Kdo je online

Momentálně je online 0 uživatelé a 80 hosté.

č. 39

jas, Květa Dušková, Daniela Hamrová, Valentin Chamrád, Eva Potměšilová

Advent 2004

STRUČNÁ ZPRÁVA O SBOROVÉM VÍKENDU V BĚLČI

Neobvyklá konstelace státního svátku 28.října a ob den následujícího víkendu, na který už jsme měli dlouho předem reservaci ubytování a stravování v táboře J.A.Komenského v Bělči u Třebechovic, iniciovala předběžný průzkum zájmu o eventuální čtyřdenní „prodloužený víkend“ místo obvyklého dvoudenního. Zájem byl spíše mezi dětmi a rodinami, ovšem pracující rodiče naráželi na uvolnění z práce a všichni také na finanční náročnost (skoro 1.000 Kč na osobu za 4 dny). Zásadní obrat nastal, když se staršovstvo rozhodlo dotovat účast dětí na pouhých 100 Kč denně, a hlavně přímo hrdinské rozhodnutí sestry farářové vzít si na starost a odpovědnost děti bez rodičů, a to i ty malé (a dokonce později i malé kamarádky u sebe v pokoji ubytovat !). A tak vznikl projekt čtyřdenního pobytu, ve tvaru 2 dny s programem pro děti a 2 dny všichni, s připraveným programem spíše pro dospělé.
Bylo by to na dlouhé vyprávění, počínaje od společné cesty vlakem ve středu odpoledne (manželé Strádalovi, 8 dětí a 1 reservní dědeček), přes netradiční seriál ranních a podvečerních pobožností na téma církve jako lodi, pohybující se od Noema přes Jonáše k Ježíši a používající zpěv a pohybové až divadelní vyjádření pro lepší pochopení i zapamatování (nazval bych to skoro „krásná škola hrou ve středisku JAK“), přes vycházky krásnou přírodou, oživené houbařením, závody lodiček na potoce a později i skutečné průzkumné plavby zálivy rybníka na dvou pramicích z majetku střediska. (Nebojte se, bez řádně obléknuté záchranné vesty nebylo žádné z dětí na loď vpuštěno !) Pro dospělé byly hlavně večerní programy v podobě dvou promítání diapozitivů (vzpomínkový hlavně z Herlíkovic a druhý o přírodních krásách našich i zahraničních hor) v podání br.L.Duška ml. a sobotní velmi živé diskuse, především o konfirmaci. V neděli - v den reformace - jsme byli na bohoslužbách v Třebechovicích. V prvé části měl domácí farář Filip Čapek (vnuk naší s.Čapkové) křestní kázání a křest, ve druhé br.far. Strádal ve spolupráci s dětmi předváděl - arci poněkud zjednodušeně, ale úspěšně - co to byla ta reformace.
Z této zkratky se dá nejvýše tušit, co jsme tam prožívali my, a snad ještě více děti. A bylo toho hodně. Dovolte mi jeden - možná zavádějící - detail. Před časem zazněl v jednom rozhovoru názor, že dnešní děti jsou tak nesoustředěné, že není možno udržet jejich pozornost déle než 10 minut. Nejdelší ranní pobožnost, pokud vím, trvala přes 90 minut, a to se ještě děti ani moc neměly k rozchodu. Ale nepřeceňujme. Třeba se jenom bratr farář zapomněl podívat na hodinky.
Valentin Chamrád st.

