Kdo je online

Momentálně je online 0 uživatelé a 74 hosté.

č. 46

jas, Marcela Strádalová, Květa Dušková, Ilja Herold, Eva Turková

„Stále se radujte,
v modlitbách neustávejte,
za všech okolností děkujte,
neboť to je vůle Boží v Kristu Ježíši pro vás.“
(1.Tesalonickým 5:16-18)

ÚVODNÍK

„Kafe není nikdy dost !“ – četl jsem nedávno na jednom hrníčku. Velmi povzbudivé heslo. Zaujalo mě jako jedno z těch reklamních hesel, která tak účinně dokáží zanést člověku zprávu tak hluboko, že se mu stále vrací. Je to jenom legrácka. Kéž by však i vám mohla posloužit tak jako mně, když se mi s ní vybavují další a další věci, kterých není nikdy dost. Dosazuji si místo toho kafe další a další sku-tečnosti. Dobré, příjemné a možná některé, které se mi moc nelíbí, ale které jsou potřebné k životu. Tak dnes chci dosadit: „Chvály a díků není nikdy dost.“
A o tom je EUCHARISTIE. První význam tohoto původně řeckého slova je prostě vděčnost, díkůvzdání. Možná i vás překvapí, jak daleko od tohoto původního smyslu se nejednou posunul způsob slavení eucharistie, tedy, jak říkáme, stolu Páně, či sv. Večeře Páně. Když se nám místo radostné hostiny, místo přinášení oběti díků a chvály stala zvláštně strnulou, zasmušile, nepřirozeně důstojnou, posvátnou slavností. A když se velmi obáváme, aby nám nezevšedněla, abychom o tu její zvláštní vážnou atmosféru nepřišli.
Když chceme Pána Boha chválit a jemu děkovat, cosi k tomu říkají Proroci. Když se lidu izraelskému navenek dařilo a bohoslužby pěkně běžely a konaly se s železnou pravidelností, přišli Proroci a začali jim do toho vrtat a zvěstovali nepříjemná slova od Hospodina : „Co mi chodíte dupat má nádvoří, nechte si svoje oběti, já o ně nestojím. Copak není to, co od vás chci…“
(Tak jak to najdete v 1.kapitole proroka Izajáše. )
„Chvály není nikdy dost.“ – „Tak co zase chceš, povídej. Nech si už ty řeči a vyklop to: Co ode mě chce ?“- I takovouhle reakci už jste možná slyšeli, když jste přišli a chtěli někomu něco pochválit. Tak to totiž mezi námi lidmi chodí a stále více ne v skrytosti, ale nepokrytě. Tenhle problém si však lidstvo s sebou táhne odjakživa. Člověk je velmi krutě zakřiven sám do sebe, stará se hlavně o sebe a učí se využívat všeho, co se mu namane, aby dosáhl svého. Dřív to bylo pokušení a bylo to víc skrytě a slušný člověk se za to styděl. Ještě se vědělo, že když někomu něco chválím, tak proto, že je to vskutku dobré a chci udělat radost tomu druhému. A nemám žádné postranní úmysly a nechci si ho jenom naklonit a nechci si ho získat. Chtít si druhého naklonit tím, že mu něco pochválím, to byla sprostá modloslužba. Takový rozměr už zná i Písmo. Pohané obětovali proto, aby si naklonili bohy a ti aby jim za to nasypali, aby požehnali a aby dali nejlépe to, co si sami (ti obětníci) přejí.
Chvála a vděčnost a radost z darů, které člověk přijímá, je však něco úplně jiného. Tam nejde o to, že chci něco dostat. Tam jde o to, že jsem přijal a jsem tím proměněn, nadšen, rozradostněn. Mám utěšení a teď ho toužím sdělit také tomu dárci a všem lidem kolem. Podívejte se, radujte se se mnou. Znáte to, jak Ježíš říká třeba to podobenství, jak žena vymetla ten ztracený peníz a pozve kamarádky a utratí ty nalezené peníze, ještě víc než našla, protože se chce radovat z toho, že našla to, co se bylo ztratilo. To všechno máme i v eucharistii.
Kořen toho slova řecky původně znamená radost. Také však půvab a příjemnost, či přízeň, laskavost, nebo konkrétně dary milosti. A pak také dík a vděčnost. Když se tedy mluví ve slovesném tvaru o tom, abychom (= příkazem třeba CHAIREITE), tak můžeme říkat „radujte se, děkujte, buďte půvabní, buďte příjemní, buďte laskaví, buďte milostiví“. To všechno se tam vejde a to je eucharistie. Aby byl člověk naplněn radostí, vděčností a teď to Pánu Bohu vyznával, vyzpíval, předával, tak jak mu to jenom jde, a aby také s druhými se o to podělil. Protože to je Boží vůle, že cokoliv nám dává, dává toho tolik, abychom měli dost na to podělit se s těmi, kdo potřebují. Vždycky, když na nás přijde úzkost a máme ten pocit, že musíme, s odpuštěním, sežrat všechno a ještě budeme mít málo, nebo že musíme sklidit všechno a ještě je nejisté, jestli nám to vydrží až do jara… Tehdy jsme v pokušení a jsme bídní. Nežijeme z milosti. Ta zkouška od Hospodina byla už dána v Zákoně. Oni když třeba sklízeli pole, bylo Zákonem dáno, aby ho nepožali až do kraje. A aby se nevraceli a nepaběrkovali, protože jsou ti, kteří nemají pole a ti mohou přijít a mají být živi z toho, co tam zůstalo. Aby člověk s požehnáním mohl sklízet úrodu, tak tohle si nemá nechat. Ale my nic nesklízíme, jak to máme dělat ? Možná ten biblický desátek, který se nabízel a který se někdy i krutě vyžadoval, ve svobodě může být právě něco takového. Možná to, když člověk chystá hostinu, chystá narozeniny, chystá vánoce, chystá jakoukoliv radost, vzpomene při tom i na druhé a odsype nebo připraví víc, aby mohl někoho pozvat.
To všechno jsou projevy radosti, řecky CHARIS, která je skryta v tom slově eucharistie. Eucharistie je v pozdější době označení pro přijímání Božích darů, chleba a vína. Pro přijímání Večeře Páně. Ona má být zobrazením toho, jak vypadá celý náš život. Z Boží milosti, v Jeho půvabu, příjemnosti, laskavosti, dostáváme Jeho dary a přijmeme-li je a naplní nás ta milost, kterou ony nesou a zvěstují, pak právě takovým odrazem a odleskem máme být. Tedy ani nepokrytě, ani skrytě chceme děkovat a pochválit. A také - když budeme přijímat chválu, tak se braňme tomu pochybovat, že to myslí upřímně, i kdyby měli druzí nějaké postranní úmysly. Tak můžeme přemoci ty útoky a nátlaky toho zlého, který si nás kroutí podle svého, abychom pak za každým dobrým slovem čuchali zištnost, za každou pochvalou viděli pochlebování, za každou kritikou, viděli nenávist a nelásku.
Přeji Vám všem vskutku radostné dny, plné díků a chval, ale především plné upřímnosti a pravdy. A hlavně Pravdy.
jas

