Kdo je online

Momentálně je online 0 uživatelé a 31 hosté.

č. 51

Jaromír Strádal, Lad. Dušek st., Míša Mimrová, Eva Turková, Ilja Herold, Marcela Strádalová, Daniela Hamrová, Květa Dušková  

„Mějte v paměti ty, kteří vás vedli

a kázali vám slovo Boží.

Myslete na to, jak dovršili svůj život,

a následujte je ve víře!

 Ježíš Kristus je tentýž včera i dnes i na věky."

(Židům 13:7-8)

PRAHA                 září 2008                    číslo   51

 

Milé sestry, milí bratři,

Tímto číslem Občasníku, které je v pořadí již jednapadesáté, otevíráme v našem sboru další rok práce, společných setkávání a vzájemné pospolitosti s přáním, aby se nám podařilo vytvořit prostor pro uvědomění si daru víry.

Zahajujeme, zahajujeme s očekáváním, a to zvláště proto, že tento nový sborový rok přinese oslavy 80. výročí existence našeho sboru. Je proto dobré vnímat kontinuitu našeho sborového života. A tak hned po úvodním kázání našeho bratra faráře, které nový sborový rok otevírá, je jako první článek zahrnut příspěvek bratra Ladislava Duška st., který zazněl při bohoslužbách přesně v den,  tj. 4. května, kdy před osmdesáti lety byl výnosem synodní rady náš sbor ustanoven. Další příspěvky pak zdůrazňují to přínosné, obsažné, či milé z doby nedávné - to, co nás potkalo do prázdnin nebo během nich, ať již to bylo březnové setkání našich dětí, Chotěboř, presbyterní konference či jiné akce. A protože kromě výročí sboru přichází na podzim i krásné výročí sestry Maňhalové, uzavírá příspěvky tohoto čísla otevřený dopis sestry Duškové jí adresovaný a toto jubileum naznačující. Úplně nakonec v Občasníku najdete zprávy, kontaktní údaje apod. či „rozvrh" bohoslužeb a dalších setkání do konce roku 2008.

Věříme, že nově otvíraný rok bude pro sbor rokem dobrým, dobrým v tom smyslu, abychom, až budeme procházet materiály mapující roky existence našeho sboru (už se na jejich výběru pracuje!), mohli mít pocit, že právě zahajovaný rok bude při dalších výročích našeho sboru možno dokumentovat něčím, co stojí za zmínku i po letech.

S pozdravením všem se na osobní setkání těší

                                                                                                                  redakce

-   o   -   o   -   o   -   o   -   o   -

„Chebský soudce"

08.-18.05.1432 v Chebu proběhla jednání delegátů basilejského koncilu a husitského zemského sněmu, jež otevřela cestu k míru. Husité na nich dosáhli obrovského úspěchu v dlouhém a neúnavném konfliktu s Římem. Arbitrem v dohadování o platnost čtyř artikulů před projednáním na basilejském koncilu byl přijat Boží zákon! Tímto tzv. Chebským soudcem byla všemocná římskokatolická církev poprvé ve svých dějinách donucena pod tlakem rozhodných vítězství na válečném poli jednat s kacíři jako se sobě rovnými o všech sporných otázkách ve věcech víry. Neskutečný posun v náhledu na české reformní hnutí oproti době, kdy byl Hus v Kostnici obviněn z porušení kanonického práva, právě proto, že se odvolal ke Kristovu zákonu. Byla jiná doba a to, co mělo být hlavní zásadou života církve, husité vybojovali silou svých zbraní. Nejvýznamnějším bodem chebské písemné dohody byl sedmý z celkem jedenácti bodů, kterým byl "...za nejspravedlivějšího a nestranného soudce přijat Zákon Boží, praxe Kristova, apoštolské a prvotní církve spolu s koncily a učiteli, kteří se v něm pravdivě zakládají..." Přesně toho se neustále dožadoval Hus u svých kostnických soudců.

Kázání

„Božího slova žádostivi buďte !"   (1P 2:2)

            Byl jsem ještě malý chlapec, když jsem toto heslo prvně slyšel, či četl, tuším, na čelní stěně některé evangelické modlitebny, či kostela. Vrylo se mi do paměti. A díky tomu mi již mnohokrát v životě neplánovaně vyskočilo z paměti a hlásilo se o své uplatnění. Právě to se mi stalo i dnes, když jsem přemýšlel, co psát do tohoto čísla Občasníku.

            Stojíme znovu na počátku nového školního roku. V životě sborového společenství je tato perioda možná důležitější, než běžný kalendářní rok. Ten je rozhodující pro peníze, daně a účetnictví. A také pro statistiku výročního shromáždění. Pro praktický život a pro naše shromáždění všeho druhu je však určující dělení podle školního roku - tedy období září - červen.

            Jsme tedy, obrazně řečeno, „NA STARTU". Na startovní čáře další etapy našeho společného života. Pokolikáté již ? A přece můžeme opět spoluprožívat to lehké mrazení, napětí prvňáků, kteří jdou poprvé do školy. Mají se těšit a radovat, nebo se spíš oprávněně obávat až děsit toho, co je čeká ? Co si asi slibují, co očekávají od nastávajícího školního roku ? - Někteří tak jdou „poprvé po prvé", jiní již podruhé, či potřetí. No a ti dříve narození ? Možná už to vůbec nezaznamenají, jejich život již má docela jiný rytmus. Dobře však znám i ty, kteří to naopak sledují a prožívají mnohem intenzivněji se svými vnoučaty, případně pravnoučaty, než když se to týkalo jich samých nebo jejich dětí. A je to dobře. Jak děti, tak oni sami to velmi potřebují.

            „Dvakrát do téže řeky nevstoupíš." - tvrdil již starověký řecký filosof Herakléitos z Efezu. Vystihl tak pěkně jedinečnost každého okamžiku. V tom smyslu je vlastně všechno, co děláme, „po prvé" a zároveň také naposled. Nic se nevrátí, byť se nám zdálo, že děláme již po stopadesáté totéž. Tentýž úkon, tatáž cesta, tentýž výsledek. Je to však jenom klam. Ve skutečnosti je každý den novým počátkem, každý okamžik jedinečným zážitkem, jedinečnou příležitostí, obdarováním. Každé setkání novou možností. Blaze je tomu a bohatý je ten, kdo toto rozpoznává a neděsí se toho, nýbrž naopak, raduje se a děkuje za to.

