Kdo je online

Momentálně je online 0 uživatelé a 36 hosté.

č. 52

Jaromír Strádal, Daniela Hamrová, Ilja Herold, staršovstvo roku 1945, Libuše Kalfiřtová, Jitka Fialová, Ladislav Dušek st., Květa Dušková, Helena Hůlovcová, Míša Mimrová, Marcela Strádalová

 

 

 

 

Přiblížil se vánoční čas, přivítejme Pána !

Připojte se, nešetřte hlas, přivítejme Pána!

 

Ještě jednou vrátí se k nám -  vyhlížejme Pána!

Tehdy bude všem lidem znám - vyhlížejme Pána !"

Česká koleda, text Miroslav Heryán

Z dětského zpěvníku L.Rejchrta „Buď Tobě sláva", č.62

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

PRAHA                 prosinec 2008                    číslo   52

 

 

 


Milé sestry a milí bratři,

                                    právě vycházející číslo Občasníku by Vás mělo uvést a v přemýšlení nasměrovat k otevírajícímu se času adventnímu s jeho radostným očekáváním narození Spasitele. Adventní zvěst je proto refrénem i úvodního kázání našeho bratra faráře.

            Všichni víme, že jakýkoliv zážitek je umocněn, můžeme-li ho sdílet ve společenství, ať již vlastního sboru nebo celé naší církve. A proto je dobře, že toto společenství nejen existuje, ale může dokonce slavit svá významná výročí. A tak v tomto čísle naleznete jak příspěvek týkající se oslav devadesátileté existence naší církve, tak příspěvky k osmdesátiletému výročí našeho sboru, ať už jde o řízený rozhovor s nejstaršími členy sboru či krásně stylizované provolání staršovstva našeho sboru z května 1945. A že nejen vzpomínáme na začátky našeho sboru, ale že dnes v něm aktivně žijeme, ilustruje příspěvek o víkendovém pobytu členů našeho sboru v Herlíkovicích, krátká informace o novém uspořádání sborové knihovny či vzpomínka na hezký podvečer při grilování ve vnitrobloku našeho domu.

Doufáme, že se nám podařilo sestavit toto číslo tak, že plně reflektuje téma našich sborových dnů: „Moje církev, můj sbor".

S přáním, ať je pro vás advent dobou vyhlížení, očekávání, obdobím touhy.

                                                                                                                           Vaše redakce

 

© zizkov2, Praha 2008

 

 

MARANATHA - Pane, přijď          (Nová píseň pro letošní advent.)

Ref:     Maranatha - Pane, přijď opět v nádheře své,

Maranatha -  na konci časů sestup k nám zase.

1.      Jako rosa na vyprahlou zem, jako chleba v hladu mém.

2.      Jako blesk, jenž protíná tmu od východu až k západu.

3.      Jako Dítě v betlémskou stáj, jako vanutí Ducha v světa kraj.

4.      V církvi Tvé, jež stále nová je, ve svátosti těla a krve.

5.      Když svou lásku dáváme všem, přicházíš, Pane, každým dnem.

....................................................................................................................................

občasník - vydává pro svou vnitřní potřebu Druhý sbor ČCE v Praze 3 - Žižkově.

Redakční rada :  Daniela Hamrová, Helena Hůlovcová, Jaromír Strádal, Marcela Strádalová

Grafická úprava a technická redakce:  Jaromír Strádal

Adresa redakce a administrace : Čapkovského 10, 130 00 Praha 3, email: zizkov2@evangnet.cz

Tel. 222 722 753,  http://zizkov2.evangnet.cz    Předplatné dobrovolné. Objednávky na adrese redakce.

Advent   (kázání J. Strádala)

"Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní.

Nepřišel jsem pozvat spravedlivé, ale hříšníky." (Mt 9:13; Mk 2:17, L 5:32)

„Nepřišel jsem, abych soudil svět, ale abych svět spasil."( Jan 12:47)

Mám rád symboly - jejich řeč, tajemství, úžasnou schopnost sdílet, uchovávat, „zipovat", asociovat obsahy a zprávy nedozírných výšin i hlubin. Vážím si jich tím víc, čím víc poznávám, jak dlouhou mají historii a jak široký mají dosah - ne vždy si to uvědomujeme, co vše je na nich postaveno.  Veškeré sdílení, veškeré abstrakce, myšlení...mluvení, komunikace...ale to je kapitola sama pro sebe, o tom jindy. Snažím se „ochočit si je" a užívat jich vědomě a bránit se těm podvědomým... (reklama, slang, blbá nálada...). Rád se učím nové jazyky a nové šifry a klíče všeho druhu. A snažím se k témuž vést i mně svěřené děti... (různého věku, podmínkou je zachovaná, nezablokovaná, neopotřebovaná schopnost symbolického vnímání - viz „...Dítě školou povinné dovede to, co my ne..." J. Suchého.)

Jeden takový neobvyklý symbol chci využít dnes. Je z oboru fyziky - oblouková lampa, elektrický výboj :  Dojde-li ke spojení obou pólů, zazáří - oslnivě, očistně, spálí to, co je v cestě...žádná tma nemá šanci, intenzita je obrovská. Vypočítatelnost bodu „B", v němž ke spojení dojde, není velká. Ovlivnitelnost mimo laboratoř, natož ve volné přírodě, v případě blesku - mizivá. Podobností, vazeb a asociací fyzikálních, historických a jiných se nabízí předlouhá řada.