K ZAMYŠLENÍ
Dopouští Bůh zlo?
Tuto otázku položila po tragických událostech 11. září v New Yorku reportérka americké televizní stanice CBS Anne Grahamové, dceři známého evangelisty Billyho Grahama. Ta odpověděla: “Věřím, že Bůh je touto tragédií hluboce zarmoucen, zrovna tak, jako my. Po léta však v naší zemi říkáme Bohu, aby odešel z našich škol, vlády a z našich životů. A protože je gentleman, tiše se stáhl do ústraní. Jak od něho můžeme očekávat, že nám požehná, že nás bude chránit, když chceme, aby nás nechal na pokoji?“
• Je zvláštní, jak je pro nás jednoduché vyhodit Boha na smetiště a pak se divíme, proč svět spěje do záhuby.
• Je zvláštní, že se surovost, vulgárnost a násilí volně šíří všemi médii, ale zprávy o víře, lásce a naději se k nám téměř nedostanou.
• Je zvláštní, že věříme tomu, co říkají noviny, ale zpochybňujeme to, co říká Bible.
• Je zvláštní, že někdo může říct „věřím v Boha“ a přitom se k němu dál obrací zády.
• Je zvláštní, jak někdo může chodit v neděli do kostela, ale ve všední den nikdo nepozná, že je křesťan.
• Je zvláštní, že se víc starám, co si o mně myslí lidé, než co si o mně myslí Bůh.
• Je zvláštní, že jsme rychlí někoho soudit, ale sami soudy druhých nepřijímáme.
• Je zvláštní, že každý chce mít zajištěné nebe, aniž by musel věřit, přemýšlet nebo dělat cokoliv, co říká Bible.

(Několik myšlenek k zamyšlení: použito z letáku BTM z roku 2006)
vyhledala Marcela. Strádalová

O – O – O – O - O

„Otevřete brány hradeb kamenných, otevřete brány hradeb srdcí svých,
otevřete, aby mohl dál.
Nechte všeho, nechte obav, starostí, připravujte cestu Jeho království,
připravujte cestu, aby vejít mohl králů Král.“
(Svítá 239)

MEDITACE

Je teplý srpnový večer. Sedím na verandě nad řekou a sním. Kryje mě velké nebeské šapitó, proděravělé hvězdami. Vzpomínám na jejich krásná jména. Sirius a Aldebarán, o nichž recitoval verše Karel Höger v dobách mého mládí. Kasiopea, Orion – mají pro mne tajemný přízvuk. Je jich tolik, už jsem je zapomněla. Teď jedna spadla. Snad ještě ne ta moje. Velký vůz se pomaloučku šine oblohou, ale teď se objevila družice a rychle pospíchá kamsi do neznáma, jako my lidé.
Mezi hvězdami probleskují letadla, je jich vidět spousta. Ale kam se hrabou se svými mihotavými světly, působí jako lesklá pozlátka. A i když pouliční osvětlení dosahuje až k nám a snaží se utlumit jejich krásu, hvězdy si zachovávají svou důstojnost, věčně trvající. Tolik událostí se dnes přihodilo, ještě ve mně doznívají a nechce se mně jít spát. Ale noc mě hladí svou konejšivou rukou. Jdi spát, děvečko, zítra je taky den a všechno musí jednou skončit; i dnešní večer i jednou náš život. Já vím a tak poslušně odcházím. Jen nebe nad námi zůstává věčné.
Květa Dušková

DOPORUČUJEME
EXIT 316 .
Splnil se jeden velký sen. Něco, co za našich mladých let nebylo u nás vůbec myslitelné : Česká televize zařadila do svého vysílání křesťanský magazín pro mladé. Již od začátku září se vysílá každou středu od 18.05 hodin na programu ČT 2. Nástroji blízkými a srozumitelnými současným teenagerům předkládá v necelých 20 minutách vysílacího času dobré podněty k promýšlení významných témat života. Po úvodním dílu nazvaném „Jiná dimenze“ jsme již mohli shlédnout dalších 9 dílů s následujícími tématy : Láska, přátelství, konflikt, odpuštění, image, zklamání, strach, odvaha a závislost. Dalších 7 dílů je ještě připraveno – tedy až do konce roku : Sex, pravda a lež, hněv, víra, temnota, úspěch, smysl života. Pomocí hudebních klipů, rozhovorů, anket, které mají dobrý spád a podnětný obsah, provázejí Aleš Juchelka a Johanka Veselá jako andělští reportéři všelijak propleteným a popleteným životem nás pozemšťanů ve svých reportážích právě výše uvedenými tématy. Více o pořadu i nahrávky již odvysílaných dílů můžete nalézt na www.exit316.cz, nebo v sekci on-line vysílání české televize : www.ceskatelevize.cz.