            Jaký smysl by však měl START, který by neměl také jasný CÍL ? - Jaký cíl má můj dnešní den ? Jaký cíl má tento týden ? Jaký cíl má tento právě začínající školní rok ? Jaký cíl má můj život ? Jaký cíl má celý náš svět, celé stvoření ? - To jsou otázky, jimž se nikdo nemůže vyhnout. Odpovědi na ně pak předznamenávají, určují, či proměňují všechno další v našem životě. A to tak, jak praví jiná starověká moudrost : „SI DUO FACIUNT IDEM, NON EST IDEM." - Když dva dělají totéž, není to totéž. - Cíle, motivy našeho jednání jsou velmi důležité. Rozhodující. Kdo jsi, kam jdeš, co děláš a proč vlastně ?

            Jako jednotlivci si tyto otázky musíme zodpovědět (a pravidelně zodpovídat - a ještě k tomu zodpovědně J) každý sám. Jako společenství českobratrského evangelického sboru na Žižkově to však nutně musíme dělat společně. Jako správce sboru pak mám tu čest, možnost, i povinnost začít. Připomínat to, prosazovat. Proto vyhlašuji :

„Božího slova žádostivi buďte !"   (1P 2:2) - Máme jako sborové společenství mnoho aktivit a ještě mnohem více dalších možností, na něž nám nestačí síly a čas. Musíme-li tedy nutně vybírat, nechat něco stranou, nemůžeme-li stihnout všechno, je jistě na místě se ptát: Co je nejdůležitější ? Právě dnes a právě zde?

Apoštol Pavel popsal církev tím krásným obrazem lidského těla, v němž všechny údy a části, tolik rozdílné, jsou-li dobře poddány hlavě, slouží svým jedinečným,  specifickým způsobem společné věci. Právě tak „údy" jednoho sboru, jedné církve mají každé své specifické nadání  a poslání, jímž jedinečným způsobem slouží společnému celku, společnému cíli.  - Jak můžeme jako sbor posloužit společnosti, městu, zemi, kde žijeme ? Co nemůže udělat nikdo jiný za nás ? Jaká je naše specifická role, zvláštní obdarování, poslání ?

Letošní rok je jubilejním i pro celou ČCE. Je to již celých 90 let, co se při vzniku nového Československého státu spojily dvě již od Tolerančního patentu uznávané větve evropského protestantismu - luterská („augšpurská") a kalvínská („helvítská"), aby vytvořily první sjednocenou evangelickou církev ve střední Evropě. Důležité přitom bylo, že se takto vzniklá církev zřetelně proklamovala též jako dědička domácí, tzv."české reformace", když přijala za své i další dvě vyznání - České a Bratrské. Prokázala tak, že chce vědomě navazovat na odkaz toho nejlepšího z husovské tradice, i na její prohloubené rozpracování v bratrské teologii i praxi.

V tom smyslu je velmi významným mezníkem tzv. „Chebský soudce" (viz str.2) - Nejvýznamnějším bodem chebské písemné dohody byl sedmý z celkem jedenácti bodů, kterým byl "...za nejspravedlivějšího a nestranného soudce přijat Zákon Boží, praxe Kristova, apoštolské a prvotní církve spolu s koncily a učiteli, kteří se v něm pravdivě zakládají..."

Tento vzácný odkaz považuji za prioritní pro naši současnost. Celá naše společnost velmi potřebuje biblicky vzdělané lidi, a to nejenom profesionály, teology, nýbrž také laiky, písmáky. Tedy Bible znalé učitele, lékaře, psychology,  politiky, ale i dělníky, rolníky, soudce, právníky, policisty, obchodníky, rodiče a prarodiče. Nemusím snad zdůrazňovat, že pouhá věcná znalost Bible, bez víry, bez očekávání a přijímání  Božího oslovení skrze Písmo svaté, by nejen bylo málo, naopak, bylo by to až velmi nebezpečné. O tom svědčí nezvratně nejeden doklad z historie. Prostě skutečně není totéž, když dva chtějí a dělají totéž...

Ptáme-li se tedy nejprve : Kdo jsme ? - Pak odpovídám : Jako reformační církev jsme (nejen) dědici reformace a to předně té naší „domácí". A jako takoví jsme odpovědní za zachovávání a vnášení reformačních zásad do života současné společnosti. A to ne v nějakých vnějškových, povrchních podobnostech, nýbrž v těch nejhlubších rovinách zápasu o pravdu a spravedlnost Kristovu a šíření Jeho evangelia a Jeho vlády v tomto světě.

Jaký je náš cíl ?  - pomohu si trošku neohrabaně třemi biblickými citáty z listů apoštola Pavla (bylo by to na samostatnou kapitolu...) :  „Cílem našeho vyučování je láska z čistého srdce, z dobrého svědomí a z upřímné víry." = „Buďme tedy pravdiví v lásce, ať ve všem dorůstáme v Krista. On je hlava, z něho roste celé tělo, pevně spojené klouby navzájem se podpírajícími, a buduje se v lásce podle toho, jak je každé části dáno" = „...abychom mohli žít tichým a klidným životem v opravdové zbožnosti a vážnosti. To je dobré a vítané u našeho Spasitele Boha, který chce, aby všichni lidé došli spásy a poznali pravdu." (Kdo si dáte tu práci a vyhledáte si oddíly, z nichž je tu citováno, naleznete tam řadu dalších, i velmi konkrétních kroků, které vedou k tomuto cíli.)

Co pro to chceme dělat ?  - na dětském letním táboře jsme si dali tři závazky, k nimž zveme i všechny vás :  Každý den vzít do ruky 

a/ Bibli a přečíst alespoň jeden jediný verš. To samozřejmě není možné bez modlitby, aby to nebylo až i nebezpečné !! (Kdo bude chtít, začínáme 1.září rovněž s dalším cyklem souvislého čtení Bible - v rytmu 1 kapitola denně - s následnými rozhovory na živo i per internet.)

b/ Slovník, či kartičky se slovíčky a naučit se alespoň jedno slovíčko - Pán Ježíš nás potřebuje schopné dorozumět se s různými národy. Ne pro snazší zisk pro nás samotné, nýbrž proto, abychom byli použitelní jako tvůrci pokoje a smíření, k překonávání všemožných předsudků a bariér hříchu (včetně různých znakových řečí pro neslyšící a morseovy abecedy a braillova písma apod.)

c/ Mapu světa - či ji alespoň mít na očích, abychom nezapomínali na trápení a nedostatek našich sester a bratří ve víře v různých částech světa a mohli se za ně vytrvale přimlouvat a hledat také cesty praktické, věcné pomoci.