Kladným pólem je pro mne první příchod Kristův (v počítání Bratří podle písně 269, kterou i letos neochvějně doporučuji, je to v pořadí 2. příchod),  o němž nám Písmo svědčí texty uvedenými v záhlaví této stránky.

Záporným pólem je pak zaslíbení, které známe nejspíš z Apoštolského vyznání víry - „...odkud přijde soudit živé i mrtvé." - A to si církev nevymyslela, to zná jak z proroctví, tak od samotného Ježíše (Mt 24-25).

„Neboť jako blesk ozáří oblohu od východu až na západ,

takový bude příchod Syna člověka."  (Mt 24:27)

My dosud smíme žít v eschatologickém napětí Božího díla spásy:    Kristus již přišel na svět, narodil se jako dítě v Betlémě, stal se člověkem.     (Fp 2:5-11) Přišel jako světlo světa. (J 1:5nn) Přinesl evangelium, dobrou zprávu o Božím rozhodnutí pro záchranu stvoření, naději pro každého, kdo uvěří této zprávě a spolehne na ni. (J 3:16 aj.) - „Ale jak mohou uvěřit v toho, o kom neslyšeli ?" - A to je role, poslání, ba sám smysl církve. Všech, kdo již směli zaslechnout. (srov.Ř 10) A to dokonce bez ohledu na to, zda sami pro sebe již přijali evangelium, vyznali svou víru a žijí z toho a podle toho. Smíme s celou církví toužit a volat: „Amen, přijď, Pane Ježíši!"  (Zj 22:20n)                               jas


ČCE slaví narozeniny (svobodně a beze strachu)

Krátce po vzniku Československé republiky 17. a 18. prosince 1918 se sešli zástupci Evangelické církve helvetského vyznání (reformovaní) se zástupci Evangelické církve augsburského vyznání (luteráni) na generálním sněmu, který se konal v Obecním domě v Praze. Tam se přihlásili k odkazu české reformace a spojili obě církve v jednu, nejprve pod jménem „Evangelická církev bratrská", od r. 1921 pak s dnešním názvem „Českobratrská církev evangelická". Nově vzniklá unie kromě svých augsburských a helvetských tradic sama sebe chápala i jako pokračovatelku tradice české reformace, husitského hnutí, církve podobojí i jednoty bratrské. A možná právě díky různorodosti svých historických kořenů se naše církev vždy vyznačovala a snad i dodnes vyznačuje otevřeným ekumenickým duchem.

90 let naší společné cesty si celá církev připomněla ve dnech 21. - 23. 11. 2008, kdy proběhly celocírkevní oslavy na několika místech v Praze. Během tohoto podzimního víkendu se sešly stovky členů církve a hostů z domácí a zahraniční ekumeny ke slavnosti a připomenutí tohoto jubilea. Účastníci však nechtěli jen oslavovat, ale chtěli se i vážněji zamýšlet nad rolí Písma v životě reformačních církví. Mezinárodní sympozium, které v pátek uspořádala Evangelická teologická fakulta, mělo téma „Bible v rukou lidu" a kromě několika desítek českých účastníků se ho zúčastnila téměř stovka hostů z celého světa. V pátek večer na ně navázal „narozeninový večírek" v Betlémské kapli. Projevy gratulantů doplnil Spirituál kvintet, Oboroh, Musica da Chiesa a na závěr i  Noční optika.

Sobotní program proběhl v kostele U Salvátora. Dopolední přednáška měla hlavní motto „Svobodně a beze strachu", hlavním přednášejícím byl synodní senior Joel Ruml. Program u Salvátora okořenila vystoupení několika pěveckých sborů. Hluboký dojem v účastnících zanechalo vystoupení tělesa složeného na místě z farářů naší církve, z jejichž úst zaznělo několik kusů z patrimonia bratrských písní, jak jsou v Evangelickém zpěvníku. Současné výzvy celé společnosti, do níž naše církev patří, si mohli účastníci uvědomit během panelové diskuze o evangelické identitě a jejím přínosu dnešní době s názvem „Kdo je český evangelík?" Vyvrcholením byla společná bohoslužba s večeří Páně a s kázáním člena synodní rady Pavla Klineckého. Slavnostní den ukončil chvalozpěv Te Deum Petra Ebena v podání studentů Evangelické církevní konzervatoře v Olomouci. Po celý den si v boční lodi Salvátorského chrámu mohli příchozí prohlížet výstavu o historii a současnosti naší církve -  výstava potrvá do 16. prosince, pokud jste v Salvátoru nebyli, můžete této možnosti využít.

Nedělní bohoslužby byly po celé církvi spojené společnou liturgií a v některých sborech byly rozšířeny i o ekumenický rozměr - kázáním posloužili zahraniční hosté. V našem sboru jsme na kazatelně přivítali biskupa západního distriktu Evangelické církve augsburského vyznání na Slovensku bratra Milana Krivdu, který přijel spolu s dalšími dvěma hosty.