ZE ŽIVOTA SBORU

Sborový víkend v Bělči 22.-24.9.2006
…Je to nerozum - přijít za měsíc s prosbou, zda bych nenapsala něco o Bělči, kde jsme byli v jednom zářijovém víkendu na sborovém zájezdu.
Je to již každoroční tradice v našem sboru a já mám teď napsat, jaký byl. Krásný, moc krásný a dlouho ve mně dozníval. Ale zdá se, že již dozněl, překryt rouškou jiných událostí a vrací se jen tichou ozvěnou.
Zúčastnilo se ho 44 lidí z našeho sboru a 4 z prvního žižkovského sboru. Také náš předešlý bratr farář M. Nekvasil s paní. Také naše milá „sborová dvojčátka“ a bratři a sestry různého věku, až do té pětaosmdesátky.
Z vážného důvodu jsme přijeli až v sobotu ráno a tak jsme přišli o páteční (prý pohodový) večer, kdy se sice ještě všichni zabydlovali, ale pak bratr Dušek ml. pomocí diapozitivů seznamoval přítomné s tím, jak je na světě krásně. Je dobré mít nějakého koníčka ….třeba právě tohoto a pak se s bližními o tu krásu podělit. A mohlo by být ještě lépe, kdyby si to lidé nekazili.
Budova, ve které v Bělči přebýváme, je pěkná, příjemná a pohodlná, jídlo dobré. Počasí nám přálo, a tak to vypadalo, že naši náladu nemůže nic pokazit. Rekreovali jsme se každý podle svého. Chodili na procházky a výlety, přinesli jsme dokonce i houby. Zvlášť úspěšná byla rodina Strádalova. Zdá se, že byly všechny jedlé, nikdo z nich nechybí… Povídali jsme si spolu při kávě a pečivu, nebo venku pod starými břízami, o jejichž stáří jsme se dohadovali. A protože si můj muž vede různé archívy, našel v Kostnických Jiskrách z roku 1991 obrázek se skupinou bratří a sester, utábořenou právě pod těmito břízami. Text pod snímkem zněl: „Tyto břízy byly v třicátých letech stejně velké jako my, děvčata a kluci z LTK – Běleč n.Orl. Nyní jsme babičkami a dědečky, ale veselé táboření podle Komenského už nikdy nezahyne.“ Milé, viďte ? Někdy i schovaná věc se hodí.
Jen ten sobotní večer trochu zabolel. Těšili jsme se na rozhovor a pak najednou, jako kdybychom mluvili každý jinou řečí. Témata byla různá, ale mně utkvěl v paměti hlavně rozhovor na staronové téma „konfirmace.“ Zaznívaly v něm vděčné připomínky dávných konfirmačních časů, na druhé straně představa bratra faráře, zdůrazňující osobní vyznání víry, k němuž se ovšem konfirmand může dopracovat po nepředvídatelně dlouhém období. Ke společně přijatelnému závěru se, žel, nedospělo. Tu noc se nám, některým, dobře nespalo.
Ale protože „…láska Kristova víže nás“, ráno jsme se probudili s novou nadějí na pěkný den, i že se k rozhovoru ještě někdy vrátíme a snad budeme i vstřícnější. Po snídani byly bohoslužby, při kterých nám kázáním posloužil bratr farář Strádal.
Čas víkendu rychle uběhl a my se po dobrém obědě s voňavým řízkem, kávičce a domácím pečivu okořeněném láskou našich sester, začali pomalu rozjíždět. Loučili jsme se mnozí neradi, ale s dobrým pocitem, že někam patříme, mezi své bratry, sestry a přátele; a že se výlet vydařil.
Dá-li Pán, kam že to bude příště ? Pojedete s námi ?
Květa Dušková

KOŤATA
Viděli jste někdy spolu
žertovat tři koťata?
Kam se hrabe televize,
Kdyby byla ze zlata.

Nemůžu zrak odtrhnouti
(přitom práce nad hlavu),
nenechám si ale ujít
tuhle krásnou zábavu.

To je salt a veletočů,
výskoků a vrtulí,
pak se olížou a k sobě
vzájemně se přitulí.

Všechna v objetí pak usnou.
Lidi, příklad vemte si,
Z těch maličkých a hravých koťat
Ať nás život neděsí.

Neperte se doopravdy,
Když tak jen tak ze špásu.
Pán Bůh ten svět přece stvořil
Pro radost a pro krásu.

