Kdo je online

Momentálně je online 0 uživatelé a 48 hosté.

č. 41

Květa Chamrádová, Valentin Chamrád st., jas, Inka Čapková, Ilja Herold, Květa Dušková, Daniela Hamrová, Ladislav Dušek st., Ladislav Dušek ml.

„…dostanete sílu Ducha svatého,
který na vás sestoupí,
a budete mi svědky v Jeruzalémě
a v celém Judsku, Samařsku
a až na sám konec země.“
(Skutky apoštolské 1,8)

Ta slova ze Skutků 1,8 řekl vzkříšený Ježíš svým učedníkům. Byli to lidé různých povah a různé minulosti právě jako my. Hrstka lidí, kteří leccos z činů a slov svého Mistra nechápali. A někdy byli malicherní jako děti. V Getsemanské zahradě při poslední společné noci s Ježíšem nejprve usnuli, a když přišla ozbrojená stráž, utíkali. Nejvýše zpovzdálí sledovali pak další osud milovaného Mistra. Pod křížem chyběli. Ale společná bolest a společná ztráta je přece jen zase svedla dohromady. Zatím za zavřené dveře.
Svatodušní svátky jsou svátky splnění Ježíšova slibu. Slibu síly, slibu změny. To Duch svatý udělá ze zmateného hloučku svědky. Z ustrašených lidiček vyznavače. Otevře dveře a dá odvahu mluvit k neznámým. Přečtěme si pro své povzbuzení a posílení 2. kapitolu Skutků.
Zrodila se víra, že Ježíše Nazaretského Bůh učinil Pánem nad hříchem a smrtí. Zrodila se i pro budoucí generace. Zrodila se proto, abychom sami na sobě směli prožít, co znamená Boží slib : „ . . . sešlu svého Ducha na všechny lidi.“ Přes staletí je Duch svatý skutečností všude tam, kde se mezi lidmi svědčí o Ježíši Kristu, kde se děje láska a odpuštění. Kde začíná nový život s Ním, Jeho vlivem, Jeho láskou a odpuštěním. Je to každodenní zázrak, že má Ježíš stále mezi námi své svědky, kteří v Jeho duchu nesou do světa naději a pomoc. Že nás dosud neodepsal pro naše nevěrnosti a malosti. Že má pro nás stále připraven vzácný jedinečný dar : udělat z každého z nás svědka, kterému nebude na světě nic dražší než milost Boží. Nebraňme se podlehnout té největší síle na světě - Jeho lásce.
Pane náš, děkujeme Ti za svatodušní dar a prosíme, ať se stane přístupným i nám, abychom se směli připojit ke svědkům Tvé lásky a Tvého vítězství nad smrtí.
Květa Chamrádová

NE - s tím podpisem jsme se nespletli. To malé svatodušní kázání Květa skutečně vlastnoručně napsala někdy před svou poslední hospitalizací. A to je také všecko, co můžeme s jistotou napsat. Jen domnívat se můžeme, že víc než my ostatní si uvědomovala vážnost svého stavu, a že jako výpomocná kazatelka a přítelkyně v jedné osobě se chtěla přiměřeně s námi všemi rozloučit. Rukopis vložila do zásuvky v rozebraném psacím stole, vyhrazené na její kázání (celkem jich je 43), v té době jediného „uklizeného“ prostoru v bytě, jako poslední list posledního kázání. Možná jí umělý spánek, nečekaně nasazený na posledních několik dnů, zabránil nám o tom říci. Je pozoruhodné, že jsem vůbec na kázání narazil, a to právě ve chvíli, kdy jsme s br.farářem uvažovali o vhodném úvodním textu pro svatodušní občasník. - Ale neztrácejte čas dohady, a raději si ten dopis přečtěte ještě jednou. A čtěte pozorně. Stojí to za to. Pro Květu to bylo to nejdůležitější.
Valentin Chamrád st.
EDITORIAL

Srdečně Vás všechny zdravím, milí bratři a sestry, na stránkách dalšího čísla našeho sborového Občasníku. Je mi ctí, že Vás mohu opět touto cestou oslovit a pozdravit. Je mi to zároveň radostí, neboť každá příležitost ke sdílení, k vzájemnému naslouchání je nesmírně cenná. A to tím více, čím více na nás všechny doléhají tlaky současného způsobu života, který za pomoci moderní techniky cíleně pracuje na tom, aby nás izoloval, aby zpřetrhal naše vztahy a nedovolil nám je obnovovat, pročišťovat a nejlépe ani navazovat. V tom smyslu ani tento písemný kontakt není, jak se říká, „to pravé ořechové“, neboť nikdy nemůže plně nahradit živý, osobní kontakt, přátelské setkání, společný rozhovor. Avšak díky za tuto možnost. Zejména pro Vás, kteří z různých důvodů nemůžete využívat nabízených možností živého setkávání.
Zejména Vás však chci dnes povzbudit k tomu, abyste zareagovali na to, co čtete v Občasníku. Zajímá nás to a těšíme se na to. S mnohými máme možnost si to „vyříkat“ ústně, ale s Vámi nemáme (zatím) jinou možnost, než přes papír, či elektronickou poštu. I telefon je v tomto smyslu použitelný pro ty, kdo neradi, či obtížně píší. (Pro Vás, kteří se již pohybujete ve světě internetu máme dobrou zprávu – webové stránky našeho sboru jsou již ve výstavbě, díky milému bratru Ing.Jiřímu Kosovi. V současnosti se dolaďuje jejich podoba a schéma. Měly by umožňovat i aktivní rozhovor ve formě chatové místnosti i nástěnky. Kdo byste chtěl ovlivnit tvorbu stránek, obraťte se přímo na J.Kose na adrese http://zizkov.ixik.net/.)
Vězte však, že o kontakt a možnost sdílení se i s Vámi velmi stojíme. Zároveň rád děkuji Vám všem, kdo jste již nějakým způsobem zareagovali. Snad potvrdíte, že to nebolí, že nejde o nějaké slohové cvičení na známky, nýbrž o spontánní (ač tak trochu objednané) projevení zájmu o život sboru, o jeho poslání a službu, o jeho budoucnost, o ty, kteří se v něm setkávají.
A co že si v tom dnešním čísle Občasníku můžete přečíst ?
Nejprve se vrátíme do minulosti a budeme vzpomínat na vzácné ženy, s nimiž jsme se mohli ve sboru setkávat a z jejich služby čerpat. Věřím, že i pro Vás to bude dobrou INSPIRACÍ. Potom se nám znovu připomene „SETKÁNÍ“ – tentokrát evropské a křesťanů a hlavně : v Praze !!! Snad i Vás ještě zláká k nějaké formě spolupráce, či spoluúčasti. Vždyť to máme tentokrát doma !!!!!!!
Po kraťoučké reakci ještě na minulé téma o konfirmaci se můžete prokousávat hlavním tématem tohoto čísla – „O církvi“. Zatím (doufám) v podání br.faráře, tedy v mém. Těším se však, že v čísle příštím již bude opět řada Vašich reakcí a článečků. - Dále příspěvek br.L.Duška ml. k probíhajícímu rozhovoru o partnerství se zahraničními sbory a čtvrté pokračování představení br.faráře. No a oznámení jako obvykle vše uzavírají. - „Also viel Spa !“ jas