Církev slavila důstojně a přiměřeně, oslavy byly určitě povzbuzením všem, kteří se jich zúčastnili, ať už přijeli z dálky, či byli místní.

Daniela Hamrová

 

Kam ?

Apoštol Pavel přirovnává křesťanské společenství k bytosti (1K 12): má své ruce, nohy, hlavu, oči, uši.... a my, kteří máme již podrobnější představy o anatomii, bychom dokázali uvést další přirovnání. Místo toho však chodíme o krok dál, a přirovnáváme celý „život" společenství ke skutečnému životu lidské bytosti. I lidské společenství, ne jen jedinec, má v našem chápání svůj „zrod", svůj „život", své „dětské nemoci", své „dospívání"... až kam?

Někteří sociologové takové srovnávání popírají. Nicméně ta sugestivní otázka se vtírá: Našemu sboru je osmdesát: Je to hodně nebo málo? Čím prošel? A kam až došel? K čemu z toho se hlásíme? Jaký je? Co nás mrzí a z čeho se těšíme pakliže vůbec? A jak a kam dál?

A nejde při tom jen o to, jakým je sám o sobě. Ale jakým je, v jaké církvi? A jaká je naše církev? V jaké společnosti? A jaká je naše společnost?  V jakém světě? Nežijeme přece sami sobě. A nejsme Robinsony na pustém ostrově. Naopak. Máme EU a ekumenismus a NATO a globalizaci.

Jenže jedna další otázka je nad tím vším: Zajímá nás to vůbec? Není hlavním znakem naší současné společnosti, včetně té prý kristovské, právě základní lhostejnost? Co bylo, to bylo a nějak bylo, nějak bude. Přežili jsme Rakousko, přežili jsme Němce, přežili jsme Rusy, přežijeme Američany. Vše chce klid. Samo křesťanství hodnotíme přitom mnozí jako zázračivý zdroj pokoje a klidu. Odkažme prý své starosti Bohu... Důvěřuj se v Pána... On ví, co a jak, a vše zařídí... Jsme mimo vše a nade vším.

To všechno je pravda - ale i není. Křesťanství není kultem pohody a lhostejnosti. Když apoštol Pavel mluví o společenství jako o bytosti, mluví o rukách (které dělají), o nohách (které chodí)... Nemluví o zádech (na kterých se leží), ani o tom (na čem se sedí) ani o žaludku (kterým se konsumuje a jí).     Naopak: Lepší je dávat než brát.... A cožkoli jste učinili... A to dobře, služebníče dobrý... A poslal je na pole.. A jděte do celého světa... až třeba na Žižkov.

Nezvládneme kampaňovitě zhodnotit své minulo. Ani historicky, tím méně společensky a ideově. Je nesnadné zhodnotit sami sebe a své přítomno. Uvažujme však alespoň o budoucnosti. Ne jako o tom, co je v rukách Božích a na nás jen, abychom za to jednou poděkovali nebo ne. Zamysleme se nad budoucností jako nad úkolem, kterým jsme pověřeni i obdarováni. Nad kterým se musíme dívat, a naslouchat, a přemýšlet, a starat se, a pracovat, a unavit se, a poděkovat a zaplakat a zaplatit a rozhorlit se a usmířit. V té obrovské naději, že jednou - snad - zazní i nad námi (i když to třeba my sami už ani neuslyšíme)... to dobře, služebníče dobrý a věrný. A s důvěrou, že další budou užívat našich plodů - i když třeba i nevděčně, aniž by si na nás vůbec vzpomněli.

Máme osmdesát. Život sboru a církve přesahuje životy jednotlivců. Sbor je jednou z možností jak překonat čas i vlastní pomíjivost. Ne že by o to šlo. Ale jde i o to. Přemýšlejme o tom... i pokud... a právě pokud jsme nebo jste mladí a mladší. Nejhorší je zbytečnost. Matkou zbytečnosti je pak lhostejnost, nuda a lenost.

Klademe si tu otázku po směrování krátce před adventem. Není to nemístné. Advent jsou takové zvláštní svátky prolínání budoucnosti s minulostí:  Těšíme se na to, co se již stalo ... a vzpomínáme na to, co se teprve jednou naplní.  Není to však nemístné. Vlastně by to měla být základní dimenze našich oslav a vůbec našich životů. Napětí mezi minulostí a budoucností.  Chápeme-li svou víru jako zaujetí kristovským pozváním a příkladem  k novému myšlení a životu, měli bychom mít základní jasno. Ne snad jako seznam položek. Ale jako podnět a naději a tušení a touhu po tom, oč v životě jde a má jít. Jak je to doloženo sebeobětováním  toho, o kterém pokorně, ale rádi a upřímně vyznáváme, že je Kristem.