Květa Dušková – červenec 2002

DĚTI A MLÁDEŽ
Vzpomínka na letní tábor v Tisu
Někteří z vás jste již toto krásné místo v Orlických horách navštívili a tak si budete lépe představovat, kde jsme letos strávili s dětmi týden na letním táboře. Již několik let pořádáme v tomto malebném místě dětské tábory. Sborový dům v Tisu je kazatelskou stanicí hronovského sboru a byl postupně přestavován právě k těmto účelům. V současné době je to jednopatrový domek s využitým suterénem a podkrovím, v překrásném místě mimo civilizaci, kousek od lesa, několik metrů nad říčkou Olešenkou. Ideální místo pro takovou akci. A také jsme si to náležitě užili. Zájem byl veliký, dětí se zúčastnilo 28 + vedoucí a kuchyň. Žel, pouze 8 dětí z Prahy. Věkové rozvrstvení dětí bylo 7-15 let. Mládežníci nad 15 let vedli skupinky.
Duchovní program na táboře měl na starosti bratr farář Strádal. Děti se společně zabývaly starozákonními příběhy o Josefovi a jeho bratřích. Hledaly jejich přínos pro nás. Ostatní program měl na starosti letos poprvé náš David s Vojtou Smolíkem, dva čerství vysokoškoláci. Vše zvládli výborně. Děti byly rozděleny do 4 skupin, ve kterých pracovaly, soutěžily, navzájem si pomáhaly. Ač počasí bylo rozmanité, došlo i na koupání se a dovádění v Olešence a hlavně na oblíbená fotbalová utkání, kterých se s nadšením a odhodláním účastnila i některá děvčata. I celodenní výlet se vydařil a na táborák také došlo. Kuchyň byla sehraná a překvapovala nás takovými lahůdkami jako bavorské vdolečky (370 kusů!) nebo švestkovými knedlíky.
Prostě, užili jsme si to a zveme všechny zájemce, pojeďte s námi příští rok ! Dá-li Pán, a budeme-li zdraví, chceme v těchto táborech pokračovat i nadále.
Ale nejen pro letní tábory je toto zařízení k dispozici. Během celého roku je možno si ve sborovém domě v Tisu objednat pobyt pro jednotlivce i rodiny. Z Prahy je přímé autobusové spojení: Praha - Olešnice v Orlických horách. Adresa: Sborový dům ČCE, Tis 19, 549 01, Nové Město nad Metují. Telefon: 494 665 140. Správcovi: manželé Pavla a Luboš Szczurkovi.
Marcela Strádalová
ČTENÁŘSKÝ KROUŽEK
Někomu neslouží oči, jiný si marně hledá čas na čtení, vždycky je něco důležitějšího k zařizování, nebo únava…Řešení pro oba případy nabízí již třetím rokem náš čtenářský kroužek. Scházíme se k němu pravidelně v pondělí odpoledne, nyní od 15:30 hodin. Hodinka, či půl druhé hodiny není vyplněna jenom předčítáním z vybraných knih, nýbrž i vzájemným rozhovorem, jak nad obsahem čtených knih, tak i nad tím, co nás v životě těší i trápí. Dočetli jsme právě napínavý a poučný román Leona Urise Exodus a začínáme číst životopisnou knihu o Albertu Schweitzerovi. Je tedy nejvhodnější doba se také přidat. - Srdečně zveme ! A to jak ty, kdo budou rádi poslouchat, tak také ty, kdo by byli ochotni zapojit se do předčítání. – Případný doprovod je možné domluvit se s.Evou Turkovou ve sborové kanceláři.
jas
o - o - o - o - o - o - o

MOŽNO ?
Možno ! – V reakci na článek br.I.Herolda v minulém Občasníku se na této odpovědi jednomyslně shodlo staršovstvo na své schůzi. Vy, kdo přicházíte na bohoslužby, jste si již možná všimli, že pravidelně ca v 11.00 hodin vznikne kruh židlí v přední části modlitebny a v něm je připraven kazatel té neděle hovořit se zájemci o kázání i dalších tématech. Pokud není předem dohodnuto jiné téma – pak se začíná jím. Tak tomu bylo například v neděli 5.listopadu, kdy jsme ve vcelku početné skupině znovu hovořili o tom, jak připravit a organizovat případné úpravy sborových prostor v souvislosti s nutnými a aktuálními rekonstrukcemi bytů. Výsledkem je pověření bratra Valentina Chamráda mladšího vedením této pracovní skupiny, do níž jsou ještě znovu zváni všichni potenciální zájemci o tuto problematiku. Další schůzka skupiny bude ohlášena v nedělních oznámeních, na vývěsce a těm, kdo si o to včas řeknou, i písemně či telefonicky na jejich adresu.
Zároveň staršovstvo pověřilo br.Ilju Herolda svoláváním a vedením jiné zájmové skupiny, která by spolu diskutovala o otázkách „ne sice přímo teologických a duchovních, ale s vírou souvisejících – společenských, kulturních, politických, ekonomických, charitativních.“ Sledujte opět sborová oznámení, vývěsky a webovou stránku sboru. První schůzka této skupina by se měla uskutečnit ještě letos. jas

K DEVADESÁTINÁM OTAKARA BEROUNSKÉHO

Přišel do našeho druhého žižkovského sboru a vlastně za jeho farářem Vladimírem Čapkem nedlouho před druhou válkou, po delším duchovním hledání, jako mladý muž. A uvízl a zůstal. A stal se ve své době téměř charakteristikou našeho sboru a symbolem sborové práce. Zpěvák, houslista, kytarista, neposedný myslitel lačný všeho vzdělávání, laický kazatel a presbyter, vzdor těžkému zrakovému postižení neúnavný čtenář s mimořádným darem jednou přečtené si pamatovat a dávat dál. Byl snad nejvzdělanějším člověkem, kterého kdy náš sbor měl. Kázal, učil, přednášel, diskutoval ... vše s mimořádným taktem a pochopením pro posluchače. S vírou trvale hledající a s přátelstvím otevřeným a shovívavým.
Dvanáctého listopadu se dožívá devadesáti let. Co mu my, staří, jemu ještě staršímu můžeme přát ? Milosrdnost těla a pokoj duše, založený na moudrosti a na naději, vyrůstající z jeho tiché ale zaujaté víry. Amen.
Ilja Herold

(Připojujeme 1.část rozhovoru s br.O.Berounským. Ptala se Eva Turková.)