ARNOŠTKA ČAPKOVÁ
(rozená Dobrovolná), všeobecně známá jako INKA (což je zkrácená verze dobově oblíbené francouzské podoby jejího křestního jména - „Ernestinka“) se narodila 1. března 1906 v Salavicích u Jihlavy. Ve stejném roce se rodiče přestěhovali do Jihlavy. Inka byla nejmladší z 11 dětí. Těsným soužitím českých a německých rodin byla dána její dvojjazyčnost. V době studií na místním gymnasiu se věnovala také angličtině, kterou pak užívala v rozhovorech a zvláště při četbě. Vážila si práce v kruhu mládeže a později ráda připomínala vliv vikáře Rudolfa Říčana, pozdějšího profesora evangelické fakulty. Od roku 1931 byl její život spojen s Vladimírem Čapkem, sekretářem Svazu mládeže. V roce 1939 začala nová, dlouhá etapa v úzkém společenství II. žižkovského sboru, jehož podobu oba velmi výrazně ovlivnili. Po smrti br.faráře Čapka v roce 1981 se její aktivita ve sboru stala ještě výraznější, obzvlášť v době, kdy byla členkou staršovstva. Až do posledních dní svého života zůstala radostnou účastnicí pravidelného sborového života. Opustila nás krátce po svých 99 narozeninách 9.března 2005.

Manželka faráře vzpomíná
Krátce po výzvě rozhlasu o pomoc začaly proudit Bořivojovou ulicí řady mužů a mládeže směrem na Vinohrady, byli i všelijak ozbrojení mezi nimi. U nás byl br. Potměšil a první přišli manželé Burkertovi, kteří bydlili blízko hlavní poštovní budovy a čekali boj o ni; chtěli u nás přečkat noc. Brzy přišel br. Ilja Herold a br. Šrámek hlásit faráři, že odcházejí do žižkovské sokolovny, kde pan Herold st. měl velení. S nimi přišla s. Šrámková (matka), kterou syn nechtěl nechat samotnou v bytě, a prosil o její pobyt u nás, než on se vrátí. Objevil se i br. farář Šotész, který byl dopoledne na faře dolního sboru, a když chtěl jít domů do Klimentské, nějaké hlídky ho tam nepustily; přišel tedy také k nám a pobyl s námi.
Telefonicky i osobně byly vyřizovány různé dotazy, hledali se různí lidé, mezi nimi i švagr J.B.Čapek, který se také octl u nás. Byli jsme tak naivní, že jsme se vybrali do Riegrových sadů podívat se, co se děje. Rychle nás vrátily hlídky.
Jinak se pamatuji na stálou potřebu nějak živit přítomné, chystat provisorní noclehy atd. Jakmile se začaly stavět barikády, pomáhali jsme předávat dlažební kostky k barikádě. Farář byl stále v kole, byt byl plný lidí sledujících, co se dálo, hlavně z radia. Tehdejší sdružení mládeže bylo velmi čilé a politicky živé. Byli u všeho kolem fary. Myslím, že naši hoši - tehdy 13, 11 a 9 roků - si pamatují víc, já jsem byla doma plně zaměstnána.
Přípravu na slavnostní bohoslužby si lze snadno představit : úleva, radost a naděje pomáhaly br. Šípkovi, tehdy kostelníkovi, br. Křížovi a celému staršovstvu připravovat oslavu na dvoře. Nikde jsem v mužových poznámkách a proslovech nenašla nic o této věci, mám jen malou fotografii. - Ale náladu, nadšení a radost z osvobození (ač kalenou hroznými činy českých lidí na zajatých a udavačích) v té době cítím dodnes. Primitivní kazatelna na dvoře vykazuje skromnost a prostotu, až chudobu, ale vděčnost a naděje naplňovala všechny.
Inka Čapková

(Převzato ze sborového pamětního tisku k 50.výročí konce 2.světové války.)