Ilja Herold

Bratřím, sestrám a mládeži

Druhého českobratrského evangelického sboru v Žižkově

            S politickým osvobozením Evropy také náš národ prožívá radostné a slavnostní dny svého vzkříšení. Z milosti Boží jest odvalen náhrobní kámen, který měl pohřbít duši českého národa. Cenou tohoto osvobození jsou miliony životů, zničená města, utrpení a smrt nesčetných obětí koncentračních táborů a jiných mučíren, potoky slz našich bližních. Mnohým z těch, kteří připravovali cestu svobodě, nebylo dopřáno dožíti se jejího příchodu. Slavná jest jejich památka. Na nás nyní jest, na drobných občanech nového státu a příslušnících reformační církve, abychom v duchu zákona Božího, principů reformačních a bratrské národní tradice spolupracovali na výstavbě nového svého národního domova, především výstavbě duchovní. Jestliže správně pochopíme základní, věčně platné, protože Bohem dané, životní směrnice, najdeme odpověď na otázku, co my jako křesťané, co my jako bratrský sbor, co my jako celá církev máme dělat v této dějinně převratné době. Všem nám platí slovo apoštola Pavla v listu ke Galatským: „Vy jste byli povoláni k svobodě. Jen si nečiňte ze svobody záminku tělesnosti, ale láskou služte jeden druhému, neboť celý zákon jest naplněn v jedné větě: miluj svého bližního jako sám sebe." Tedy láska a služba nás musí spojovat nejen v rodinách, nejen ve sboru, ale v nejširším občanském životě. Jen láskou, službou a spoluprací vybudujeme nový svět nových lidí. Jen tehdy, budeme-li mít nejen slovo, ale také dílo zákona Božího zapsáno ve svých srdcích, můžeme jako křesťané něco vykonat pro lepší budoucnost svého národa.

            Všechny vrstvy národa stojí nyní před novými úkoly, na všechny nás jest vložena odpovědnost za další vývoj národního organismu. Je třeba počítat s tím, že naše pozornost bude odváděna na pole materiální, technické a intelektuální výstavby národního života. Avšak my jako členové reformační církve slyšíme vážné připomenutí Jana Amose Komenského z válečných dob pobělohorských „- abychom ne napřed chvátali k domům a poplužím svým, rolím a vinicím svým, ale k cestám Božím abychom přiložili srdce a přičinili se o vzdělání zase a spořádání domu Božího, jenž jest církev."

            Vzdělání a spořádání církve rozumí se vzhledem k naší duchovně rozhárané době a jejím potřebám, aby zmatení lidé našli jedině bezpečnou oporu svého i národního života. To znamená ne se přizpůsobovat světu, ale křesťanským duchem pronikat svět. Aby se křesťanství stalo tvůrčí silou v občanském životě, musí především církve a nejen její představitelé, ale všichni členové osvědčovati pravdu a spravedlnost zákona Božího v denní životní praxi našeho lidu. Reformační církev, nemá-li se zpronevěřit svému Mistru a Pánu, Ježíši Kristu, nemůže být lhostejna ani v těchto dnech ke hříchu a musí jej kárat a odmítat ve jménu Pána Ježíše, i kdyby se setkala s neporozuměním. Proto také, pro Boží milosrdenství voláme ke všem vám, bratři a sestry, a chtěli bychom volat k celému národu: Neposkvrňujte duší svých účastí na surovostech, jež jsou temným stínem radosti těchto dnů a novým hříchem, který by nás, učedlníky Kristovy, postavil na roveň pohanům a barbarům.

   Opětné vzdělání a spořádání domu Božího v našem národě předpokládá sjednocení reformačních církví a jednot v pokorném vyznání vlastních nedostatků a chybování, zároveň však v upřímné touze po zdokonalení v poslušnosti Božích přikázání, v bratrské lásce a službě. Sjednocení reformačních církví musí se stát předmětem našeho pracovního úsilí i v sborovém životě. Výrazem tohoto přesvědčení je nedávné usnesení staršovstva, aby ve sboru zcela byla uprázdněna doba, v níž by byl pořádán nějaký významný podnik mezicírkevní, aby tak byla umožněna účast všem, také bratru faráři a mládeži.

            Vzdělání a spořádání domu Božího předpokládá prohloubení církevní, mezicírkevní i mimocírkevní sociální péče. Sociální práce sborová, výchova kolektivního sociálního cítění a ústřední pevné vedení vší sociální církevní práce stojí v popředí našich nových křesťanských úkolů.

            Vzdělání a spořádání domu Božího předpokládá prohloubení církevní práce mezi mládeží. I tu náš sbor se musí snažiti s pomocí Boží o zdokonalení. Podle slov Komenského cokoliv trvale vzděláno býti má, musí grunt pevný a pevně položený míti. Nábožensky živá a zdravá mládež je také gruntem církve. Právě proto, že mládež bude třeba neúmyslně odváděna od církví, musí se sbor i celá církev s největší pozorností zabývati všemi otázkami, týkajícími se mládeže, a pohotově hledati řešení. Také v tomto směru mezicírkevní vztahy musí být prohlubovány ku prospěchu mládeže, jež je naší společnou starostí, i ku prospěchu všech sesterských církví.

            Sotva je práce přednější a radostnější, než je vzdělávání domu Božího. Ovšem právě tak, jako pevnost a krása rodiny závisí na jejím duchu a spolupráci všech jejích členů, tak sbor, jeho duchovní i vnější růst závisí na jednomyslnosti v modlitbách i v práci všech údů sboru.