Oto, jak dlouho bydlíš na Žižkově?
Od narození. Ve stejném bytě, od narození – od 12. listopadu 1916 (…teď mi bude devadesát …)
Takže to jsi se narodil ještě za první světové války.
Ano, ještě za první světové války. Deset dní po mně zemřel František Josef I.
Co dělali Tvoji rodiče?
No, maminka byla doma a táta byl truhlář.
A tatínek měl svoji dílnu, nebo pracoval pro někoho jiného?
Někdy měl svoji dílnu a někdy pro někoho pracoval. A hlavně se soustřeďoval na výrobu rámečků pro malíře.
Jak ses vlastně dostal k víře a sem na Žižkov do sborů Českobratrské církve evangelické?
Já bych řekl prakticky, že ve středoškolské době. Když jsem byl na Obchodní akademii (na Smíchově), tak jsem byl dost politicky radikální.
A co to znamená - politicky radikální?
Doleva. Ale nikdy jsem nebyl nevěřící. Protože dost jsem rád četl romány Jin-dřicha Šimona Baara, Jan Cimbura a tak dále, ale i jiné - Paní komisarka a Osmačtyřicátníci a tak dále. A pak jsem měl příležitost žít v jedné německé rodině. To už jsem byl na Vysoké škole Obchodní. Byl to zaměstnanec našich drah, nějaký pan Jonáš, s jehož synem jsem hrával na housle.
Takže ty jsi byl takhle hudebně činný.
Katolická, silně katolická rodina to byla a já jsem si zvykl chodit do katolického kostela. Ale pak jsem se seznámil s dvěma osobnostmi. Jednak se zakladatelem a stavitelem Milíčova domu na Žižkově – Přemyslem Pitterem, no a potom prostřednictvím dolejšího sboru, který na mě neudělal žádný dojem, – Lanšťják například - protože to bylo takové „Hej-českobratrství“.
Jak mám rozumět tomu výrazu „Hej-českobratrství“?
No my, kteří máme kalich, my jsme praví Čechové…
Ale já jsem tam začal chodit, protože jsem někam chtěl chodit zpívat. A tak jsem chodil zpívat do pěveckého sboru Jeronym, tehdejšího. On už byl založen někdy za Rakouska. A tam mě pozvali, mládež mě tam pozvala, abych vykládal o práci v Milíčově domě. A oni mě pozvali do mládeže. A do mládeže přišel druhý člověk, který na mě udělal veliký dojem a který pro mě byl rozhodující, a to byl Vladimír Čapek. Vladimír Čapek, dokud byl jenom vikář, to velmi to uměl s mládeží a tak dále, zkrátka - já chci říct v podstatě tohle: Pro náš duchovní život vždycky má někdo velký význam. Jako pro lidi v Bibli. Ti lidé jsou osloveni nějakým prorokem, nebo nějakým zvěstovatelem, a tak i pro mě tedy velkým pokrokem bylo seznámení se s Přemyslem Pitterem. Jeho prostřednictvím jsem se také seznámil s tehdejší spisovatelkou Pavlou Moudrou, která byla taková až příliš idealistická. Ta byla přesvědčena, že všecka náboženství v podstatě jsou k dobrému a že si mají vzájemně pomáhat. A že v programu každého náboženství, ať už je to křesťanství, nebo islám a nebo buddhismus a nebo indická náboženství, vždycky je - být nesen láskou.
A v tom sdružení jsem se seznámil jednak s mnoha mladými lidmi, kteří možná ještě dnes žijí a byl jsem pozván tady do mládeže – teda tehdy do Tomkovy ulice, dnes je to Čajkovského, abych tam přednášel..
A co? O té práci v tom Milíčově domě?
Jednak o té práci v Milíčově domě a potom o Pavle Moudré atd.