Vzpomínka na 14.únor 1945
Ke vzpomínce s. Čapkové na faru jako útočiště v nouzi bych rád připojil i svoji, která sahá až do mých 12 let. 14.únor 1945, první skutečný nálet, při němž byl dvěma bombami zasažen náš dům a my jsme ve 3. patře zázrakem přežili. Nevím, jak se to dozvěděl br. farář Čapek, ale pokud se pamatuji, byl první, kdo za námi přišel ještě přímo tam na zbořeniště, a nabídl nám pomoc a přístřeší. Několik dní jsme pak u nich bydleli, než se našlo o něco stálejší útočiště u bratra Radvanovského. Dodnes si pamatuji, jak jsme spali na zemi na matracích před knihovnou v tom velkém pokoji. A díky vpravdě mateřské péči s. farářové jsme se tam cítili při tom jako doma, jako členové rodiny. To bylo svědectví beze slov, událost, která mě ovlivnila na celý život, a za to budu sestře Čapkové vždycky vděčný.
Valentin Chamrád st.

Za sestrou farářovou Čapkovou
Ve středu 9.března zemřela tiše a pokojně v kruhu své rodiny sestra farářová Arnoštka Čapková z II. žižkovského sboru v Praze, ve věku dosažených 99 let.
Znal jsem ji 65 let, celou tu dobu, co jsem konfirmací vstoupil do sboru a ona sama se svým manželem se do sboru přistěhovala. A přece jsem s ní za všechna ta léta vlastně nikdy pořádněji nemluvil, s jedinou výjimkou, která sem však nepatří. Jenže ona mi pořád jakoby utíkala. Přišla, když mně bylo patnáct. To jí bylo třicet pět, a byla tedy daleko za hranicí mého vnímání. Za dvacet let jsem ji sice dohnal, jenže jí přibylo mezitím na pětapadesát. A tak to šlo pořád dál. Jako bychom neměli nic společného. Ani generačně, ani životním uložením, ani teoretickými zájmy.
Jenže pořád jsem o ní věděl. Dívám-li se dnes už sám daleko nazpátek, jako bych ji byl vědomě sledoval a poměřoval. Byla pro mne vlastně testem věrohodnosti toho, co kázal její manžel, a odpovědí na otázku po vztahu teorie a praxe. A obstála.
Myslím na její široký lidský zájem, myslím na její praktickou zbožnost, ale především na její neokázalou víru, kterou dokázala čas od času vyjádřit slovy tak prostými, že jsem se až divil, k čemu že je vlastně teologie.
Mnozí ve sboru by to jistě vyjádřili jinak. Pro mne však měla sestra farářová Čapková největší význam tím, že BYLA. Až do posledních měsíců, kdy se přestěhovala na zimu k synovi. Někteří lidé jsou významní svými myšlenkami. Nebo svými boji. Svou prací. Svými osudy a svými vítězstvími. Pro mne (a věřím, že i pro jiné) byla sestra farářová významná tím, že byla. Tvořila určitou jistotu, určitý rámec, určité ovzduší, určitou spolehlivost. Jako strom v krajině, jako kámen nad cestou, jako kdysi večerní klekání a nedělní klid. Nevnucovala se. Jen mi pomáhala vědět, kdo jsem, čí jsem a kam snad i patřím.
Je mi líto, že sestra farářová Čapková odešla, ale není mi proto smutno. Žila bohatě, užitečně, laskavě a k dobrému. Co víc si lze přát? Díky za ni.
Ilja Herold
(Otištěno v Evangelickém týdeníku Kostnické Jiskry č.14/2005)
Sněženky
Stalo se to už tradicí. Po mnoho let první sněženky z naší zahrádky patřily paní farářové Čapkové. Kvetou nám brzy a ona z nich vždycky měla radost a vždy je stejně obdivovala. Máme totiž velké, plnokvěté zvonečky, a snad ji ten první dotek jarní přírody potěšil.
Přivezli jsme jí je i letos, žel, naposledy. Už jsme jí tu skromnou kytičku mohli jen položit do záplavy květů, které vyjadřovaly úctu a lásku k této vzácné ženě. I tu naši.
Život paní farářové byl naplněn vrchovatě jako málokterý. Dobře jsme ji znali, my vlastně od počátku čtyřicátých let. Rádi se ztotožňujeme s těmi krásnými, výstižnými slovy, která měla na úmrtním oznámení.
Když jsem odcházela z poslední návštěvy u ní, upřímně jsme se u dveří objaly a políbily a vzájemně si řekly „na shledanou“ a já věřím, že na shledanou, i když už ne u ní doma.
Paní farářová Čapková patřila neodmyslitelně k našemu mládí i stáří Budeme na ni vděčně a rádi vzpomínat. A to nejen, když rozkvetou první sněženky.
Květa Dušková