            Bratři a sestry, nečekejte na osobní prosby o vaši účast na vzdělávání domu Božího, ale považujte ji za svoji výsadu, čest i závazek před Bohem. Každý máte své dary od Pána, jimiž můžete posloužit naší sborové rodině a všichni máte lásku. V tyto dny radosti a děkování buďme si jeden každý vědom, že jsme byli zachováni při životě ne, abychom žili sobě, ale abychom více a více ze svého života přinášeli v oběť Bohu, to znamená lásce a službě bližnímu. Jak si nyní ceníš, bratře a sestro, svého života, když tě smrt minula? Cenou života není nic menšího, než život sám. Žádnými penězi ani jinými desátky nemůžeme dostatečně projevit Bohu vděčnost za svůj život a svobodu. Jedině zasvěcení svého života službě Bohu a bližnímu je úměrné Božímu daru, jehož se dostalo každému z nás. Bratři a sestry, naše mládeži, učiňme v tyto dny každý sám u sebe závazný slib Bohu, že budeme více Boha a své bližní milovati a jim sloužiti. Bez tohoto zasvěcení svých životů Bohu marně bychom slavili své osvobození, protože bychom zůstali v otroctví hříchu a budoucnost by byla horší minulostí.

            Všichni se ve svém občanském povolání snažme podle svých sil o zlepšení životních poměrů v našem národě. Pamatujme však ve svém myšlení i jednání, abychom především hledali království Božího a spravedlnosti jeho. To budiž základní naší pracovní směrnicí. Teprve pak a jen tak „česká zem vzkvete novým životem."

Dne 11.května 1945

Staršovstvo Druhého českobratrského evangelického sboru v Žižkově


Takové to také bylo:

Ze vzpomínek dvou sester na dávná léta našeho sboru uvádím krátké obrázky.

 

Libuše Kalfiřtová roz. Šípková:

            Tatínek byl členem přípravného komité, chodil po členech sboru a sbíral podpisy těch, kteří souhlasili s rozdvojením žižkovského sboru. Někteří podepsali bez řečí, někde nad tím debatovali, ale někde to podepsat nechtěli s tím, že je to zbytečné. Většina byla pro, ale kdo to například podepsat nechtěl, byla paní Kalfiřtová. Tatínek říkal, že ji museli přemlouvat, protože ona byla zvyklá chodit dolů.

Členové toho komité se scházeli u našeho tatínka v dílně v Krkonošské ulici. Tam byly takové veliké stoly, oni seděli kolem nich, debatovali a dávali dohromady sbor.

            Mládeže bylo hodně, scházeli jsme se ve Štítného ulici, tam byla obchodní škola a v ní Masarykova síň. Jednou si vzpomněli, že by mohli udělat  večeři s meruňkovými knedlíky A ty se tenkrát dělaly u nás a nosily se pak do té Masarykovy síně.

V našem sboru existoval takový mladý „orchestr". Na housle hrál Rais, náš tatínek hrál na čelo, bylo to asi pět lidí. Zkoušky mívali u nás v bytě a hrávali nejen ve sboru, ale zajížděli i do Krče, kde v Masarykových domovech hráli babičkám a dědečkům.

 

 

Jitka Fialová roz. Mokošínová:

            Zásluhou silných konfirmačních ročníků přibylo ve sboru i mládeže, ta se pak dělila na sdružení a dorost. Bylo nemálo rodin, které svůj sbor pokládaly za součást svého domova, a když syn nebo dcera ohlásili: „Jdu do Tomkovky", nemuseli nic víc vysvětlovat.

            K té letošní magické osmičce: sbor měl po dobu svého osmdesátiletého působení 8 farářů, 8 kurátorů, jen sborových sester bylo o jednu méně.

Úplné znění jubilejního vzpomínání sestry Fialové si můžete poslechnout z přílohy Jitka_Fialová.mp3 . (Omlouvám ze za velmi zpožděné vystavení, ale soubor se ztratil při havárii disku. Jeho zapomenutou zálohu na netušeném místě jsem náhodou našel nedávno. T. Fiala)

                                                                          Ladislav Dušek st.

 

 

Nahrávka ze vzpomínkových bohoslužeb v neděli 16.listopadu 2008 bude k dispozici na sborovém webu :   www.zizkov2.evangnet.cz


Herlíkovice z mého pohledu

            Vzpomíná-li se na něco, co bylo před mnoha lety, bývá to tristní. Vzpomíná-li se na něco, co bylo před desítkami let, je to horší.  Ale v případě Herlíkovic se mi to nezdá. Když jsme měli děti ještě značně „předškolní", začali jsme se sborem jezdit každou zimu na týden do zimního střediska Herlíkovice. Synodní rada tam měla několik budov, které sloužily k rekreaci, ale ze začátku byly ještě vázány na hospodářství a hospodářská zvířata. Měly svého správce, ale o vše se ještě staral (řekla bych láskyplně) bratr farář Svatoň s rodinou.

Jezdili jsme nejdříve vlakem. Sami jsme si vařili a vše potřebné vezli z Prahy s sebou. Bylo to velice sparťanské prostředí a přece jsme tam jezdili rádi mnoho let. My snad dvanáct. Vytvořili jsme si pevnější pouto ke sboru a navázali mnohá dlouhotrvající přátelství. Ach, kde ty loňské sněhy jsou? A že jich bylo hodně, až jsme se museli někdy prokopávat, o prohazování ani nemluvě.