„LID, KTERÝ CHODÍ V TEMNOTÁCH,
UVIDÍ VELIKÉ SVĚTLO;
NAD TĚMI, KDO SÍDLÍ V ZEMI ŠERÉ SMRTI,
ZAZÁŘÍ SVĚTLO.“
(Izaiáš 9,1)

ÚVODNÍK

Je v Praze vůbec tma? Tolik světel září i v noci, že není pořádně vidět na nebe - na hvězdy. A přece je to pro člověka tak důležité. Od pradávna byly hvězdy nejlepší orientační mapou, k dispozici každému, kdo je znal. Uprostřed noci, temnoty, černočerné tmy, vyhlíželi lidé nebe, neboť odtamtud přicházelo světlo, které jim svítilo na cestu. Ať již měsíce, nebo hvězd, nebo tolik očekávané svítání a denní jasno slunce. Zcela pochopitelně byl obrazně právě Bůh přirovnáván ke slunci i v křesťanské víře, pohanům pak bylo slunce často přímo božstvem. Není divu, vždyť tolik na něm v jejich přirozeném životě záviselo.
Dobře tedy mohli rozumět tomu prorockému obrazu Izaiášovu. Jak mu však můžeme rozumět my, tady a dnes? Tmu tmoucí můžeme zakusit až někde ve speciálně sevřené situaci - v tunelu, v podchodu, ve sklepě - ale i to pouze tehdy, nejsou-li právě uměle osvětlené. A to ještě zpravidla máme řadu dalších záchranných pomůcek, svítilen, svíček, zapalovačů atd. Ale tma tmoucí na otevřeném poli? - Bezpochyby smíme vnímat Izaiášovo zaslíbení i pro sebe jako příslib osvobození, uvolnění ze všech sklepů, vězení, tunelů, temných zákoutí, jichž se právem obáváme, neboť - nic nového pod sluncem - bývají dodnes místy, kde se děje zlo, podvod, nepravost, násilí. Kam přijde ten zaslíbený Syn, tam přijde světlo, tam se objeví východisko, cesta záchrany.
Mnohem závažnější však pro nás zřejmě bude jiná rovina tohoto prorockého obrazu. Nejenom tma byla překážkou v orientaci podle nebe. Nesměl také přijít mrak, který by je zakrýval (sr. „...V poledne nastala tma po celé zemi až do tří hodin...“ - Mt 27, 45). Dnes to máme ještě složitější. Zakrývá nám je navíc jakýsi umělý světelný deštník (+ tzv. skleníkový efekt je rovněž obecně známý pojem, který s tím má co do činění).
To vše myslím především obrazně, symbolicky. Stejně tak, jako již dávný prorok mluví o temnotách, v nichž chodí onen lid. Vyprávím těmito přirovnáními o našich problémech s orientací v duchovním a v důsledku toho pak i v materiálním životě. Materiálně krátkodobě, duchovně především dlouhodobě. Tak můžeme třeba poctivě pracovat, být na sebe hodní - ovšem na lodi, která pluje do záhuby, každopádně ne do svého dobrého přístavu. Tak jako tolik lidí za války „jenom“ pečlivě plnilo rozkazy a úkoly, bez svědomí vzhledem k celku a k dalekosáhlým důsledkům.
Advent a Vánoce jsou ve znamení světla a světel. Mohli bychom jásat, že máme všude kolem sebe tolik světel, že nás tma neohrozí. Jenomže... Jenomže ono je to tak, že se nám díky tomu množství světel (z nichž většina si přeje strhnout naši pozornost na sebe - a tak jsou stále výraznější, vyzývavější, šokující), že se nám prostě ztratila symbolika světla, které jako záchrana vyvádí z temnoty.
Potřebujeme se znovu dostat ke Světlu. Kudy? Kterou cestou? - Co takhle skrz světlo? Třeba světlo svíčky, nejlépe přirozené, čadící, ne té elektrické a už vůbec ne blikající - to není sentiment, to je životně důležitá a možná sebeobrana na frontě duchovního boje. Což tentokrát v solidaritě s těmi, kteří nemají Vánoce spojené s masivními oslavami dostatku a přebytku (a zbytků), ať už nemohou mít, či nechtějí mít, nahradit všechnu komerční symboliku výše popsané „prosperity“ cíleně jednou jedinou obyčejnou svíčkou, jakou máme třeba v modlitebně, a čas ušetřený na nákupu, přepravě, přípravě, úpravě a popravě třeba vánočního stromku využít k pokojnému soustředění, třeba ve ztišení se, ve společném zpěvu, vyprávění, čtení, modlitbě kolem té (symbolicky) jediné svíčky? Ochuzeni o mnohost světel, ozdob, výzdob, avšak nesmírně zbohaceni spojením se zástupy těch, kteří také po celém světě vyznávají : „Tvoje milosrdenství, Hospodine, sahá až k nebi, tvoje věrnost dotýká se mraků....U tebe je pramen žití, když ty jsi nám světlem, spatřujeme světlo.“
Plamen jediné svíčky stačí na to, abychom skrze jeho světlo mohli jít do sebe. (Jako onen marnotratný syn z Lk 15, 11-32) A abychom tam mohli otevírat další a další dveře a odstraňovat další a další zábrany a pouštět tam světlo. Hned za ním, osvobozujícím, jdou pokoj s radostí. Ti umějí otevřít i okna naší duše, vrátit tváři úsměv a očím jas.
Symbolickým klíčem světla znovu odemknutá cesta k Bohu, k nebi, ke hvězdám vytváří nejenom průhled, průrvu skrze ty umělé světelné a jiné deštníky k nebi, nýbrž odemyká a osvětluje i cesty k sobě navzájem. - Vánoce jsou svátky lásky - Bůh přišel k nám v Ježíši Kristu - On sám svrchovaně ze své strany nabídl záchranu, osvobození, smíření, napravení vztahů porouchaných a rozbitých hříchem - a to zejména - v případě s Bohem dokonce pouze - z naší strany. Tohle máme možnost pochopit a přijmout a aplikovat - a tak dělat Vánoce. Tak se může narodit Ježíš ne jenom v roce raz-dva, jak se zpívá v mládežnické písni, ale pro nás dnes. Vždyť si čtěme o Vánocích vánoční evangelium. Kde tam najdeme nějaký základ, či podnět pro způsoby a formy současných vánočních „zvyků? Že by snad neónové reklamy, hvězdy, stromečky, Santa Klausové a jiné triky měly připomínat slávu Páně, která se rozzářila kolem pastýřů? Chce to, řekl bych, velkou víru, abychom to tak mohli vnímat a aby se nás z toho zmocnila velká bázeň před Bohem. Nebo se mýlím?
Ještě jednu písničku mám v této souvislosti na mysli – tu Vám zde přináším celou, neboť je speciálně adventní (do refrénu si s dětmi operativně dosazujeme příslušné číslo adventní neděle). Po mém soudu velmi pěkně shrnuje základní teologické a vyznavačské „artikuly“ (jsou 4, stejně jako kdysi ty pražské) křesťanské, nejen vánoční.
-----------------------------------------------------------------------------------------------
A D V E N T
(Z dětského zpěvníku : Ať jsi velký nebo malý)