Pohřby bývají smutná záležitost
Já ale právě zažila jeden, který byl spíše krásným oslavným koncertem. I když v srdci smutno bylo, ale smíšené s vděčností. Smutek nad odchodem dobrého člověka, nad tím, že už neuvidíme tu důstojnou vzpřímenou postavu a milý úsměv, spíše trochu plachý v poslední době. Že už nepocítíme moudrost zkušené ženy, když jsme se dostali do bližšího rozhovoru, osobnosti ve své rodině i v našem sboru. A my jsme vedle ní směli prožít tak dlouhý čas.
Byl to pohřeb bez okázalých věnců, peníze byly určitě věnovány, kde jich bylo třeba. Zastupovala je jen velká kytice růžových růží - zdráhám se říci na rakvi, nějak mi to tu nezní. A přece tam nebylo prázdno; mnoho lidí přineslo kytičku, ke které přiložili svoje srdce, svoji lásku, svoje vzpomínky. A snad proto i to naše sborové zpívání znělo tak neobvykle mohutně a vroucně. Bylo zde plno krásné hudby, duněly chvalozpěvy našemu Pánu. Vřelá byla slova našeho bývalého faráře Bohdana Pivoňky a všichni jsme rozuměli slovům syna Jana, když se za všechny členy rodiny loučil se svojí maminkou.
Obřad ukončil zpěv 23. Žalmu a my jsme odcházeli smířeni, s dobrým pocitem, když jsme viděli tu rozvětvenou pěknou rodinu, plnou dětí a podpíranou čtyřmi mohutnými sloupy jejích synů, kteří dávají dále dědictví, které přijali od svých milých rodičů.
* * *
Nechci končit smutně a tak ještě douška. Všichni jsme byli zváni do naší sborové místnosti, kde bylo připraveno občerstvení. Viděli jsme dlouho nevídané známé tváře, vedly se různé rozhovory, vzpomínalo se. A mne napadla taková rozverná myšlenka : Hujerů bylo hodně, Dušků je taky dost, ale tolik Čapků pohromadě už asi neuvidím. Já vlastně pamatuji 5 generací Čapkova rodu. Počínaje starým pánem Josefem Čapkem, přes Vladimíra, jeho syny a jejich děti až k malému Matějovi v Třebechovicích. To by měl starý pán - prapradědeček jistě velkou radost, že se rod vrátil odkud vyšel - do Třebechovic.
Květa Dušková
* * *

„Proto i my, obklopeni takovým zástupem svědků,
odhoďme všecku přítěž i hřích, který se nás tak snadno přichytí,
a vytrvejme v běhu, jak je nám uloženo,
s pohledem upřeným na Ježíše,
který vede naši víru od počátku až do cíle.“
(Židům 12:1-2a)

JARO 2005
Květa Dušková

Zas jednou přes noc přišlo jaro
nejhezčí z ročních období,
co přes zimu v nás okoralo,
barevnou krásou přizdobí.

Sněženky mají po sezóně,
odkvetl žlutý talovín,
jaro pracuje v jiné zóně,
přišlo uzdravit lidský splín.

V každém koutě teď forsytií
zazářil žlutý vodopád,
voní vzduch a lidé ho pijí
a z duší se jim ztrácí chlad.

Jaro, jak já, neví, kam skočit,
teď zrovna budí broskvoně,

musí se, pane, pěkně točit,
než dojde na mé jabloně.

Jenom to jaro nezmeškejme
a dopřejme si na ně klid,
já vím, ono se vrátí znova,
my tu však nemusíme být.

Proč já to ale nedovedu,
dokážu o tom jenom psát,
srdce mám někdy jako z ledu,
už neumí se rozehřát.

Nadýchejme se jarní vůně
a snad ten led v nás roztaje.
Kéž uzdraví se, co v nás stůně.
Ach ano, lidi, tak to je.

* * *
PÍSNIČKA
(Tentokrát inspirovaná také Dnem matek a zároveň 60.výročím konce 2.světové války v neděli 8.května 2005. Najdete ji celou v Evangelickém zpěvníku pod č.541)

Jak dobré je žít, Pane, z tvého slova, jež mezi námi tvoří pouta nová
a ve všech vztazích je nám pomocí, i ve zdraví i v každé nemoci.
Dej, Otče náš, ať jako děti tvoje přemůžem závist a hřích nepokoje,
vše, co nás dělí a co leží v zlém, vždyť celý svět má být tvým domovem.

Jak dobré je mít v úctě otce, matku, když vírou slouží všem i nemluvňátku
a Boží pravdou, světlem našich cest, se ve všech dobách směle dají vést.
Dej, aby děti z nás si nezoufaly, uč laskavým být k těm, kteří jsou malí,
ať blízkost tvá náš domov prozáří a služba lásky všecko přetváří.