A jak ses´ vlastně vůbec dostal do toho Milíčova domu, kdo Tě přivedl tam?
Když jsem začal chodit do katolického kostela, můj kamarád z obecné školy Pepa Krejza říkal: „Já Tě tedy někam zavedu, kde se skutečně zvěstuje evangelium - a to je Milíčův dům.“ To už jsem byl na Vysoké Obchodní.
Takže toto Tvé hledání - duchovní, začalo někdy po maturitě?
Po maturitě jsem začal hledat. Tehdy to nebylo křesťanství, bylo to trošku křesťanství, trošku buddhismus, trošku …
Protože Čapek to opravdu dovedl s mládeží, já jsem taky s mládeží dost pracoval. Jednak jsem ze začátku učil v nedělní škole. V každém sboru byla mládež, děti. Ty děti byly konfirmovány, po konfirmaci začaly chodit na bohoslužby – u nás to bylo tak. Když přišel Čapek, tak první čtyři řady ve sboru byly obsazeny mládeží. Mládež vždycky dopředu, mládež dopředu.
A děti seděly kde?
Děti nechodily na bohoslužby, ty chodily do nedělní školy, to bylo před bohoslužbami.
No a tak jsem poznal Čapka jako člověka vzdělaného, který dobře znal i katolictví atd., takže jsme o lecčems mohli pohovořit.
Oto, řekl jsi, že jsi začal duchovně hledat po maturitě. Tvoji rodiče nebyli praktikující křesťané?
Nebyli. Po první světové válce vstoupili do Československé církve. No, ale matce se to nelíbilo, a tak začala chodit do (katolického) kostela sv. Prokopa na bohoslužby. No a ten farář tehdy říkal: „No, pokud jde o Vás a Vaše děti, tak pochopitelně mají dveře do církve otevřené, ale pan Berounský si to musí vyřídit osobně.“ A pan Berounský to nikdy, (tedy můj otec), to nikdy neudělal. Vždycky platil i nějaký salár, nebo něco takového, ona to za něj zaplatila máma atd. No bylo to takové katolictví povrchní, které nešlo nikterak do hloubky. Ale pod vlivem Čapka jsem potom začal objevovat křesťanství.
Maminka začala později také chodit do sboru. Když tatínek umřel i maminka, oba dva byli pohřbeni evangelicky.
A předpokládám, že je pochovával asi ještě bratr farář Čapek.
Ano.
Měl jsi nějaké sourozence?
Já měl bratra, Václava. Ten byl starší než já.
Když dospíval, taky prožíval něco podobného jako Ty, nebo jste byli každý hodně jiný?
Ani ne, vůbec. Nezájem.
Z Tebe se potom stal úředník spořitelny a on ? Dělal něco podobného, nebo spíš šel v tatínkových stopách?
Když Hitler zavřel vysoké školy, hrozilo studentům nebezpečí, že budou všichni posláni do Říše na práci. A tehdejší jediná politická strana Národní souručenství, jediná politická strana, která byla připuštěna za protektorátu, pečovala o to, abychom my někam šli a aby žádný z nás nebyl poslán do Říše na práci. Tím jsem byl přijat do Pražské městské spořitelny. Bratr byl tenkrát u dráhy. A ve spořitelně jsem byl prakticky do penze.
Když jsem k vám přišla poprvé nebo podruhé, hned jsem si všimla zarámovaného věnování v latině. Při jaké příležitosti jsi ho dostal a co znamená?
To mně bylo čtyřicet let a tehdy byl farářem nebo vikářem Potměšil.
A to byl vlastně manžel sestry Mileny Potměšilové. Ale on byl farářem v tom I. žižkovském sboru, v dolním.
Ano. On byl v tom I.žižkovském sboru. Když už Lanšťják šel do penze…
To věnování je latinsky – ty umíš latinsky ?
V první republice se latina učila na gymnáziích opravdu důkladně. Na Obchodní akademii jsme latinu neměli, ale já jsem se ji učil, protože mě zajímala. Jako samouk. Když jsem pak byl s mládeží tady, tak jsem skoro každého učil nějakou cizí řeč. Buď angličtinu, nebo němčinu.
A k tomu tedy ta latina; pak jsi mi taky říkal, že když jsi byl na vysoké škole, tak jsi začal se španělštinou…
Se španělštinou jsem začal, protože jsem franštinu nechtěl dělat, protože bych měl konkurenty v těch lidech, kteří maturovali z francouzštiny. Tak jsem hledal řeč, která je pro všechny počáteční. Protože nebyly učebnice, učili jsme se z německé učebnice španělštiny, já ji dodneška mám. V první republice se předpokládalo, že absolventi Obchodní akademie budou umět německy – tak dalece, že jsme se mohli učit z německých učebnic.
Za první republiky se na gymnáziích kromě latiny učila i řečtina. Učil ses někdy i řečtinu?
To jsem se neučil. To ani ten Potměšil ne.
Takže ses učil němčinu, angličtinu, latinu a španělštinu. A ještě nějakou řeč?
No franštinu. Pořád se učím číst francouzsky.
Takže to je pět řečí, šest s češtinou. To je úžasné. Jako Karel IV., ten taky uměl šest řečí.
No, …
Ty ses zmiňoval, že jsi hrál na housle. A taky máš moc rád hudbu. Hrál jsi ještě na nějaký jiný hudební nástroj?
Na kytaru - a na – říkalo se tomu tamburaši.
Chorvatský nástroj..?.
No, to byla celá řada chorvatských …, celý orchestr. Oni hráli tady v hospodě naproti a můj brácha tam chodil mezi ně a tam se naučil hrát. A já od něho.
Milovníkem hudby jsi asi od mala.
To jsem, to už mám po tátovi.
Takže tatínek měl rád hudbu. Hrál taky na nějaký nástroj?
Ne, ale dovedl zpívat druhý nebo i třetí hlas.
Když ses dostal do kontaktu s dolním sborem, chodil jsi zpívat do Jeronýma ?
Ano.
A jaký jsi zpíval hlas, tenor nebo bas?
No, spíš bas.
A co jste zpívali?
No, ne moc hodnotné věci.
A ve zdejším II. žižkovském sboru (horním) byla Punkva.Taky jsi s ní zpíval?
Punkva – to byl pěvecký sbor, který se sešel, když se mělo něco připravovat. Tak proto tomu říkali Punkva, že to je ponorná řeka.
…protože se také vynoří - k nějaké příležitosti - a pak se zase ponoří.

(pokračování příště)

KŘESŤANSKÁ SLUŽBA

Křesťanská služba se i v tomto roce schází pravidelně každé první pondělí v měsíci v 18 hodin. I nadále zveme každého, kdo by se chtěl připojit a rozšířit tak naše řady, protože služby bližnímu není nikdy dost. Budeme komukoliv z vás také vděční za zprávy a tipy na ty, kdo potřebují pomoc. Týká se to lidí starších, nemocných, osamocených a všech, kteří se ocitli v nějaké složité situaci. Právě tak za vaše náměty a nápady, jak naši práci zlepšit a dále rozvinout.
Děkujeme též vám všem, kdo přispíváte svými dary a při sbírkách na podporu této služby v našem sboru.
I v tomto čísle občasníku chceme připomenout významná výročí členů našeho sboru.

let datum jméno let datum jméno
90 12.11. Otakar Berounský 85 25.03. Věra Martincová
87 21.12. Jitka Fialová 84 18.02. Libuše Meislová
87 06.02. Jaroslava Ladýřová 75 09.12. Jitka Landsperská
86 29.01. Jarmila Novotná 75 01.02. Zdeňka Suchá
85 11.01. Věra Schovánková 75 05.02. Marko Vágner
85 26.01 Kristián Cee 65 07.12. Eva Jozífová

Všem vám, milí oslavenci, upřímně blahopřejeme a pro povzbuzení připojujeme slova ze Žalmu 119:5-6 :
„V soužení jsem volal Hospodina.
Hospodin mi odpověděl, daroval mi volnost.
Hospodin je při mně…“
Toto je slovo povzbuzení nejen pro oslavence, ale pro každého, kdo cí-tí, že je v úzkostech a věří v Boží pomoc.