Ref: Advent, dnes je první advent, svit svíček oznamuje všem
a jasem svým tmu zahání, předpovídá svítání.
Advent, dnes je první advent.

1. To je to světlo naděje, co vzešlo upřímným.
Vychladlé srdce zahřeje, svítí zbloudilým.

2. To je to světlo lásky. Bůh svého Syna dal,
aby za naše hříchy trest na sebe vzal.

3. To je to světlo věrnosti. Bůh nikdy nezklame,
den za dnem až do věčnosti vede děti své.

4. To je to světlo radosti. Může ji každý mít,
kdo rozhodne se Pánu své srdce otevřít.
-----------------------------------------------------------------------------------------------
„Co vidíš?“ – Na tuto otázku existuje v daném okamžiku na daném místě tolik odpovědí, kolik je přítomných. Co vidíš, když se díváš do světla svíčky? Co vidíš, když vidíš rozzářené vánoční hvězdy na sloupech veřejného osvětlení, ve výkladních skříních, na obchodních domech?
Možná se můžeme ptát i jinak: Co ti to říká? Jaká je v tom pro tebe skryta výpověď? + K čemu tě to vede, ba pudí? (Nebo snad až prudí?)
Pojďme si o Vánocích říkat, co nám to říká! – To znamená dát si mnohem víc času na rozhovory a sdílení, třeba na úkor ostatních příprav a stíhání předpřipravených nabídek a pořadů. Především děti to velmi potřebují.
jas