A proč vlastně ? - protože to je vůle Pána Církve : „Ježíš přistoupil a řekl jim: "Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého a učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku." (Mt 28:18-20)

Jaromír Strádal

Osmdesát let našeho sboru

Vzpomínka na 80. výročí výnosu synodní rady, jímž byl založen náš sbor. Předneseno při nedělních bohoslužbách 4. 5. 2008.

Psal se rok 1928. Mně bylo 7 let, chodil jsem do druhé třídy obecné školy a do nedělní školy jsem docházel do Betlémské kaple dole na Žižkově. Vím ještě, že ten rok jsem prožíval začátek velmi tuhé zimy - o tom bych mohl vyprávět.

Ale neměl jsem ani ponětí o existenci nějaké Tomkovy ulice - a přece se kolem ní dály věci.

Docela jsem zajásal, když jsem mezi svými starými písemnostmi našel recitační pásmo, kterým jsme si před 30 lety připomínali „padesátiny" našeho sboru.

A co se to vlastně před těmi 80 lety dělo, kdo byli ti účinkující, proč si zvolili tu cestu, na kterou tehdy vykročili? Snad něco mohou naznačit verše Fráni Šrámka:

Ať cesty nikam nevedou,

tys po nich šel a šel jsi rád,

těch cest se nesmíš, nesmíš ptát;

snad není cest, jen lidé jdou

a jedna z hvězd je vždycky tvou

a z té ti zazní odpověď.

A tak krátce z onoho recitačního pásma (jen začátek):

Ta spousta dění, událostí, činorodého úsilí a obětavé práce je udivující a ani po letech nám nepřipadá docela samozřejmá. - A tak si tedy v kostce a útržkovitě společně zavzpomínáme.

Vzpomínat lze ovšem všelijak. Radostně, trpce, kriticky, s nostalgií - a také vděčně. Chtěli bychom vzpomínat především vděčně, alespoň v té vzácné chvíli, kdy si uvědomujeme, že dívat se správně - a to i nazpátek - znamená dívat se nejen očima, ale i srdcem.

Druhý evangelický sbor na Žižkově vznikl v roce 1928 oddělením od prvního žižkovského sboru v Prokopově ulici. Ani ve velkoměstě nebylo asi snadné vést a řídit rozlehlý, osmitisícový sbor. Myšlenka na rozdělení postupně zrála a byla konečně prosazena zásluhou prozíravé podpory tehdejšího faráře Kristiana Lanštjáka a také hlasovným shromážděním, svolaným koncem roku 1927.

Do přípravného komité byli jmenováni bratří, bydlící v nově odděleném okrsku. Byli to tito: Jaroslav Berger, František Ditrich, Gustav Hataš, Josef Mokošín, Jaroslav Šimr, Ladislav Šípek, Antonín Rychetský.

V první řadě byla jimi odeslána žádost synodní radě o schválení nového, samostatného sboru, který do jejího vyřízení měl být veden jako kazatelská stanice. Další starostí bylo nalézt vhodnou místnost pro bohoslužby, než bude, jak všichni pevně doufali, postavena vlastní kaple. Potřebný sál byl pronajat v ženském domově paní Charlotty Masarykové - v domě dnešní žižkovské nemocnice v Kubelíkově ulici.

Oficiálně je činnost sboru zahájena v neděli dne 8. ledna 1928 bohoslužbami, při kterých káže bratr farář Lanštják za spoluúčasti bratra kazatele Kubáta a za účasti 150 posluchačů. Večeři Páně vysluhuje při té příležitosti bratr profesor Hrejsa. Prvním dobrovolným duchovním byl bratr kazatel Ladislav Kubát.

Ještě na jaře téhož roku se z kazatelské stanice stáváme samostatným sborem. Výnosem ze 4. května 1928 - tedy právě dnes před 80 roky - bylo synodní radou ustavení našeho sboru schváleno. Ve svém přípisu sděluje, že podle platného církevního zřízení a po dorozumění se zemskou  správou politickou, vyhovuje tímto žádosti bratří a sester, bydlících v dole označené části Žižkova, podporované usnesením dosavadního sboru žižkovského a dobrozdáním seniorátního výboru obvodu pražského, a potvrzuje zřízení Druhého farního sboru ČCE se sídlem v Praze XI na Žižkově.

Ke sboru tomuto budou patřit všichni údové ČCE, bydlící v části Žižkova ohraničené na sever a východ ulicí Karlovou a Táboritskou po celé délce od hranic Nového Města pražského až k Olšanům, a na jih a západ pak katastrální hranicí mezi Žižkovem a Královskými Vinohrady.

Synodní rada přeje novému sboru, aby splnil naděje kladené v jeho zřízení, aby totiž posloužil k prohloubení náboženského života českobratrských evangelíků na Žižkově a aby byl požehnáním nejen pro ně, ale též pro jejich okolí.

Do jaké míry se to nám a našim předkům dařilo snad něco uslyšíme na podzim o sborových dnech, na které jsme všichni srdečně zváni!

(Letošní sborové dny se uskuteční ve dvou etapách - nejprve v neděli 16.listopadu vernisáží výstavky k 80.výročí založení našeho sboru a poté       6. - 7. prosince 2008, kdy bude naším hostem br.ThDr.Petr Sláma, odb.asistent katedry Starého Zákona ETF UK v Praze. Pozn.redakce)

                                                                                                                        Ladislav Dušek st.

Stručná zpráva o dvou setkáních

            V neděli 30. března jsme pozvali děti z Druhého žižkovského sboru na návštěvu k nám, do Husova sboru ve Vršovicích. Sešli jsme se v poměrně hojném počtu - ze Žižkova přišel bratr farář Jaromír Strádal, jeho žena Marcela a dcera Zuzanka, Jana Günterová a její tři děti a Amálka Dašková. Od nás, z CČSH, přišli : David Frýdl (farář), Adélka (jeho žena), Ráchelka, Benjamin, Tobiáš a Natanael (jejich děti), Kamila Kopčilová (předsedkyně rady starších) s Johankou (11 let) a Matýskem (10 let), Alenka Čermáková (jedna z našich maminek) s Vláďou (11 let), Dana Krausová (pastorační asistentka), Anička Mimrová (10 let) a já s mým mužem. Vyšlo krásné počasí, tak jsme mohli s dětmi jít do Heroldových sadů, kde se dobře zápasí v Awana hrách. 

(Poznámka pro nic netušící - AWANA je křesťanský skaut. Děti během pravidelných schůzek přes týden mají 1 hodinu her a 1 hodinu biblického vyučování. Před soutěžní částí musejí skládat slib čestnosti: Slibuji, že budu hrát vždy čestnou hru a myslet na druhé víc než na sebe. V učební části se dětem jednak vyprávějí biblické příběhy, jednak se děti učí biblické verše zpaměti. Zde v Čechách nejvíc Awana klubů spravuje Církev bratrská. Jednou za rok se sjíždějí děti k olympiádě, jednotlivé kluby mezi sebou soutěží na celostátní úrovni.)