Setkání křesťanů Praha 2005
Určitě jste o tomto Setkání slyšeli, v našem Občasníku už jsme Vás o něm také informovali. Několik tisíc křesťanů z Německa, Polska, Slovenska, Maďarska, Rakouska i Česka zavítá do Prahy ve dnech 17.-19.6.2005.
Také náš sbor se stane hostitelem dvěma desítkám přátel z Polska a Německa. Rádi bychom je u nás v modlitebně uvítali již v pátek večer. Sestry z křesťanské služby nabídly, že hostům přichystají teplou večeři. Po ní se společně soustředíme k večernímu ztišení, v jehož rámci bychom chtěli vyjádřit naši vděčnost nad tím, že jsme se mohli setkat a využít sdílení našich různých tradic ke společnému obohacení a oslavě Pána Boha. K tomu také přispěje pěvecký soubor Wang z polského příhraničního města Karpacz, jehož členové také patří k našim hostům. Na tento večer v pátek 17. června 2005 Vás již nyní zveme. Odhadujeme, že společný program začne kolem 20. hodiny.
V sobotu 18.6. se můžeme spolu s našimi hosty připojit k ostatním návštěvníkům Setkání a zúčastnit se velmi bohatého a pestrého programu v centru Prahy. V programu budou dopolední biblické práce, odpolední přednášky, diskuse, fóra, koncerty, divadelní představení a další akce. Centrální sobotní akcí bude Hlavní shromáždění na Ovocném trhu, které bude mít liturgický ráz a bude přímým přenosem vysíláno v České televizi. „Noc otevřených kostelů“ je zajímavá večerní akce, plná hudby, zpěvu, modlitebních ztišení a dalších příležitostí k posílení ve víře. Ke všem těmto sobotním pořadům jste srdečně zváni. Kdo by měl zájem, může si ve sborové kanceláři vyzvednout letáček s přehledem akcí i místem konání. Další informace lze nalézt také na www.setkani2005.org. Brožuru s podrobným programem lze objednat předem, či zakoupit přímo na místě.
Zakončení celého Setkání proběhne již tradičně v místních sborech při nedělních bohoslužbách s Večeří Páně. Naším hostem na kazatelně bude bratr farář Edwin Pech z Polské luterské církve a při bohoslužbách vystoupí znovu pěvecký soubor Wang. Počítáme i s účastí ostatních hostů, kteří budou v rodinách našeho sboru ubytováni. Po bohoslužbách bychom chtěli naše nové přátele pozvat ke společnému obědu, k němuž plánujeme tradiční a oblíbený guláš, složený z naturálních příspěvků všech, kdo přijdou. Protože však musíme počítat až s 25 strávníky navíc, chtěli bychom Vás poprosit, aby každý připravil nějakou porci navíc, aby bylo dost pro všechny. Po obědě se hosté rozjedou domů. Máme za to, že atmosféra tohoto bezprostředního společenství bude hezkým zakončením celého Setkání a věříme, že ani Vy nebudete litovat, že jste víkend tentokrát prožili v Praze.
Daniela Hamrová
JEŠTĚ KE KONFIRMACI…
K rozpakům kolem konfirmace
• Tak už se mi vyjasnilo, pokud se smyslu a účelu „konfirmační ankety“ týká. Z obsáhlého příspěvku br. faráře vyplývá záměr dospět ke změně tč. platných řádů (viz body 3 a 15 příspěvku), aspoň takový mám dojem. Zatím jde o záměr blíže nedefinovaný, v hrubých rysech by šlo o „konfirmaci jako doplnění křtu dosud chybějícím vyznáním víry“.
• Podle bodu 5 příspěvku se u církevního zřízení jedná o systém „ze vzájemně provázaných a nesoucích se kamenů“. Pokud by konfirmace měla být jedním z těchto kamenů, bylo by třeba ujasnit, zda změna v chápání konfirmace by neovlivnila i tvar některých dalších „kamenů“ zmíněného systému - např. definici členství v ČCE.
• V bodu 9 příspěvku se upozorňuje, že „jsme pro tzv. lidovost své církve“ ve smyslu nenáročnosti či nezávaznosti. Přináležitost ČCE k církvím lidovým ale bývá odůvodňována skutečností, že členy se stávají většinou pokřtěné děti z evangelických rodin. Ty „nelidové“ církve problémy s konfirmací patrně nemají.
• Vždy uvítám, najdu-li při řešení nějakého problému pomocnou ruku v příslušném řádu či směrnici. Chápu ona ustanovení jako obraz, „jak by to mělo být“, a příliš se nedivím, když se skutečnost poněkud liší. Snažím se ale, aby - pokud na mně záleží -¬ ta odlišnost byla minimální. Při formulaci zamýšleného návrhu změny textu příslušného řádu by mělo být přihlédnuto k této okolnosti.
Ladislav Dušek st.

Vážený bratře Dušku,
správně jste pochopil obsah mnou podávaného pojetí konfirmace, souhlasím s Vámi. Nejde mi však předně a rychle, ukvapeně, za každou cenu o změnu řádů. Naopak. Jde mi o to, abychom dobré řády, které máme díky zápasům víry našich předků, znali a respektovali a užívali jich. Pokud však zjistíme, že se již situace výchozí posunula natolik, že je to nereálné jejich obsah naplnit anebo že jejich naplnění je ve svých důsledcích kontraproduktivní, pak nezbývá, než začít uvažovat a hovořit o změně řádů.
Mám za to, že by nám velmi pomohlo, kdyby ti, kteří rádi na svou konfirmaci vzpomínají, že pro ně hodně znamenala, podělili se o to s ostatními. Abychom mohli společně hledat, čím to, že pro jiné a zejména pro příslušníky mladší generace již tomu tak nebylo. I v Občasníku je k tomu prostor.
jas