Čas plynul, děti rostly a budovy chátraly. Ale nezchátraly docela (snad jen jedna), ale byly opraveny a přestavěny velice pěkně a moderně. Na oplátku nám v nich děti darovaly týden pobytu, tentokrát v září. Byly nádherné dny a my to opět pěkně užili.

A najednou se ve sboru začalo mluvit o tom, že každoroční víkendový zájezd by se tentokrát konal v Herlíkovicích. Přihlásilo se nás hodně, dohromady 45. Bylo i hodně zasloužilých jedinců, kteří se starali. Však oni už sami dobře vědí, koho se to týká.

Jelo se dvěma mikrobusy zapůjčenými z Diakonie i několika vlastními auty. Přijeli jsme tedy mnozí po několika desítkách let. A ejhle - Herlíkovice byly jiné, i my jsme byli jiní, jen ten kostelíček jako vztyčený prst nás vítal stejně. Ale i on je pěkně opravený. Ještě večer jsme ho navštívili při krátké pobožnosti, vzdali chválu Pánu a rozebrali a zazpívali píseň „Jak rozkošné a milé, když bratři s druhem druh....". A bylo.

Tenkrát jsme ve škole, kde jsme bydleli, museli zakrývat prasklá, či vysypaná okna, dnes jsme měli na pokoji televizor, o který jsme ale nedbali. Byla pěkná pohoda, dobré ubytování, chutné jídlo, vlídný personál. Pobyt trval od pátečního večera do nedělních 14 hodin. V pátek večer bylo tradiční promítání, v sobotu kdo chtěl, mohl vyrazit na výlet. My starší jsme absolvovali ve dvou mikrobusech vyhlídkovou projížďku Krkonošemi, přes zajímavé městečko Hostinné, navštívili jsme i pěkně upravené Janské Lázně s naším střediskem Sola Fide. Mohli jsme se podívat i do jinak zavřeného kostela, kde jsme si zazpívali. Mladší účastníci se vydali na pěší tůru. Někteří zůstali „doma" a využili čas k odpočinku a rozhovorům.

Večer byl zajímavý rozhovor o směřování sboru (co bylo, co bude), formou otázek a odpovědí, které si navzájem kladla mladší a starší generace.

V neděli ráno byly bohoslužby ve vrchlabském kostele s večeří Páně, neboť vrchlabští slavili Díkuvzdání. Utvořili jsme jedno velké kolo. Indisponovaný bratr farář Chlápek, o kterého se pokoušela jakási chřipka, měl plné ruce práce, neboť vysluhoval sám a na takovou návštěvu asi nebývá zvyklý. Nám ale bylo dobře v tom bratrském společenství a myslím, že i našemu bratru faráři, který měl kázání. Byl v této chvíli náš i jejich. Byli jsme vrchlabským sborem pěkně přijati, dobře pohoštěni, budeme mít co oplácet.

Naše rodina a přátelé jsme ještě odpoledne navštívili „Struhadla" na protějším kopci, kde za našeho mládí bývaly dvě krásné chalupy, z nichž jedna je bolestně zapsána do kroniky naší rodiny. Ale všechno odvál čas; vyhořely po čase jedna po druhé. Jen ten keř modrých hořců tam vydržel celá ta léta bez proměny. Dnes tu stojí nová stylová chalupa, za ohradou je asi 10 krásných koní.

            Říkám, že mnoho věcí zapomínám a dnes již nevím. Ale jedno vím zcela jistě. Bylo to krásné, tenkrát i tentokrát, hrozně to uteklo a rozjíždíme se opět s trochou lítosti. A víme také, že tenkrát i dnes je za co děkovat.

Květa Dušková

 

 

Máme knihovnu!!

Poté, co nová presbyterna našeho sboru byla vybavena skříní na míru, ve které je i úsek s policemi, již nic nebránilo tomu uspořádat knihy, které byly uloženy v krabicích ve sklepě. Sestra Maňhalová si pro tento úkol jako pobočníka vybrala sestru Hůlovcovou a „akce knihovna" mohla začít. Mohla začít s docela dobrým odrazovým můstkem: existoval totiž sešit, do kterého do března r. 2005 bratr Dušek evidoval všechny svazky knihovny. V tomto sešitu bylo kromě autora a názvu knihy po většině uvedeno i datum vydání. Díky tomu mohl - v dnešním věku internetu - být prohledán on-line dostupný katalog Národní knihovny ČR (pro německé knihy např. on-line katalog ve Stuttgartu). A podařilo se. Až na výjimky se v těchto katalozích našly záznamy, které bylo možno vytisknout jako jakési „průvodky" pro naše knihy. Na ně pak bylo možno napsat evidenční číslo knihy, kterým byl následně označen i hřbet knihy. Průvodky s čísly pak byly podkladem pro vytištění katalogizačních lístků s co nejúplnějším popisem knihy. Tak byl vytvořen katalog naší knihovny.