str. 5 a 6 - vynechané tabulky s aktuálními a stálými setkáními

SBOROVÁ OZNÁMENÍ

 Blíží se konec roku, a tak si dovolujeme připomenout, že podle Církevního zřízení církev očekává od svých členů každoročně pravidelný dar na úhradu svých potřeb, kterému se říká salár. Jeho výše je dobrovolná. Naše poděkování patří těm, kteří na to včas pamatují a přispívají.
 S ohledem na obecný vývoj doporučujeme platit bezhotovostně, tedy příkazem nebo složenkou. Pro tento případ opakujeme, že je vždy třeba uvádět správné číslo sborového účtu 685345/0300; jako variabilní symbol uvádějte své třímístné osobní číslo, které Vám na požádání sdělí sborová setra (adresáti Občasníku ho najdou na adresovém štítku) a za pomlčku uveďte číslo rozlišující platbu: 01 salár, 02 Jeronymova Jednota, 03 dar sboru. Konst. symbol zvolte 308.
 Usnesením staršovstva byla vytvořena redakční rada Občasníku ve složení : Eva Potměšilová, Valentin Chamrád st., Jaromír Strádal.
 Příští číslo Občasníku, které by mělo vyjít v lednu příštího roku, bude tématicky zaměřeno na otázky kolem KONFIRMACE. Zároveň se budeme podrobněji věnovat ohlasům na sborový víkend v Bělči, kde také výše uvedené téma převládlo v sobotním rozhovoru. Prosíme o Vaše příspěvky nejen k těmto tématům. Předávejte je, prosíme, s přiměřeným předstihem br.V.Chamrádovi staršímu.

ZE ŽIVOTA SBORU

Vzpomínka na sestru Bělu Brožovou

Naváté podzimní listí a smutný dušičkový den doprovázely rozloučení se sestrou Bělou Brožovou. Händelovo „Buď Tobě sláva“ - i když zpívané bez doprovodu - zaznělo velice vřele. Bylo jistě i jejím vyznáním.
Když jsem se naposledy setkala se sestrou Brožovou, pěkně jsme si povídaly a ona mi řekla: Víte, já čtu moc ráda vaše články v Občasníku, vždycky mě potěší. Kdyby věděla, jak pohladila po duši ona mne, když mi dala najevo, že můj projev někoho osloví !
Vyprávěla mi, jak se jí stýská po manželovi. Jak by ne, byla mu tak dlouhá léta rovnocennou partnerkou a oddanou ženou. I když na pohled působili poněkud uzavřeně, žili zřejmě jeden pro druhého a stačili si. Netušila jsem, že naše setkání bylo poslední a bude to právě ona, o kom budu psát smutné povídání.
Ale snad ani není smutné, věřím, že se sestra Brožová již raduje ze setkání se svým mužem. A protože světila jméno Páně, snad směla vejít do jeho království, neboť to byla vůle Boží, aby ji zbavil od zlého. Jeho je moc i sláva na věky.
Květa Dušková