DE ECCLESIA = O CÍRKVI
„Každý křesťan má věrně věřit svatou církev obecnou, tak jako má milovat Pána Ježíše Krista ženicha té církve i církev samu, jeho nevěstu; ale nemiluje svou duchovní matku, nepozná-li ji přinejmenším vírou; má ji tedy vírou poznávat, a tak ji jako přední matku ctít.“
„Abychom se s ní tedy poněkud obeznámili, je třeba si uvědomit ZA PRVÉ, že církev znamená dům Boží, zbudovaný k tomu, aby lid v něm uctíval svého Boha…….ZA DRUHÉ označuje církev služebníky, kteří k onomu domu patří…Protože však církev je v řečtině shromáždění spojené pod jednou vládou, jak učí Aristoteles v 2.knize Politiky, v kapitole 7. slovy: Shromáždění se zúčastňují všichni – nazývá se tedy v tomto významu shromáždění všech lidí církví.“
1/ Těmito slovy začíná stejnojmenný spis Mistra Jana Husa z roku 1413, v němž soustavně vykládá své názory o církvi. Chceme-li jako dědicové české reformace dnes uvažovat o církvi, nemůžeme ani toto dílo přejít bez povšimnutí. Stejně jako u všech jeho následovníků i u Husa vychází jeho uvažování předně z Písma svatého. Účastníci našich biblických hodin vědí, že jsme dopadli stejně, když jsme se ve snaze vyjasňovat si s novým kazatelem sboru svá pojetí a vyznání o tom, co je církev, začali prokousávat začátkem Skutků apoštolských. Nedalo nám to, abychom neodbočili do celé řady exkurzů, v nichž věnujeme svůj čas a pozornost nejprve ostatním místům o církvi v Písmu. Alespoň výčtem některých biblických míst a názvy jednotlivých exkurzů chci i Vám, kdo nebýváte pravidelnými účastníky biblických hodin dát ochutnat z toho, co tam zakoušíme a pozvat Vás tak alespoň na dálku ke společné četbě Bible a promýšlení jejího poselství pro nás dnes :
1. Církev Kristova : 1Kor. 2-3; Ef 1+4; Fp 2:1-11; 1Pt 1:1-2:10; Mat 18:20
2. Církev jako tělo Kristovo : 1Kor. 12; Řím 12; Ef 4:1-16;
3. Církev jako nevěsta Kristova : Ef 5:21-33; Zj 19:7-9+21:1-7+22:17
4. Církev jako společenství omilostněných hříšníků : Ef 2:1-10+5:1-20; 1Pt 2
5. Církev ve Starém Zákoně : Gen 12:1-3; Ex 19:1-6; 2Par 5-7; Iz 43:1-5;
6. Církev v evangeliích : Mat 16:13-20; 18:15-20; Mk 3:35; 16:9-20; J
7. Církev jako nástroj misie : Mat 28:18-20 par.; J 20:19-23; Sk 1:1-8; 2:37-47
8. Církev jako společenství modlitebníků : Sk 1:12-14; Luk 22:39-46; Sk 4:31
9. Církev jako sociální instituce : Sk 2:46; 4:32-35; 6:1-6; 2Kor 8-9; 1Tm 5:3-8
10. Církev a církve : 1Kor 3; 2Kor 11; Ef 4:1-6; Fp 3; 2Pt 2; Zj 2-3
2/ Proč se církví vlastně zabývat ? Proč hledat, čím podle Písma a ještě víc podle Boží vůle je a čím zase není ? Bratr Dušek st. ve své reakci na mé psaní o konfirmaci bystře vystihl, že jde o mnoho souvislostí a provázaností. Že nelze pohnout jedním kamenem stavby, aniž by to neovlivnilo až neohrozi-lo celou stavbu. Nejvíc nám pak záleží na tom „kameni úhelném“. „Nikdo totiž nemůže položit jiný základ než ten, který už je položen a to je Ježíš Kristus.“ (1Kor 3:11+1Pt 2:1-10 + Ž 118:22)
3/ Je to téma velmi palčivé, pakliže vskutku toužíme po tom být částkou Kristovy církve. Je to téma nezáživné, nudné, akademické, plané, teoretické, jde-li nám o něco jiného, třeba o to vylepšit si jen svůj život na zemi, zažít si cosi vznešeného, využít proklamovaných služeb církve, náboženství, Boha.
* * *