Protože Heroldovy sady jsou otevřené prostranství, přidávaly se k našim dětem při hře i děti, které neobvyklé hemžení na travnatém prostranství zaujalo.

V neděli 25. května jsme byli pozváni na Žižkov. Vydali jsme se tam ve složení: 6 x Frýdlovi, 3 x Kopčilovi, Oldřich Nováček (jeden z našich tatínků) s Karolínkou (11 let) a Filipem (9 let), a 3 x Mimrovi. Z domácích - 3 x Strádalovi, Amálka Dašková přizvala ještě Ráchelku a Metůdka, povzbuzovat je přišli maminka a Benjamin. Nechyběl ani Martin Günter, přišli i manželé Vondráčkovi s dvouletou Anežkou. Awana hry se tentokrát hrály na sborovém dvoře. Děti se rozdělily do třech skupin po čtyřech, David Frýdl byl rozhodčí a Jaromír Strádal byl skrutátorem. My dospělí s nejmenšími dětmi jsme seděli opodál a vychutnávali pohodu chvíle, ticho na Prahu neobvyklé (nepočítáme-li vřavu z dětského soutěžení) a výborné pohoštění, které nám Marcela Strádalová a další sestry připravily.

Chtěla bych moc poděkovat všem zúčastněným, dětem i dospělým, a asi nejvíc oběma bratrům farářům za jejich velice vstřícný postoj k přípravě obou odpolední, Davidovi za službu rozhodčího a Jaromírovi za hru na kytaru, zpívání i sčítání.

                                                                                                       Míša Mimrová

Ordinace  a  instalace v Telecím

V neděli 1. června  v poledne se vydala z našeho sboru autem malá výprava do Telecího na Vysočině. Zúčastnili se jí sestra Pašková, sestra Maňhalová, sestra Potměšilová, manželé Doležalovi, bratr farář a já. Proč jsme tam jeli? Člen našeho sboru, bratr Lukáš Pešout, byl v tomto sboru  ČCE zvolen farářem a pozval nás na svou ordinaci a instalaci. Lukáš prožil u nás na Žižkově přibližně deset let  a kromě toho, že bydlel ve sborovém domě, učil nedělní školu, začal společné čtení pro sestry a bratry se slabým zrakem, účastnil se setkání starší mládeže a dalších sborových aktivit. Ordinoval  ho synodní senior Joel Ruml, instaloval ho senior Poličského seniorátu Tomáš Jirků. Tomáš Jirků žádal sbor, aby svého faráře nesl na modlitbách a podporoval. Poté Lukáš kázal na  text z evangelia podle Jana 21,1-14. Hlavním důrazem kázání bylo vyjádření, že si nevystačíme sami bez Krista.     Kromě místních byl hosty zastoupen „domácí" Poličský seniorát, ale přijeli také hosté z rodného Lukášova sboru v Libici nad Cidlinou a  z Poděbradského seniorátu, jakož i ze seniorátu Libereckého, kde ve sboru Jilemnice - Křížlice Lukáš působil na vikariátu. Poslední necelý rok byl Lukáš jako kaplan v Oxfordu. Zazněly pozdravy z výše zmíněných sborů a promluvil také Tomáš Matějovský (bývalý farář v Libici, nyní v Jablonci nad Nisou), jehož Lukáš označil za svého duchovního otce. Za Druhý žižkovský sbor Lukáše i shromáždění pozdravil bratr farář Jaromír Strádal a předal od sboru dárek, který si Lukáš přál  - Knihu svornosti. Promluvila i bývalá farářka Telečského sboru Anna Lavická a darovala Lukášovi kuriózní dárek  - teplé ponožky  s vyšitým Lutherovým citátem: „Zde stojím a nemohu jinak." Tento svůj dar doprovodila slovy, že budou k použití (myšleno pod talár) po celý rok kromě dne svátku sv. Petra a Pavla (29. června), kdy je v Telecím léto. Na konci bohoslužeb pak Lukáš poděkoval všem, kdo přijeli, včetně své maminky s bratrem. Pro mne osobně byly celé bohoslužby velmi inspirativní a místy až dojemné. Připomínaly mi různé sliby a zaslíbení mého života od slibu křestního, konfirmačního až k dalším, ne tak zjevným. Po slavnosti pak byly nachystány plné stoly různých dobrot, na kterých jsme si pochutnali. Potkali jsme také mnoho svých přátel a známých, až se nám skoro ani nechtělo jet zpátky domů.     

Asi  o měsíc později přijel Lukáš do Prahy, aby odevzdal klíče a předal byt, který užíval, nazpět sboru. Na naši otázku, jak se mu daří, podrobně popsal svoji současnou situaci. Fara i sborová místnost jsou rozkopané, vše se přestavuje - tedy, přesněji  řečeno, přestavuje Lukáš Pešout s pomocí bratra kurátora. Lukáš provizorně přespává ve sborové místnosti. Doufají, že do zimy stihnou základní přestavby a že se najde podpora a pomoc, jak finanční, tak i ve formě schopných pracovníků. Přeji Lukášovi, aby se mu na jeho novém působišti dařilo nejen při stavbě budov, ale i při budování sboru.                                                               Eva Turková

Seniorátní konference v Hořovicích

V neděli 22. června se konala ve sboru v Hořovicích seniorátní konference Pražského seniorátu na téma Evangelická misie, s podtituly: Je misie sprosté slovo? Evangelicky evangelizovat. Pozváni jsme byli již od rána na nedělní bohoslužby, od 13.15 se pak konaly přednášky a diskuse předem zvolených řečníků a celé setkání bylo završeno „Seniorátní nocí" a to večerním programem  s alternativní hudbou na farní zahradě od 17. hod., kde vystoupili skupiny i jednotlivci. Hořovice jsou městečko na jihozápad od Prahy asi 40 km vzdálené. Tamější sbor ČCE po druhé světové válce zakoupil bývalou synagogu a z ní je teď fungující modlitebna. Naše žižkovská skupinka ve složení: sestra Helena Hůlovcová, sestra Daniela Hamrová, bratr farář a já dorazila na prostřední část programu vozem bratra faráře. Jelikož bylo veliké horko, s povděkem jsme přijali nabízené občerstvení, hned jak jsme dojeli na faru, a také se nám velmi zamlouvalo, že navzdory horku venku bylo v synagóze příjemně. Po přivítání seniorátním farářem Petrem Špirkem, který také řídil celé odpoledne jsme zahájili zpěvem písně a modlitbou. K písním nás doprovázel na kytaru bratr Tomáš Najbrt. Stěžejní pro celou konferenci byly referáty:

  • 1. Sváťa Karásek - farář a politik: Evangelická misie - hned zpočátku zdůraznil, že to bude jeho osobní pohled na misii. Vyzdvihl, že nikdy víceméně nerozlišoval mezi věřícími a nevěřícími - podle Ž 24 „Hospodinova je země i celý okršlek zemský" (tzn. i slidmi) podle Kral.bible + prolog kevangeliu podle Jana „ ...pravé světlo, které osvěcuje každého člověka" (J 1,8). Počáteční bod, na nějž můžeme navázat, vidí ve svědomí. Misijní církev zvěstuje Krista co nejvěrněji evangeliu, stvůrčím nasazením, autenticky (bez frází) a bez pýchy „vlastníků pravdy". Křesťané jsou pozváni ke společné práci ve svém okolí, církev působí diakonicky.
  • 2. Pavel Černý - vedoucí rady Církve bratrské a ERC, učitel na ETS, zaměřený zvláště na misiologii: Aspekty současné misie. Misie: Proč a jak? Zdrojem misie je trojjediný Bůh. Bůh je první misionář (misio Dei) - Bůh Otec poslal Krista, ten Ducha svatého. Inkarnační misie 21.století vstupuje do nových situací, tam, kde jsou zranění a slabí, neuzavírá se potřebám světa, spojuje evangelizaci sdiakonií, je to misie, která zakládá sbory a stanice, má široký obzor (vidí i potřeby jiných národů), je to misie, která následuje Krista.
  • 3. Bob Ogola Helekia zKeni - působil na sboru vAfrice, poté studoval na KEBF, dále působil jako pastorační pracovník vDOS Krabčice, nyní je farářem vNejdku: Misijní možnosti vKeni. Misie má rozměr celosvětový, vAfrice jsou teď nové problémy - malárie, AIDS atd.

A potom koreferáty:

  • 1. Vendula Kalusová - na 0,5 úvazku farářka ve Hvozdnici a na 0,5 vězeňská kaplanka: Misie na malém sboru. Sestra Kalusová úvodem použila kpřiblížení misie, jak má vypadat, obraz udržované studánky, u níž unavený poutník najde plecháček a může se občerstvit vpěkném prostředí. Svoji práci ve Hvozdnici začala, jak řekla, přípravou prostředí a nabídnutím služby pro místní lidi (zde hlídání dětí, později vznikl Kalíšek - biblická školička).
  • 2. Irena Škeříková - na 0,5 úvazku farářka ve sboru Nusle, na 0,5 spirituálka pražské Evangelické Akademie) Misie mezi mládeží (konkrétně studenti EA Praha, kde je více než 95% nevěřící mládeže). Pro navázání vztahu se studenty vidí jako důležitou autenticitu, pokoru a smysl pro humor.
  • 3. Mikuláš Vymětal - seniorátní farář pro mládež: Židovská a islámská misie - vporovnání skřesťanstvím; zde mne zaujala zmínka o přestupování protestantů kžidovství po Bílé hoře.

K jednotlivým příspěvkům se rozvinula diskuse. Bratr Tomáš Najbrt oznámil vydání nového zpěvníku Bratrstvo (zejména pro mládež), vytvořený z písniček otištěných v časopisu Bratrstvo. Byli přítomni bratři a sestry např. z  Horních Počernic, sestra seniorka Lýdie Mamulová a její manžel Jan Mamula a samozřejmě místní farářka sestra Drahomíra Dušková-Havlíčková. Pro Hořovické bylo toto setkání velkým povzbuzením.  Celkově byla tato konference velmi podnětná, těším se na další a vřele doporučuji  všem se příště zúčastnit, i když další konference již bude věnována jinému tématu.

Eva Turková

    

Chotěboř „Důchodci 2008"

Miluji bílé plastové židle v Chotěboři. Pohodlné, lehké, přenosné. Vytvářejí samotu pod stromem, když chci číst, i když se oči klíží. Pozvání k pohovoru, když jsou dvě nebo tři. Vyřeší i problém besedy a společného předčítání, stejně jako kruhu kolem táborového ohně. V neděli doplní i místa pro účastníky bohoslužby. A nakonec se skromně skrčí narovnané do sloupků někde stranou, aby počkaly tiše na další návštěvníky.

Přemýšlel jsem o tom, jak i věci zasahují do našich životů a do našich společenství. Odpadl letos při seniorském pobytu koncem června spodní barák. Přestavuje se a „vyhezčuje". Ale spolu s tím se (snad jen dočasně) vytratilo něco, jako bývala náves nebo biblické „brány". Plácek pod stromem před vchodem. Kde člověk vždycky někoho našel a nikdy nebyl sám. A kde zastavit se a ztratit slovo bylo oboustranně milou povinností. A nebyl jsem sám, komu se to zdálo, a nebyl jsem sám, komu to bylo líto.

Přemýšlel jsem o tom, jak  velikým darem je farářka i farář, kteří se starají. Vkusně, s citem, nenásilně, přemýšlivě, s předstihem. Snad až i o malinko víc by mohlo být stejně dobře připravených programů a třeba i jen do zásoby: Co kdyby bylo deštivo? Vždyť i vážné a biblické slovo by tu našlo odezvu. Staří lidé neztrácejí zájem o novinky v církvi, v teologii, ve společenském dění. A co připojit ke každému běhu i třeba malý, ale docela odborný kurz pro zájemce? Nezasloužíme si ovšem povrchní „zbožnost", servírovanou bez hlubšího promýšlení a osobního zaujetí.

Přemýšlel jsem o tom, co znamená pro seniorské společenství „personál". A nejen sestra kuchařka. Mohu to při svém věku již přiznat: pokaždé jsem s potěšením sledoval servírky - čisté, usměvavé, upravené, svižné, laskavé. I bratr „servírek": oholený, pečlivě ostříhaný, stejně svižný, laskavý a usměvavý. Nejde jen o ty talíře a mísy. Jde o vědomí, že jim za to stojím, že někomu na mně záleží, že někdo je ochoten předat mi kus svého úsilí a tím i své duše.

Myslím, že Chotěboř je veliký dar. Církev do ní vložila i vkládá mnoho věcného úsilí a peněz. Myslím, že by žádné místečko nemělo v ní zůstat neobsazené, i že by její duchovenské a vzdělavatelské možnosti měly být třeba i dlouhodoběji podněcovány a programovány. Osvěžení a potěšení ducha nejsou v rozporu s rekreací těla.