VZPOMÍNÁME
na ty, kdo odešli v letošním roce :
7.února - Tatjana Urbanová, roz. Sláviková
11.srpna - Vladimír Chvojka
3. září - Ludmila Tesárková
o – o – o – o – o – o – o
Marcela Strádalová

SBOROVÁ OZNÁMENÍ

Aktualizovaný přehled pravidelných shromáždění : Přijďte !

CO PRO KOHO KDY KDE V KOLIK
Bohoslužby všichni neděle modlitebna 9:30
Nedělní škola děti 3-15 let neděle modlitebna/
presbyterna 9:30
Rozhovor po/o bohoslužbách všichni neděle modlitebna 11:00
Biblická hodina dospělí středa presbyterna 09:15
dopoledne
Biblická hodina dospělí 2.+4. čtvrtek
v měsíci presbyterna 20:00
Biblická hodina děti středa presbyterna 16:00
Konfirmační
příprava konfirmandi středa presbyterna 17:00
Jízda - EXIT 316 konfirmandi
+ mládež středa presbyterna 18:00
Mládež mládež úterý presbyterna 18:00
Čtenářský
kroužek všichni pondělí presbyterna 15:30
„Audiostop“ pamětníci
+ zájemci 3.čtvrtek
v měsíci modlitebna /
presbyterna 10:00
„Čaj o páté“ všichni 2.pondělí presbyterna 17:00
Křesťanská
služba členové+hosté 1.pondělí presbyterna 18:00

Úřední hodiny ve farní kanceláři

Mgr.Jaromír Strádal farář po 16 -19 út 9-13, 15-18, čt 9-11,
Marcela Strádalová sborová sestra po 17-19, út 15-19, st+čt 9-12
Michaela Mimrová účetní po 9-13, út 9-11
Ing.Marta Olexová hospodářská pracovnice út 9-12, čt 17-20

Pozn.: Aktualizace těchto tabulek, stejně jako kázání a další texty a informace najdete po celý rok též na sborovém webu, dostupném přes www.evangnet.cz, příp. na www.abejas.blog.cz
Pastorační návštěvy domlouvejte, prosíme, osobně nebo telefonicky s farářem nebo sborovou sestrou na číslech : 222 720 864, 222 722 753, 603 485 601.
Nové číslo mobilu na sborovou sestru : 739 244 619
Je možné též využít emailovou adresu : zizkov2@evangnet.cz
Čas vyhrazený k návštěvám „v terénu“, tedy u vás, je každý čtvrtek odpoled-ne. Je však možné se domluvit konkrétně na jiném vhodném termínu.
Salár, sbírky, dary - Své dary můžete skládat buď osobně ve sborové kancelá-ři nebo převodem na účet sboru č.685345/0300, var.symbol xxx01 pro salár; xxx02 pro Jeronymovu Jednotu; xxx03 pro jiný dar. (xxx = vaše evidenční číslo) Děkujeme všem, kdo pamatujete i na tuto součást života v církvi.

Plán akcí do konce roku 2006
25.-26.11. Podzimní sborové dny
25.11.
sobota rozhovor s hostem (od 18.hod.) Prof.ThDr.Petr Pokorný
26.11.
neděle 9:30 – bohoslužby
15:00 – přednáška : „Co vyznáváme
aneb Je možné moderní vyznání víry ?“ Prof.ThDr.Petr Pokorný
3.12. 1.adventní neděle = bohoslužby + VP Strádal
17.12. Vánoční zvěstování dětí (9:30)
24.12. Štědrý den + neděle = bohoslužby 9:30 Strádal
25.12. Boží hod vánoční = bohoslužby + VP Strádal
31.12. Silvestr + neděle = bohoslužby Strádal
7.1. Neděle = bohoslužby Strádal

BIBLICKÁ HODINA – STŘEDA DOPOLEDNE

Jak vyplývá z výše uvedeného aktualizovaného přehledu pravidelných shromáždění, začalo s novým školním rokem platit několik poměrně významných změn. Všechny mají shodný důvod a cíl : Totiž zlepšit dostupnost, srozumitelnost a přijatelnost shromáždění v týdnu pro co nejvíc z vás.
Tou nejzávažnější změnou je patrně přesun biblické hodiny pro dospělé z tradiční středy večer na středeční dopoledne – Začíná se nyní již v 9:15 hodin. Těší nás, že tato změna již přinesla zřetelný nárůst počtu účastníků BH a těšíme se, že se tak otevře cesta ke společné práci s Biblí a nad Biblí i vám ostatním, kteří jste ji dosud neobjevili, nebo se vám naopak něčím zavřela.