PŘEDSTAVUJEME
(nového faráře našeho sboru Mgr.Jaromíra Strádala) (čtvrtý díl)
Ad 3/ Jakou roli ve Vaší práci hraje Vaše rodina ? Jak moc je zapojena do sborového života, jak Vás podporuje ve Vašem poslání ?
O vlivu a významu rodiny, z níž jsem vzešel, jsem psal již v odpovědi na Vaši první otázku. Co se zapojení mé vlastní rodiny týče, vezmu to pěkně popořadě :
Manželka Marcela pracuje od března tohoto roku ve sboru dokonce oficiálně jako sborová sestra. Předtím byla 18 let na mateřské dovolené a v domácnosti. Pokud má sestra farářová alespoň trochu ke sboru vztah, znamená to v takovém případě na „tradiční evangelické“ faře docela přirozené zapojení do veškeré činnosti sboru, byť ne v zaměstnaneckém poměru. Zejména práce mezi dětmi jí však přirozeně byla blízká, kromě podílu na nedělní škole a dalších akcích pro děti pracovala řadu let i v seniorátním odboru pro děti.
Oba starší synové – David (18) a Ondřej (15) se již zapojují do mládeže, David již i na poli SOMu (seniorátní odbor pro práci s mládeží). David se podílí na vedení nedělní školy, Ondřej zatím pouze pomáhá. Oba jsou také členy YMCA-DAP, kde je jejich místo zejména v kapele Ten-singového sboru.
Gabriela (12) již projevila a uplatňuje své zřejmé pedagogické vlohy jako vůdčí element ve skupince dětí jak v nedělní škole, tak na letních táborech.
Nejmladší Zuzanka (5) pak je zatím horlivou a vděčnou posluchačkou a účastnicí dětských shromáždění. Pro mne osobně je však jako nejmladší důležitá svou nejzřetelnější schopností dětského čistého vnímání, upřímného jednání a spontánního nasazení. S velkou vděčností spolu s ní zase znovu žasnu nad vším kolem nás a nechávám se strhnout opravdovostí poznávání, promý-šlení a užívání si všech těch zázraků Božího stvoření kolem nás. Rodičům a prarodičům, kteří mají to štěstí, nemusím vysvětlovat, co znamená dětská přítulnost… („…Nebudete-li jako děti…“Mt 18:3; 19:14)
A konečně sedmý člen naší domácnosti – sedmiletá fenka Bibiana – ta se nejvíc stará o mé zdraví fyzické tím, že mne nutí k pravidelným vycházkám na (čerstvém) vzduchu, i o mé zdraví psychické tím, že mi uprostřed té záplavy slov, písemností, informací hmatatelně připomíná, kolik se toho dá vyjádřit beze slov a jak prima dokáže být společník, který do všeho nekecá…a uprostřed vší nespolehlivosti, zrad a nevěrností mi dává lekce věrnosti a oddanosti.
Role rodiny, nejenom v práci, ale i v osobním životě a v životě víry, to je téma na celou knihu. Kdybych to chtěl odbýt stručně, pak řeknu : Je velká. A to přesto, že mi žena již mnohokrát se smutným povzdechem řekla : „Ty ses neměl ženit !“ Myslím, že je to velmi podobné jako v každém jiném zaměst-nání, které si vyžaduje nejen duševní, nýbrž i duchovní nasazení, a to zejména při práci s lidmi. Jisté specifikum však přece jenom farářská práce má a to třeba právě v roli paní farářové. (Podobně to mají i farské děti – jelikož jsem tzv. oboustranně postižený = oba moji rodiče jsou faráři naší církve, myslím, že vím, o čem mluvím.) I to je na delší vyprávění. Domyšleno však, lze říci, že přijímá-li rodina faráře jeho službu za svou, pak je velkou pomocí a její členové si sami mohou užívat mnohé požehnání a možnosti, které jinde nejsou běžné. A to především na duchovní, sociální a vztahové rovině. Nedaří-li se to, pak to mají všichni naopak mnohem těžší, neboť si spíš překážejí a ubírají si navzájem sil a cítí se pak vcelku pochopitelně ukřivděnými.
Mluvíme-li v tradici naší reformace o všeobecném kněžství, pak se tohle týká kteréhokoli ze členů sboru. A patrně to také mnozí znáte, zejména tam, kde můžete srovnávat třeba se smíšenými manželstvími apod. Nasazení do služby evangelia vždy přináší toto zvláštní rozdělení. Konečně sám Pán Ježíš na to své učedníky již na počátku připravoval. (Matouš 10.kapitola).
V tom smyslu jsme vděční za Vaše přijetí, za Váš zájem a pochopení pro nás a za vzájemné modlitby. Těším se, že nám bude dáno ještě více a hlou-běji se vzájemně nejenom poznávat, chápat a respektovat, ale především jedni druhé nést a posilovat ve víře. (Ga 6:2; Kol 3:12-17)
jas
PARTNERSKÉ SBORY
(Příspěvek k probíhajícímu rozhovoru o tom, jak dál s vytvářením a udržováním partnerských vztahů se zahraničními sbory.)
Ke spolupráci se sborem v Haagu
Začátkem devadesátých let jsme dostali - v rámci vztahů mezi sbory ČCE a nizozemskými reformovanými sbory - příležitost se blíže seznámit se životem za železnou oponou.
Počáteční sborové styky zajišťovali faráři B. Pivoňka a J. Eikelboom se svými pracovními skupinami. Po nesmělém vzájemném společenském oťuká-vání se přešlo k otevřenějším projevům, které jsme zažili jak v Haagu, tak v Praze, v Bělči n/O nebo v Herlíkovicích. Co chybělo při vzájemných setkáních ve znalostech němčiny a angličtiny, doplňovali jsme mimoverbální komunikací a spontánností. Vhodnější a bezprostřednější bylo rovněž rozdělení na menší skupinky místo únavného jednotného tlumočení. Zároveň se tím i snižoval ostych před ostatními. Rozhodnou měrou k otevřenosti přispělo ubytování v rodinách, z něhož pak vznikala i silnější pouta.
Několik dílčích poznámek: Jeden z projevů snahy o rozmanitost setkání bylo i nečekané pěvecké přivítání v Haagu písní složenou na naši počest a obsahující známé prvky obou národů. Vzájemně vyměňované dárky nám posloužily nejen jako připomínka našich vztahů (gobelín s chlebem a vínem z Haagu visící v naší modlitebně), ale i jako symbol společné cesty (vitráž na motiv J. Pivoňkové) promítající se dosud do záhlaví korespondence z Haagu. Některé dary z Haagu (svíce) nejprve předávané, později zasílané, však vzbudily u nás diskusi, ačkoliv byly spojeny s přáním svitu téhož světla v obou sborech.
Za to, co nám při návštěvách naši partneři nabídli špičkového (zahrada Keukenhof) či běžné veřejnosti nedostupného (zázemí mezinárodního soudního dvora, parlamentu), jsme se zase my snažili jim vynahradit našimi kulturními památkami (Opočno) nebo pro ně nezvyklými přírodními krásami (Koněpruské jeskyně, pramen Labe, Broumovské stěny).
Po bližším seznámení s poměry partnera jsme byli obdařeni důvěrou a viděli i jeho způsoby řešení problémů (přistěhovalecká čtvrť Transvaal, náklad-ná opatření proti vzdutí moře Stormvloedkering Nieuwe Waterweg, léčebna duševně postižených Bloemendaal).
Z holandské strany však byla stále více cítit snaha po činnosti pro někoho dalšího formou tzv. společných projektů. V roce 1999 jsme obdrželi nabídku ke spolupráci na projektu „Společná letní škola pro vedoucí mládeže z konfliktních zón jižního Kavkazu a Ukrajiny“ (rozpočet 118.600,- dolarů), která u nás vyvolala řadu souvisejících otázek. Po přizvání sboru naší církve ve Vizovicích se počáteční dvojstranné vztahy začaly měnit na trojstranné.
Další možnosti spolupráce pro zmíněnou konfliktní oblast přijela o rok později projednat delegace z Haagu. Nabídka se týkala zajištění základních potřeb (sběr šatstva), vydání časopisu a zajištění dětského letního tábora u Vizovic (trojstranný projekt „Děti z Kavkazu“). Ve skupině styčných zájemců byly jednotlivé náměty prověřeny a byla přislíbena různorodá zaangažovanost dalších 20 členů našeho sboru. Při podrobnějším prověřování řešení dílčích úkolů jsme však narazili na nečekané překážky (např. 3.500,- dolarů za dopravu kontejneru, zastoupení Gruzie až v Moskvě, elektronická nečitelnost gruzín-štiny, poštovní poplatek 500,- až 1.300,- dolarů za 10 tisíc výtisků časopisu). Po jednání Vizovice/Haag o podrobnostech došlo i na zrušení nabídky tábora.
Časem došlo v Praze i v Haagu k podstatným změnám personálním (faráři) i organizačním (spojení sborů Petrakerk/Johanneskapel). Další společná činnost se omezila na vzájemné dopisy, pozdravy a příležitostné návštěvy.
Pro pořádek jen připomínám, že pomocí neokázalé, avšak nezanedba-telné, finanční podpory z Haagu se podařilo řešit i hospodářské problémy našeho sboru. Při sledování změny poměrů kolem nás se tedy stále naléhavěji objevuje otázka, zda již nenazrál čas ke změně úlohy z příjemce pomoci na jejího dárce. S tím je spojen i pocit obdarovaného, jaký jsme před lety měli možnost zažít i my. Podle zkušeností českých sborů s partnerským vztahem k nizozemským sborům mohou „společné projekty“ tvořit např. společně probíraná témata (euthanasie), společné vydávání zpěvníků a kalendářů (viz můj neúspěšný pokus), ubytování při návštěvách, společné účelové sbírky, výměny mládeže, společné dovolené.
Tolik z mého pohledu a rukou neumělou pro připomenutí nutnosti brzy zaujmout nový reálný postoj k našim letitým zahraničním partnerům, neboť spolupráce by se neměla týkat jen několika jednotlivců, ale měla by být podpořena vstřícným přístupem většiny.
Ladislav Dušek ml.
* * *
SBOROVÁ OZNÁMENÍ