                                                                                                            Ilja Herold

 

 

Evangelizační kurz v Bělči

Možná vás napadá otázka, kde ten náš farář vlastně je, když zrovna není na Žižkově?

Chtěla bych vám představit jednu z jeho mimosborových aktivit. Jako farář naší církve je také členem poradního odboru pro evangelizaci a misii (POEM),  jmenovaného SR ČCE. Jednou z aktivit tohoto odboru je každoroční příprava letního evangelizačního kurzu. Není to žádná malá akce, letos, jako i roky minulé, se přihlásilo a účastnilo cca 170 lidí všech věkových kategorií. Proto i příprava takového kurzu je dosti náročná.

Již jsem zmínila, že tento kurz je určen pro všechny věkové kategorie. Ano, každý si tam najde to své. Zvlášť je sestaven program pro malé předškoláky (2-6 let), který připravuje se svými pomocníky Janka Zedníčková, členka POEM, absolventka Biblické školy v Hradci Králové. Školní děti ve věku do 13 let má na starosti ordinovaný presbyter MUDr. Mikuláš Zoubek z Kraslic (též člen POEM), který se svou ženou a dvěma dcerami chystá již několik let velice svědomitě interaktivní program, naplněný biblickou prací, zpěvem, hrami, tvořením. Letos to byla skupinka asi 30 dětí. Mládež ve věku 13 - 20 a více let má také svůj program a náplň. Letos jich tu bylo dohromady 35. Svůj velice různorodý program si již organizuje a vede hlavně sama. Biblickým programem je letos velice vydařeně provázel farář Ondřej Halama (Ochranovský seniorát, člen POEM). Mládež na tomto kurzu se nejen biblicky vzdělává, ale také pracuje v různých workshopech, věnuje se tensingovému zpěvu, tanci, dramatu, kapele. Každý si tam najde to své a opravdu nezahálejí. Jejich nadšení je tak veliké, že to nás dospělé až zahanbuje.

No a my dospělí? Program je velice pestrý. Dopoledne biblický program + biblické dílny. Letos je pro nás připravil farář Michal Šourek. Poté přednáška. Svým vyprávěním a zkušenostmi nám posloužila katolická misionářka Jana Ungerová. S velkým zaujetím jsme poslouchali její vyprávění o „Vnitřním uzdravení", ale také o jejím životě, jak a proč se stala misionářkou a kde všude na světě již mohla působit. Dalším přednášejícím byl Miro Hvožďara, farář Slovenské Lutherské církve ve Vrbovcích (známá obec na česko-slovenských hranicích) a docent Luterské teologické fakulty v Bratislavě, obor misiologie. Všechny posluchače si ihned získal svým živým přednesem a vyprávěním ze svého osobního života, zkušenostmi ze sboru, který za jeho činnosti prošel velkými změnami. On sám však velice často opakuje a připomíná: „To nie ja, ale Boh...!" Odpoledne po obědě v rámci tzv."debaty" nám byli oba přednášející ještě k dispozici k volnému rozhovoru a otázkám.

Odpoledne od 15 hodin je každý den volno až do večeře. Letos byla v tomto týdnu tropická vedra, a proto většina z nás využívala blízkého „písáku" k vykoupání a zchlazení. Ale i lesní procházky byly příjemné a ovlažující.

I večer pokračoval programem, po kterém po společném ztišení byla ještě pro zájemce a „noční sovy" nabídka „nočního kina", které připravoval a filmy nabízel Michael Otřísal, také člen POEM.

Na tomto kurzu se již stal tradicí páteční odpolední koncert, který si připraví vždy mládež. Je to ukázka toho, co spolu dělali, co nacvičili, čím žili. Písně doprovázené kapelou, drama, tanec. Letos byly koncerty už dva. Ve čtvrtek mládež a v pátek opět ještě mládež + vystoupení předškoláků, školáků, skupinky mamin a taťků a také nejstarší generace si připravila píseň. Prostě příklady a nadšení táhnou a to je dobře. V pátek večer se tradičně dělá oheň a buřty a zpívání a......

Celý kurz začíná v neděli společnou bohoslužbou v Třebechovicích, kde nás již radostně čekají, protože jejich krásný a veliký kostel se aspoň jednou za rok naplní k prasknutí. A končíme také společnou bohoslužbou s VP, ve velké jídelně v Bělči. Letos vedl tuto bohoslužbu Jaromír Strádal a Ondřej Halama.

Celý letošní kurz měl název „Tuláci nebo poutníci?" a provázel nás biblický verš : „Já živ jsem, i vy živi budete."  (Jan 14:19).

Naše rodina jezdí už léta na tento kurz v plném počtu. Jsem za to velice vděčná. Není samozřejmé, aby se podařilo najít něco, kde budou všichni  naplněni a radostní. Zvlášť, když máme děti ve věkovém rozmezí 8 - 21 let.  Zde se to daří. Vracíme se všichni unavení, ale naplnění radostí z bohatého programu, radostného společenství, z nových kontaktů.

A co tam vlastně dělal ten náš farář? Kromě varhanního doprovodu při nedělních bohoslužbách a přípravě a vedení závěrečných sobotních bohoslužeb připravoval a vedl spolu s Mojmírem Blažkem každodenní ranní „zvonění" - společnou bohoslužbu, při níž se vlastně jedině za celý den setkávají všichni účastníci kurzu. Letos nás učil a rozebíral píseň 684 „Učiň mne, Pane nástrojem". M.Blažek vyprávěl (nejen) dětem o výzbroji Božího bojovníka podle známého oddílu z Efezským 6. Organizace tak velkého společenství dá dost práce. Jaromír byl též jedním z organizátorů. (ubytování, strava, materiální zajištění programů, doprava atd.) Nenudil se v době před kurzem, ani zde jsme se moc nepotkali. Ale nevadilo to. Bylo to úžasné společenství a někdo tuto službu dělat musí.

Přijeďte se za rok do Bělče přesvědčit!