ALTERNATIVNÍ BOHOSLUŽBY + SDÍLNA
„BIBLICKÁ HODINA PRO OSTATNÍ“
Jsme si vědomi toho, že přesunem biblické hodiny na dopoledne, jsou z ní vyřazeni všichni pracující. Na jednu stranu je pravdivý argument, že se to moc nepozná, neboť kromě dvou světlých výjimek se stejně nikdo ze zaměstnaných biblické hodiny neúčastnil. Přesto jsme na to mysleli a chceme i vám předložit znovu k úvaze návrh řešení : Dohodli jsme, že kromě středečního dopoledne se bude biblická hodina pro dospělé konat rovněž každý 2. a 4. čtvrtek v měsíci od 20 hodin. Tento termín je zvolen zkusmo, podle názorů stávajících účastníků a bude záležet na vás, zda se osvědčí, nebo jej změníme tak, aby alespoň většině z vás vyhovoval. Se svými návrhy se, prosíme, obracejte na br. faráře nebo na sborovou kancelář. Probírat budeme rovněž proroka Izaiáše, ovšem trochu jiným rytmem. Měl by zůstat také dostatečně velký prostor pro společný rozhovor i nad jinými tématy, které život přináší.

WEBOVÉ STRÁNKY SBORU

I náš sbor má již webové stránky. Asi ne všichni máte přístup k internetu, abyste mohli naše stránky i stránky jiných sborů navštěvovat. Ale pro vás, kteří počítač používáte, je určen tento článek.
Naše webové stránky jsou ve vývinu. Stávající podoba stránek je dílem bratra Marka Ondry, kterému touto cestou moc děkujeme. Jemu však není možné se správcovství sborového webu soustavně věnovat. Nadále tedy hledáme někoho, kdo by o ně pečoval a pracoval na nich. (tzv.webmastera – podrobnosti, požadavky a podmínky zjistíte ve sborové kanceláři.)
Na našich stránkách najdete nejen přehled bohoslužeb a akcí konaných v našem sboru, ale jsou tam vloženy také dva barevné odkazy. A to na stránky bratra faráře Strádala, kde najdete kázání, Občasníky a další věci týkající se našeho sboru. A také odkaz na webové stránky žižkovské mládeže, které vytvořil a spravuje Ondřej Strádal.
Zajímá nás, zda tyto stránky navštěvujete a zda jsou pro vás přínosem. Pokud budete chtít na tento článek reagovat, budeme vděční. A teď ještě pro ty z vás, kdo neznáte cestu na náš web: www.evangnet.cz a tam kliknete na náš sbor Praha 3-Žižkov 2.
Těšíme se na vaše reakce!
Marcela Strádalová

ZAJÍMAVÉ ODKAZY
Moderní technika dělá divy a překonává hranice, které se ještě nedávno zdály být nepřekonatelnými. Často si rád vzpomenu na neskonalý údiv a radost jedné milé sestry z Vrchlabska, (ročník 1909) když si mohla poprvé zatelefonovat se svou rodnou sestrou žijící v USA : „Neuvěřitelné – no jako by stála vedle mě – a přitom je to tolik tisíc kilometrů…!“ Možná i vy míváte občas takový pocit nad novinkami a nově dostupnými vymoženostmi. Internet a elektronická komunikace sem také patří. Teď jde jen o to si uvědomovat včas a dobře ten veliký nárok na nás uživatele, abychom těchto vynálezů skutečně smysluplně a k dobrému využívali. Abychom s nástupem nových metod a možností nezahodili, nepoztráceli také ten životně důležitý obsah – třeba Boží slovo ! A je to tak snadné, neboť věřící lidé a už vůbec ne církve nejsou právě těmi, kdo by byli v čele toho pomyslného technického pelotonu… A tak ten, kdo začne používat internet, je v reálném ohrožení deficitu přísunu duchovní potravy. Protože nové možnosti mu seberou, zaberou tolik času a sil, že nezbývá na mnoho jiného.
Obranou může být soustředěná snaha vyhledávat na internetu právě křesťanské stránky a rozcestníky a adresy. Proto vám nabízíme i dnes několik zajímavých tipů a vyzýváme vás, abyste se také podělili o to, co jste dobrého našli zase vy. Právě pro tento účel je na mém blogu zřízena rubrika „ODKAZY“. Budu do ní zanášet všechny dobré odkazy, které od vás dostanu.
Pro dnešek tedy :
Křesťanská periodika na webu :
Bratrstvo = http://bratrstvo.evangnet.cz
Český Bratr = http://ceskybratr.evangnet.cz
Evangelický týdeník „Kostnické jiskry“ =
Katolický týdeník = http://www.katyd.cz/
Časopis Getsemany = http://www.getsemany.cz/
Křesťanské portály :
www.granosalis.cz; www.vira.cz; www.evangnet.cz; www.christnet.cz

KNIHY A ČASOPISY
V předvánoční době přinášíme dva tipy :
1. Křesťanské nakladatelství a knihkupectví Samuel – www.samuelcz.com nabízí řadu zajímavých novinek nejen pro děti.
2. Časopis ETHOS – čtení pro celou rodinu – nabízí 4x ročně zajímavé články o životě víry, jdoucí k jádru věci (někdy až na dřeň…) Lze objednat u mne. jas

SRDEČNĚ ZVEME NA:

PODZIMNÍ SBOROVÉ DNY

Farního sboru ČCE Žižkov II,
které se budou konat

25. – 26.listopadu 2006

v modlitebně našeho sboru, Čajkovského 10,
Praha 3 – Žižkov

Naším vzácným a milým hostem bude
Prof.ThDr.Petr Pokorný, Dr.Sc.

Program :
sobota 25.11.2006 – 18:00 rozhovor s hostem
neděle 26.11.2006 - 09:30 bohoslužby - 15:00 přednáška :

„CO VYZNÁVÁME
aneb
Je možné moderní vyznání víry ?“

PřílohaVelikost
046.doc206 KB