Křesťanská služba

je již po desetiletí nedílnou součástí dění v našem sboru. Je to tak úplně v pořádku, protože je to jeden z projevů živé víry v Boha. Křesťanská služba, nebo služba křesťanů, nebo služba křesťanům (a třeba i nekřesťanům) pečuje o to, aby se nezapomnělo na nikoho, kdo v našem okolí potřebuje naši službu. Ta může mít nejrůznější podobu. Nejčastější formou jsou návštěvy těch, kdo jsou nemocní nebo mají narozeniny, doprovod na bohoslužby, nákupy, praní či jiná pomoc a také příprava balíčků před vánocemi. To všechno se v našem sboru děje. A není to zdaleka výsledkem práce jenom těch, kdo schůzky křesťanské služby každý měsíc navštěvují, nýbrž také mnoha dalších, kteří vědí, kde je potřeba pomoci a po léta v tichosti takto pomáhají.
Jsme si však vědomi, že v této oblasti nikdy nemůžeme říci, že je práce hotova. Spíš, aspoň pokud mohu mluvit za sebe, zůstává pocit, že ještě na mnoha místech dlužíme svou pozornost, čas, své naslouchání a pomoc tam, kde na ni někdo čeká. Proto bychom náš kruh nechtěli omezovat jen na oficiálně pověřené pracovníky v křesťanské službě, ale velmi stojíme o to, aby se zapojili všichni, kdo mají sílu a chuť bližním sloužit a být tam, kde je třeba. Každý může přispět svým dílem a pomoci tolik, na kolik mu síly stačí. A někdy je to třeba „jen“ přímluvná modlitba, která je tím správným činem.
Proto chceme pozvat všechny, kteří mají zájem, na porady křesťanské služby. Na nich je prostor ke sdílení o tom, kde je naší pomoci zapotřebí, k rozdělení úkolů a k promýšlení nových způsobů spolupráce. Schůzky se konají každé 2. pondělí v měsíci v 18:30 hodin ve sborové presbyterně a jsou otevřeny všem.
Pokud se naopak cítíte být těmi „na druhé straně“ a potřebujete pomoci, zavolejte nebo přijďte do sborové kanceláře, rádi Vás vyslechneme a budeme se snažit Vám vyjít vstříc.
Daniela Hamrová

STRUČNÁ ZPRÁVA O SBOROVÉM VÍKENDU V BĚLČI

Neobvyklá konstelace státního svátku 28.října a ob den následujícího víkendu, na který už jsme měli dlouho předem reservaci ubytování a stravování v táboře J.A.Komenského v Bělči u Třebechovic, iniciovala předběžný průzkum zájmu o eventuální čtyřdenní „prodloužený víkend“ místo obvyklého dvoudenního. Zájem byl spíše mezi dětmi a rodinami, ovšem pracující rodiče naráželi na uvolnění z práce a všichni také na finanční náročnost (skoro 1.000 Kč na osobu za 4 dny). Zásadní obrat nastal, když se staršovstvo rozhodlo dotovat účast dětí na pouhých 100 Kč denně, a hlavně přímo hrdinské rozhodnutí sestry farářové vzít si na starost a odpovědnost děti bez rodičů, a to i ty malé (a dokonce později i malé kamarádky u sebe v pokoji ubytovat !). A tak vznikl projekt čtyřdenního pobytu, ve tvaru 2 dny s programem pro děti a 2 dny všichni, s připraveným programem spíše pro dospělé.
Bylo by to na dlouhé vyprávění, počínaje od společné cesty vlakem ve středu odpoledne (manželé Strádalovi, 8 dětí a 1 reservní dědeček), přes netradiční seriál ranních a podvečerních pobožností na téma církve jako lodi, pohybující se od Noema přes Jonáše k Ježíši a používající zpěv a pohybové až divadelní vyjádření pro lepší pochopení i zapamatování (nazval bych to skoro „krásná škola hrou ve středisku JAK“), přes vycházky krásnou přírodou, oživené houbařením, závody lodiček na potoce a později i skutečné průzkumné plavby zálivy rybníka na dvou pramicích z majetku střediska. (Nebojte se, bez řádně obléknuté záchranné vesty nebylo žádné z dětí na loď vpuštěno !) Pro dospělé byly hlavně večerní programy v podobě dvou promítání diapozitivů (vzpomínkový hlavně z Herlíkovic a druhý o přírodních krásách našich i zahraničních hor) v podání br.L.Duška ml. a sobotní velmi živé diskuse, především o konfirmaci. V neděli - v den reformace - jsme byli na bohoslužbách v Třebechovicích. V prvé části měl domácí farář Filip Čapek (vnuk naší s.Čapkové) křestní kázání a křest, ve druhé br.far. Strádal ve spolupráci s dětmi předváděl - arci poněkud zjednodušeně, ale úspěšně - co to byla ta reformace.
Z této zkratky se dá nejvýše tušit, co jsme tam prožívali my, a snad ještě více děti. A bylo toho hodně. Dovolte mi jeden - možná zavádějící - detail. Před časem zazněl v jednom rozhovoru názor, že dnešní děti jsou tak nesoustředěné, že není možno udržet jejich pozornost déle než 10 minut. Nejdelší ranní pobožnost, pokud vím, trvala přes 90 minut, a to se ještě děti ani moc neměly k rozchodu. Ale nepřeceňujme. Třeba se jenom bratr farář zapomněl podívat na hodinky.
Valentin Chamrád st.