Knihovna obsahuje okolo 400 titulů (včetně cca 65 knih a 5 časopisů v němčině, které jsou i v katalogu vyčleněny samostatně). V katalogu lze též nalézt záznamy 8 titulů českých evangelických časopisů a záznamy knih v oddílech, které odrážejí strukturu fondu knihovny: starověk, raně křesťanská filosofie, reformace a husitství, jednota bratrská. Svůj oddíl pak má filosofie novověké Evropy, T. G. Masaryk apod. Samostatně jsou též řazeny bible, zpěvníky, slovníky a beletrie. Největší část fondu (cca 150 titulů) tvoří knihy z oblasti teologie, religionistiky, dějin církve, pastorace, otázek víry, výkladů bible.

Těšíme se, že naše uspořádaná knihovna nalezne co nejvíce čtenářů!       

                                                                                         

 Helena Hůlovcová

 

Zářijová návštěva z CČSH v žižkovské ČCE

Dvanáctého září jsme uspořádali poprázdninové grilování na zahradě přináležející ke sborovým domům. Onen den připadl na pátek. Z vršovického husitského sboru se ho zúčastnilo dohromady 24 osob včetně bratra faráře Davida Frýdla, jeho ženy Adély a jejich 4 dětí. Z  domácího sboru bylo celkem přítomno 29 duší (Strádalovi, Heroldovi, sestry Milena a  Eva Potměšilovy, Jana Günterová s maminkou i dětmi, Klára Benešová s maminkou, sestra Böhmová, sestra Pašková, Jan Hlaváč, Eva a Daniel Turkovi, tatínek Dašek se svými 4  dětmi, sestra Kráčmarová s Evičkou. Počasí nám přálo; bratři faráři nejdříve představili každý své ovečky, pak následovala hostina. Dokonce jsme měli živou hudbu v provedení bratra faráře Strádala (kytara, zpěv) a husity Mirka Urbana (banjo, zpěv... J). Děti spokojeně řádily na zahradě, my věkem odrostlejší jedli, pili, debatovali a dobře se měli.

Děkuji všem jmenovaným za účast, domácím za pohostinnost a těším se na další společné akce.

Míša Mimrová

 

Výlet dětí do Žernovky - aneb jelena v říji viděti i pohladiti...J

Dva otcové a čtyři dcerky - to byl součet těch, kdo zabrali na bratrem farářem hozenou udičku pozvání a vypravili se na společný pěší výlet v neděli 5.října 2008. Odměnou jim bylo nejen společné pochodování krásným, slunečným, podzimním odpolednem, nádherně vybarvenou přírodou údolí Rokytky a následně dalšího hlubokého lesa na cestě z Říčan do Žernovky, nýbrž i společná cesta na vlak a vlakem do Říčan, napínavá a požehnaná cesta zpět auty (neplánovaně). Navíc ta spousta her a taškařic, které jsme stihli cestou. A nakonec i radost z vítězství nad únavou a bolavýma nohama. Jako bohatá prémie se pak jevilo všechno, co pro nás opět připravila  milá a vždy přátelská a pohostinná sestra Jitka Mikulecká-Lancingerová. Tentokrát se nám navíc vypravila naproti - jenže ...!!! Jenže my trošku zakufrovali, ona byla rychlejší, než jsme si mysleli, tak jsme se pěkně minuli...J No, nebýt mobilních telefonů...L

Nakonec však vše dobře dopadlo a našli jsme se, společně dopochodovali (někteří, pravda, již v poněkud nepravidelném rytmu pochodu díky unaveným končetinám J) až do Žernovky. A tam, světe, div se, nás svým troubením vítal domácí jelen, kterého jsme si mohli nakrmit a odvážnější i pohladit, prostřený stůl a připravené ohniště. A ještě jeden bonus - právě u brány jsme se potkali i s autem, ve kterém dorazila další část naší výpravy - pratetička, maminka a mladší bráška děvčat Daškových. Dobře jsme se poměli, hezky si to užili, povyprávěli si, zazpívali, zavzpomínali - a kdyby nás nevyhnala tma a zima...

Příště ...uslyšíte-li zase, že se má jít do Žernovky - „nezatvrzujte srdcí svých...", neváhejte a přidejte se k nám !  Sestra Jitka zve i kohokoliv dalšího z kterékoliv generace - domluvte se s ní a vypravte se do Žernovky ! My Vám k tomu přejeme aspoň tak pěkné počasí a tak dobré zkušenosti, jako jsme směli, díky Bohu i všem zúčastněným, zažít tentokrát my.  

Jaromír Strádal

 

Gratulujeme 

V tomto adventním a vánočním období si budeme připomínat v našem sboru tři významná životní jubilea :

Dne 21.12.2008 si připomeneme požehnaných 89 let sestry Jitky Fialové.

Je nám velkou radostí, že jí můžeme přát, aby ji Pán provázel a posiloval i v dalších dnech a letech. Aby mohla radostně zpívat a vyznávat spolu s námi se všemi tou krásnou písní:

„Důvěřuj se v Pána, ó duše má, zvečera i zrána on ti pomáhá.

On zná tvou strast, promění ji v slast; nový květ okrášlí tvou pozemskou vlast. On v každé době, on v každý čas pomoci chce tobě, slyší tvůj hlas."

