touhu po stycích s prostředím, ze kterého jejich otcové a matky vyšli. Zároveň jsme si mohli uvědomit, že nastává příležitost alespoň částečně splatit všechno to, co jsme sami jako církev či jednotliví její členové v hluboké totalitě přijímali od sesterských církví ze Západu.

Jen těžko jde popsat, jak vypadá život v situaci, kdy z více než tří stovek obyvatel Bohemky má jen desítka lidí zaměstnání. Kolchozy v obcích zkrachovaly. Přitom mladí se stěhují z měst zpět na venkov, protože nemohou zaplatit bydlení ve městech, a domácí hospodářství jim aspoň částečně dá živobytí. Kdo má auto, může si alespoň trošku přivydělat, když odveze sousedky na trh do města či děti do školy. Jiný prodá vajíčka, nebo dokonce mléko, když má krávu. V obou obcích se ve škole učí čeština, na obou místech fungují aktivně krajanské spolky, které dbají o českou tradici.

Návštěva nás vedla k zamyšlení, jak pomáhat? Jak dát najevo, že si vážíme úsilí, s jakým čeští krajané drží svou víru? Můžeme pomoci i jako sbor? Jsou sbory ČCE, které si vzaly na starost platbu církevních tiskovin a knih, jiné sbory podporují finančně konkrétní děti či studenty z těchto vesnic při jejich studiích. Našel by i náš sbor nějaký způsob, kterým by pomohl bratrům a sestrám v Bohemce a Veselynivce či v dalších místech východní Evropy ulehčit v jejich těžkém, ale někdy přece i radostném životním údělu?         

                 Daniela Hamrová

 

 

Vybavení modlitebny + Personální fond + „Jarníci"

            Podvakrát jsme se letos během jara sešli v širším kroužku zájemců o výše uvedená témata, abychom měli příležitost je společně více osvětlit a prohovořit. Poprvé to bylo v neděli 22.března, hned týden po Výročním sborovém shromáždění, při tradičním společném guláši. V rozhovoru po obědě jsme (opět) probírali různé návrhy na úpravy a opravy modlitebny, malování, osvětlení, podlahy, dispozice apod. Nejeden zajímavý nápad opět zazněl, radikálnější i umírněnější postoje, přístupy a názory. Leč nakonec asi všem bylo zřejmé, že je dobře o takových věcech společně hovořit a uvažovat a plánovat, ale že to s nimi zase není až tak horké - když už to tady takhle vydrželo tak dlouho...a tak dobře posloužilo....J Tedy ještě je šance i pro vás ostatní přispět svou troškou do mlýna - nejlépe osobně někomu ze staršovstva.

            Podruhé jsme se sesedli po bohoslužbách v přední části modlitebny do kroužku, abychom spolu probrali návrhy ze sborů, zejména ten z Orlové, ohledně liberalizace Personálního fondu, v neděli 26.dubna. V církvi je řada sborů, pro které je 70 tisíc korun ročního odvodu do PF neúnosným břemenem, nepřekonatelnou metou. A přece by chtěly nadále žít plným životem, alespoň v tom smyslu, že budou mít svého plnočasově zaměstnaného faráře/svou farářku. Sestra kurátorka referovala o výsledku jednání staršovstva nad tímto bodem, který vyzněl přesvědčivě v neprospěch tohoto návrhu. Upřednostňujeme spíše hledání jiných, přímých forem podpory a mezisborové solidarity. Snad tyto pohledy nabudou v dohledné době v našem staršovstvu i podobu docela konkrétních návrhů. (Na jeden je zaděláno v článku D.Hamrové o návštěvě na Ukrajině, nemyslíte ?)

            Do třetice pak jsme měli program v neděli odpoledne 5.dubna 2009, kdy byli pozváni ke společné oslavě v presbyterně ti, kdo si připomínali svá životní jubilea v první polovině letošního roku. Toto milé setkání má velké ambice na to založit novou tradici. Společné slavení narozenin „Jarníků" a Podzimníků". Nebo se snad lépe osvědčí „Zimníci" v. „Letníci" ? Každopádně se již těšíme na neděli 11.října 2009 (zároveň to bude neděle díkůvzdání).

P o z v á n í  .

 

31.května 2009 v 9:30 bohoslužby

Neděle svatodušní

s vysluhováním sv.večeře Páně

Kázáním poslouží br.RNDr. Jiří Nečas

 

Tradiční

zahajovací středa

se bude konat

2. září 2009 v 19:00 hodin

v modlitebně našeho sboru, Čajkovského 10, Praha 3 - Žižkov

Kázáním a vysluhováním večeře Páně nám poslouží farářka

Marta Zemánková z Prahy 4 - Nuslí.

SRDEČNĚ ZVEME!

 

Tradiční

sborový víkend

se letos uskuteční opět

v Letním táboře Komenského v Bělči nad Orlicí

v termínu prodlouženého víkendu

od pátku 25. do pondělí 28.září 2009

Přihlašujte se ve sborové kanceláři.

(Budeme se opět snažit zajistit možnost společné dopravy.)

 

OBČasník - vydává pro svou vnitřní potřebu Druhý sbor ČCE v Praze 3 - Žižkově.

Redakční rada :  Daniela Hamrová, Helena Hůlovcová, Marcela Strádalová, Jaromír Strádal

Grafická úprava a technická redakce:  Jaromír Strádal

Adresa redakce a administrace : Čajkovského 10, 130 00 Praha 3, email: zizkov2@evangnet.cz

Tel. 222 722 753,  http://zizkov2.evangnet.cz   

Předplatné dobrovolné. Objednávky na adrese redakce.

PřílohaVelikost
c-54.doc1.2 MB