                                                                                               Marcela Strádalová

Druhé zasedání 32. synodu ČCE

proběhlo od čtvrtka 15. do neděle 18. května 2008, tentokrát nikoliv ve vinohradském sboru, nýbrž  v zasedacím sále Magistrátu Hlavního města Prahy. V roce, kdy naše církev slaví 90. výročí svého vzniku, vyšli radní města Prahy naší církvi vstříc a pronajali nám bezplatně svoje zasedací prostory. Na rozdíl od kostelních lavic jsou zde pohodlná křesla a je zde i potřebná technika, jako např. ozvučení v přilehlých místnostech, tiskové centrum, vedlejší prostory pro zasedání komisí či tabule v jednacím sále, na nichž se promítá projednávaný text, momentální přítomnost v sále, počty hlasujících, atd. Letos poprvé také synodálové neobdrželi synodní materiály (více než 200 stran) na papíře poštou, nýbrž pouze elektronicky. Proto ocenili možnost připojení notebooku na svých místech a většinou si své materiály vůbec netiskli.  I když prostředí bylo poněkud úřední a neosobní, většina synodálů si jeho pohodlí po prvních rozpacích pochvalovala. Synodu se zúčastnilo 76 hlasujících poslanců a asi 25 poradců, kteří nehlasují, ale mohou na synodu promluvit. Právo promluvit se týká také zahraničních hostů, kterých bylo tentokrát 15 z německy mluvících partnerských církví ČCE.           

Jedním z těžisek synodních jednání byla příprava na možné přijetí zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi. I když v této chvíli nikdo neví, zda a v jaké podobě bude zákon přijat, bylo přijato několik usnesení, která vstoupí v platnost po případném přijetí zákona. Veškeré finanční prostředky, které by stát církvi v budoucnu poskytl, budou převedeny do Personálního fondu a většina z nich bude investována, aby mohla církvi přinášet výnosy, které by do dvaceti let měly zcela nahradit současnou státní dotaci na platy kazatelů. Sbory, které se kvůli zákonu vzdaly svého nevydaného majetku, budou podle rozhodnutí synodu kompenzovány tím, že nebudou několik let odvádět obvyklý příspěvek do Personálního fondu. Projednán a přijat byl také dokument, který připravovala několik let společná komise ČCE a Německé evangelické církve ohledně zneužívání žen a dětí v česko-německém příhraničí.

Dalším tematickým jednáním bylo projednání metodiky předmanželské přípravy, kterou připravila z pověření loňského synodu komise pro rodinu. Synod dále splnil řadu obvyklých povinností. Zvolil například delegáty ústředního shromáždění Jeronýmovy jednoty, delegáty za ČCE na 5. leuenberský synod, který se bude konat v listopadu ve Slezské evangelické církvi a.v. v Českém Těšíně. Zvolil také členy komise pro hodnocení vikariátu, povolal znovu faráře Petra Brodského jako kazatele pro zahraniční sbory a nemocničním kaplanem se stal Jiří Weinfurter. O roční inflaci byly navýšeny repartice pro jednotlivé senioráty a příspěvek sborů do PF byl zvýšen pro rok 2009 na 67 tisíc korun. Bez větší diskuse byly přijaty zprávy synodní rady o stavu církve, drobné změny v Řádu diakonické práce, zásady odvolacího systému, upřesnění opakované volby kazatelů, zásady supervize kazatelů atd. Pokračuje práce v komisi na přípravě nového zpěvníku a poděkování si zasloužila tříčlenná správní rada Personálního fondu, které se podařilo po několikaletém úsilí vyjasnit všechny dluhy a pohledávky jednotlivých sborů. Ze sboru v Rýmařově se stala kazatelská stanice sboru v Šumperku. V rámci rozpravy se diskutovalo o možnosti, aby se sbory vrátily k jednoduchému účetnictví, to však nebylo přijato. Bylo odsouhlaseno rozhodnutí nepřijímat dary od nadací, jejichž zdroj tvoří příjem z hazardních her. Nebyl schválen projekt na zřízení garáží v ústředí Diakonie ČCE v Praze na Vinohradech. Celkem bylo projednáno 115 samostatných návrhů. Sestra synodní kurátorka představila synodu právě vytištěný propagační leták, který má posloužit k základní orientaci o naši církvi a křesťanské víře. Oživením bylo jako vždy představení nově ordinovaných. Při jejich představení zahrály evangelické pozounové sbory ze severních Čech (občanské sdružení Consonare).  Příští zasedání řádného synodu v květnu 2009 bude věnováno tématu Misie.

Daniela Hamrová

Gratulujeme  

let

datum

jméno

let

datum

jméno

94

13.09.

Ludmila Všetečková

70.

09.09.

Věra Maňasová

89

05.11.

Libuše Kalfiřtová

16.10.

Ing. Ivan Běťák

21.12.

Jitka Fialová

65

19.09.

Zdenka Vokurková

88

02.09.

Jiřina Mokošínová

25.11.

Marie Škachová

87

08.10.

Jiřina Pašková

60

02.09.

RNDr.Petr Lutovský

10.10.

Ing.Ladislav Dušek

22.12.

Ing.Ladislav Dušek ml.

16.10.

Marie Paulová

22.12.

Pavel Váša

84

26.10.

BohumilaVilímovská

 

 

80

18.10.

Helena Maňhalová

 

 

Děkujeme 

vám všem, kdo přispíváte svými dary a při pravidelných sborových sbírkách na podporu křesťanské služby v našem sboru.

Marcela Strádalová

 

Otevřený dopis sestře Marcele Maňhalové

Sedím na zahrádce a medituji. Dnes se tomu tak říká.

Mezi letošními horkými až tropickými dny je jeden spíše už podzimního rázu. Nemilosrdný vítr rve ovoce ze stromů, láme vysoké květiny a připomíná nám, že není vždy tak pěkně, jak bychom si my přáli. Krásná jablka opadávají a mne napadá, že je to tak i v životě. A jablíčka z našeho stromu života opadala nějak příliš rychle. A že jich bylo.

Ale je doba sázení, zrání i sklizně. My už máme vlastně po sklizni, ale přece nám to pořád nedá, viď ? Náš „podzim života" se již hodně posunul a přiblížilo se i Tvoje životní jubileum. Dovol mi, abych i já dnes s Tebou trochu bilancovala a to na základě našeho dlouholetého přátelství. Za skoro 60 let se mezi námi vyvinuly vztahy opravdu sesterské. Navštěvujeme se, jezdíme k Tobě rádi na zahrádku, kterou tak náležitě opečováváš, a vzpomínáme. Na společné Herlíkovice, které jsme tolik roků navštěvovali se svými dětmi a které nás vlastně sblížily. Na naše „trempování" s některými bratřími a sestrami, tak nepodobné tomu dnešnímu.