ÚŘEDNÍ HODINY VE FARNÍ KANCELÁŘI
Jaromír Strádal farář po + st 15-18 hod / út + čt 9-12 hod
Marcela Strádalová sborová sestra po + út 15-18 hod / st + čt 9-12 hod
Michaela Mimrová ekonomka po 9-19 hod / út 9-12 hod
Marta Olexová správa domů út 9-12 hod / čt 17-20 hod
Pozn.: Omezení úředních hodin během prázdnin najdete ve sborové vývěsce.

Čtenářský kroužek – pondělí 15:00 : Čteme knihu „Proč se neřekne pravda“, kterou ze zápisků v osobním deníku Masarykova tajemníka dr.Antonína Schenka sestavila Jindřiška Smetanová. Zveme další zájemce i s tipy na další knihy ke čtení.
Pastorační návštěvy domlouvejte, prosíme, osobně nebo telefonicky s farářem nebo sborovou sestrou na číslech : 222 720 864, 222 722 753, 603 485 601.
Je možné též využít emailovou adresu : zizkov2@evangnet.cz
Celocírkevní sbírka darů na Jeronymovu Jednotu
Do konce května máte ještě možnost i Vy se zapojit a přispět na dílo církve. Podrobnosti naleznete v přiloženém letáku. Své dary můžete skládat buď osobně ve sborové kanceláři nebo převodem na účet sboru č.685345/0300, var.symbol xxx02 (xxx=vaše evidenční číslo).

SVATODUŠNÍ SVÁTKY
letos oslavíme při svátečních bohoslužbách s vysluhováním sv.Večeře Páně v neděli 15.května 2005 v 9:30 hodin. Srdečně zveme.
* * *
VÝLET DO ŠKVORCE
podnikneme spolu s našimi dětmi opět v neděli 12.června 2005.
Již jednou jsme vyzkoušeli příjemnou, radostnou atmosféru a dobrou možnost poznat okolí Prahy a navíc se seznámit mezi sebou navzájem. Tentokrát chceme dojet busem č.109 do Újezdu nad lesy – konečná Rohožník a odtamtud dojít pěšky přes louky a lesy do Škvorce. Po bohoslužbách a troše občerstvení půjdeme zase pěšky přes oboru a Vidrholec do Klánovic. Odtud buď vlakem nebo busem MHD. Je dobře možné vytvořit i cyklistickou skupinu a kdo by nemohl pěšky ani na kole, ať přijede autem. Bude to pěkná „hvězdicová jízda“. Sraz pěších bude v 7:30 na Spojovací. Pro rychleji pochodující je možné použít i druhou trasu – metrem na Černý most a odtud busem č.250 na Rohožník. Těšíme se na hezký den i společenství s Vámi !
Bohoslužby ve Škvorci začínají v 9:30 hod.
* * *
NABÍZÍME VÝMĚNU BYTU 3+1 VE SBOROVÉM DOMĚ !
za garsonku až 1+1 nejlépe na Praze 3 či v blízkém okolí. Byt je v prvním patře. Hledáme věřící rodinu, která by se ráda zapojila aktivně do života našeho sboru i výhledově do služby v životě plánované komunity ve sborových domech. Podrobnosti získáte ve sborové kanceláři, tam také směřujte své nabídky.
* * *
LETNÍ TÁBOR PRO DĚTI
a) v Bílém Potoce
– informace u s.kurátorky Potměšilové na tel.604 180 711, 222 720 646
b) v Tisu v Orlických horách 21.-28.8.2005, věk 6-13 let
– informace u br.faráře Strádala na tel.603 485 601, 222 720 864/5
* * *
TRADIČNÍ ZAHAJOVACÍ STŘEDA
bohoslužby s Večeří Páně na počátku nového školního roku budou tentokrát ve středu 7.září 2005 v 19:00 hod. Kázat bude br.farář Ing.Jiří Ort z Vršovic.
* * *
Přejeme všem čtenářům Občasníku radostné dny !
- ty jarní a pak i letní, školákům vydařené prázdniny a dospělým dovolenou. Uzávěrka příštího čísla bude 14.8.2005.

PřílohaVelikost
041.doc209.5 KB