Den poté 22.12.2008 oslaví své kulaté „60" dva bratří: Ladislav Dušek ml. a Pavel Váša. I jim s radostí vyprošujeme Boží požehnání a hodně sil do dalších let!

Za křesťanskou službu

Marcela Strádalová

 

 

Aktualizovaný přehled pravidelných shromáždění : Přijďte !

co

pro koho

kdy

kde

v kolik

Bohoslužby

všichni

neděle

modlitebna

9:30

Nedělní škola

děti 3-15 let

neděle

modlitebna /

presbyterna

9:30

Rozhovor po/o 

bohoslužbách

všichni

neděle

modlitebna

11:00

Biblická hodina

dospělí

středa

presbyterna

09:15

dopoledne

Střední generace

dospělí

středa

(v lichém

kalend. týdnu)

presbyterna

20:00

Biblická hodina

děti

středa

presbyterna

17:00

Mládež

mládež

úterý

presbyterna

18:00

Čtenářský

kroužek

všichni

úterý

presbyterna

15:00

Hovory při čaji

všichni

2.pondělí v měsíci

presbyterna

17:00

Křesťanská

služba

členové

+ hosté

1.pondělí v měsíci

presbyterna

18:00

 

Pokud by se našly starší děti, které by měly zájem o biblické hodiny či konfirmační přípravu, ozvěte se ! Rádi se s vámi domluvíme a najdeme vhodný termín k společnému vyučování a sdílení.

Úřední hodiny ve farní kanceláři

Mgr.Jaromír Strádal

farář

 po 16 -19    út 9-13, 15-17,          čt 9-12

Marcela Strádalová

sborová sestra

 po 17-19,    út 15-19,    st 9-12,   čt  9-12

Michaela Mimrová

účetní

 po   9-13,    út  9-11

Ing. Leona Křikavová

správa domů    

 po 18-21,    st 9-12

 

 

V minulém Občasníku jsme vám představovali sestru Evu Pudlovskou jako novou pracovnici správy domů. Ta však nyní z osobních důvodů musela dát výpověď. Od 10. září nastoupila na její místo Ing.Leona Křikavová. Telefonický kontakt zůstává stejný 603 559 984.

 

Pastorační návštěvy

domlouvejte, prosíme, osobně nebo telefonicky s farářem nebo sborovou sestrou na číslech :  222 720 864, 603 485 601  (farář)

222 722 753, 739 244 619 (sborová sestra)

Je možné též využít e-mailovou adresu :  zizkov2@evangnet.cz

Využívejte, prosím, pokud možno, vyhrazeného času v úředních hodinách. Farář i sborová sestra mají takto vypsaných pravidelně celých 12 hodin týdně. Pokud Vám však tyto časy nevyhovují, je možné se domluvit konkrétně na jiném vhodném termínu.

Salár, sbírky, dary - Své dary můžete skládat buď osobně ve sborové kanceláři nebo převodem na účet sboru č.685345/0300, var.symbol xxx01 pro salár; xxx02 pro Jeronymovu jednotu; xxx03 pro jiný dar. (xxx = vaše evidenční číslo)

Děkujeme všem, kdo pamatujete i na tuto součást života v církvi.

 

Plán akcí na rok 2008

 

16.11.

Sborové dny I.

- vernisáž výstavy z historie sboru

 

22.11.

90.výročí založení ČCE

- slavnostní shromáždění u Salvátora

 

30.11.

09:30

1. Advent

Bohoslužby se sv. večeří Páně

Strádal

06.12.

19:00

Sborové dny II.

- beseda s hostem, představení

Petr Sláma

07.12.

09:30

Sborové dny III.

- bohoslužby, přednáška

Petr Sláma

14.12.

09:30

Vánoční zvěstování dětí - 3. Advent

 

24.12.

16:00

Štědrý večer

-  pobožnost

Strádal

25.12.

09:30

Boží hod vánoční

- Bohoslužby se sv. večeří Páně

Strádal

31.12.

16:00

Silvestr - pobožnost

 

 


P o z v á n í 

Na tři mimořádná adventní shromáždění :

 

a/  Začátek nového církevního roku  společně oslavíme při bohoslužbách s vysluhováním sv.večeře Páně v 1.adventní neděli 30.listopadu 2008 v 9:30

 

b/  Tradiční

podzimní sborové dny

našeho sboru ve 2.adventní neděli s následujícím programem :

Naším vzácným a milým hostem bude

Petr Sláma Th.D.

odborný asistent katedry Starého zákona na ETF UK

sobota

06.12.08

17:30

Blok vzpomínek pamětníků k 80.výročí našeho sboru

 

 

18:30

Přestávka, občerstvení

 

 

19:00

Petr Sláma Th.D. - o sobě aj.

neděle

07.12.08

09:30

Bohoslužby

 

 

11:00

„Moje církev, můj sbor"

= přednáška P.Slámy + rozhovor

 

c/  Vánoční zvěstování dětí - tentokrát O SVĚTLE

v 3. adventní neděli 14. prosince 2008 v 9:30 hod.

 

Ke všem těmto shromážděním Vás srdečně zveme !

staršovstvo a pracovnice sborové kanceláře

PřílohaVelikost
Obcasnik_52.doc184.5 KB
Jitka_Fialova.mp316.3 MB