A potom i ve Tvém životě přišel silný vítr a vyrval i s kořeny, co Ti bylo nejvzácnější. Vlastně s kořeny ne. Z těch rostl nový štěp a na něm zrála pěkná jablíčka. Jak šel čas, šťastně dozrála a jak to bývá, některé se zakutálelo i hodně daleko. Jako v té zahrádce. Tři pěkná zlatá jablka, žádné z nich nebylo červivé. A ta jsou smyslem Tvého života. Z toho se pak odvíjí i radosti (samozřejmě někdy i starosti) Tvého stáří. Milovaná vnoučata i pravnoučátka, věrní přátelé a Tvůj sbor, kde zodpovědně pomáháš.

A já Ti za sebe i za ten náš sbor přeji hodně zdraví, lásky a hlavně sil, ať můžeš ještě dlouho  svoji milou zahrádku obhospodařovat a pracovat i na tom našem sborovém políčku. Když Tě tam vidíme, dostáváme pocit jistoty. Věřím, že nemluvím jen za sebe. Ale jak říkávala (a snad si smím dovolit to důvěrné oslovení) babička Maňhalová a já teď často po ní : „Jak Pán Bůh dá. A my můžeme jen prosit a věřit."

Květa Dušková

 

 

 

„Důvěřuj se v Pána, ó duše má, zvečera i zrána On ti pomáhá..."

 

Aktualizovaný přehled pravidelných shromáždění : Přijďte !

co

pro koho

kdy

kde

v kolik

Bohoslužby

všichni

neděle

modlitebna

9:30

Nedělní škola

děti 3-15 let

neděle

modlitebna /

presbyterna

9:30

Rozhovor po/o 

bohoslužbách

všichni

neděle

modlitebna

11:00

Biblická hodina

dospělí

středa

presbyterna

09:15

dopoledne

Střední generace

dospělí

pondělí

1x za 14 dní

presbyterna

20:00

Biblická hodina

děti

pondělí

presbyterna

16:00

Mládež

mládež

úterý

presbyterna

18:00

Čtenářský

kroužek

všichni

úterý

presbyterna

15:00

„Čaj o páté"

všichni

2.pondělí

presbyterna

17:00

Křesťanská

služba

členové+hosté

1.pondělí

presbyterna

18:00

 

Den a hodina biblických hodin pro děti a pro mládež budou upřesněny, až se děti a mládežníci po prázdninách sejdou a domluví se.

Pokud by se našly starší děti, které by měly zájem o biblické hodiny či konfirmační přípravu, ozvěte se ! Rádi se s vámi domluvíme a najdeme vhodný termín k společnému vyučování a sdílení.

Zahajovací středa - 3.září 2009 od 19:00 hodin.

Hostem, kazatelem a vysluhujícím bude seniorátní farář br. Petr Špirko.

Srdečně zveme ! Přijďte také takto slavnostně zahájit novou etapu života našeho sborového společenství !

 

 

Sledujte novinky na našem sborovém webu!

 http://www.zizkov2.evangnet.cz/

Úřední hodiny ve farní kanceláři

Mgr.Jaromír Strádal

farář

 po 17 -19    út 9-13, 15-17, čt 9-12, ne  12-13

Marcela Strádalová

sborová sestra

 po 17-19,  út 15-19,  st 9-12,  čt  9-12

Michaela Mimrová

účetní

 po 9-13,    út  9-11

 

správa domů    

 po 16-19, st 9-12

 

V minulém Občasníku jsme vám představovali sestru Evu Pudlovskou jako novou pracovnici správy domů. Ta však nyní z osobních důvodů musela dát výpověď. Hledáme tudíž znovu naléhavě někoho na tuto pozici od října 2008 na 0,4 úvazek!

 

Pastorační návštěvy

domlouvejte, prosíme, osobně nebo telefonicky s farářem nebo sborovou sestrou na číslech :  222 720 864, 603 485 601  (farář)

222 722 753, 739 244 619 (sborová sestra)

Je možné též využít e-mailovou adresu :  zizkov2@evangnet.cz

Využívejte, prosím, pokud možno, vyhrazeného času v úředních hodinách. Farář i sborová sestra mají takto vypsaných pravidelně celých 12 hodin týdně. Pokud Vám však tyto časy nevyhovují, je možné se domluvit konkrétně na jiném vhodném termínu.

Salár, sbírky, dary - Své dary můžete skládat buď osobně ve sborové kanceláři nebo převodem na účet sboru č.685345/0300, var.symbol xxx01 pro salár; xxx02 pro Jeronymovu Jednotu; xxx03 pro jiný dar. (xxx = vaše evidenční číslo)

Děkujeme všem, kdo pamatujete i na tuto součást života v církvi.

„Vždyť kdo skoupě rozsévá, bude také skoupě sklízet, a kdo štědře rozsévá, bude také štědře sklízet. Každý ať dává podle toho, jak se ve svém srdci předem rozhodl, ne s nechutí ani z donucení; vždyť `radostného dárce miluje Bůh´.Bůh má moc zahrnout vás všemi dary své milosti, abyste vždycky měli dostatek všeho, co potřebujete, a ještě vám přebývalo pro každé dobré dílo." 

(2Kor. 9:6-8)

 

Plán akcí na rok 2008

03.09.

19:00

Zahajovací středa

- Bohoslužby se sv. večeří Páně

Petr Špirko,

seniorátní farář

13.09.

09:00

Mistrovství ČR ve znalostech bible

- v zasedací síni Senátu ČR

 

14.09.

09:30

Bohoslužby s dětmi

Strádal

19.-21.09.

Sborový víkend

v Horském domově v Herlíkovicích - Strážném

03.-05.10.

Sjezd mládeže - Prostějov

 

05.10.

09:30

Díkůvzdání

- Bohoslužby se sv. večeří Páně

 

12.10.

09:30

Bohoslužby s dětmi

Strádal

26.10.

09:30

Bohoslužby se sv. večeří Páně

Strádal

09.11.

09:30

Bohoslužby s dětmi

Strádal

16.11.

Sborové dny I.

- vernisáž výstavy z historie sboru

 

22.11.

90.výročí založení ČCE

- slavnostní shromáždění u Salvátora

 

30.11.

09:30

1. Advent

Bohoslužby se sv. večeří Páně

Strádal

06.12.

Sborové dny II.

- beseda s hostem, představení

ThDr.Petr Sláma

07.12.

09:30

Sborové dny III.

- bohoslužby, přednáška

ThDr.Petr Sláma

14.12.

09:30

Vánoční zvěstování dětí - 3. Advent

 

24.12.

16:00

Štědrý večer

-  pobožnost

 

25.12.

09:30

Boží hod vánoční

- Bohoslužby se sv. večeří Páně

Strádal

31.12.

16:00

Silvestr - pobožnost

 

 

PřílohaVelikost
051.pdf417.33 KB