ZE ŽIVOTA SENIORÁTU

Zpráva z presbyterní konference

Presbyterní konference sborů Pražského seniorátu ČCE se konala 7.listopadu 2004 v Dobříši. Při bohoslužbách posloužil zvěstí Slova Božího bratr farář Jaroslav Fér z Kutné Hory. Po krátké přestávce, která následovala po bohoslužbách a byla příležitostí k rozhovoru hostů-presbyterů s členy dobříšského sboru, zahájil jednání konference bratr Jaroslav Kolafa.
Se svými příspěvky k tématu konference „Co očekávám od bohoslužeb?“ vystoupilo několik bratří a sester. Bratr Ing.Fišer z dejvického sboru reagoval především na Evangelickou liturgickou iniciativu COENA a zdůraznil, že
1. jakékoli eventuelní změny v liturgii musí vycházet „zdola“, tedy z potřeb konkrétního sborového společenství, a že
2. jakkoli současná moderní společnost hledá „prožitek“- ukojení smyslů, emoce, mystérium – ČCE vycházející z odkazu předků jasně formulovala svou prostou liturgií, že podstatné jsou zvěst Evangelia a víra.
Jistým protikladem k tomuto názoru byl příspěvek bratra Ondřeje Rady z Vršovic, který zdůraznil, že člověk není jen racionální, ale také emocionální bytost (Mt 22,37 – Dvojpřikázání lásky) a k naplnění této emoční stránky může a má sloužit právě liturgie.
Sestra kurátorka Hudcová ze Soběhrd zdůraznila „sváteční oddělenost“ neděle, kdy se celá rodina shromažďuje ke slyšení Slova Božího a čerpá povzbuzení do příštích dnů.4
Ze závěrečného shrnutí rozhovorů ve skupinách, které následovaly po těchto příspěvcích, zřetelně zazněl důraz, že zvěst Slova Božího je a má být centrem evangelických bohoslužeb.
Eva Potměšilová 1
………………………………………….
Presbyterní konference se konají pravidelně v některém sboru našeho seniorátu. Je to jedinečná příležitost, určená nejenom pro presbytery, našich sborů, nýbrž pro kohokoliv, kdo má zájem o problematiku tam projednávanou, poznat jiné sbory našeho seniorátu, setkat se a blíže seznámit s novými sestrami a bratřími, kteří ve svém sboru, na svém pracovišti, ve své rodině vedou tentýž „boj víry“. Při současném trendu početního zmenšování našich sborů velmi stoupá význam takové vzájemnosti. Je škoda, že tato vynikající možnost nebývá více využita. Např. za celý náš sbor se tentokrát zúčastnila pouze sestra kurátorka Potměšilová, které tímto děkujeme za její zprávu. Nadějeme se však, že v příštím roce bude i naše účast podstatně hojnější.

Zpráva z konventu

V sobotu 13.listopadu 2004 se v modlitebně našeho sboru v Praze-Strašnicích uskutečnilo 2.řádné zasedání 52.konventu pražského seniorátu. Náš sbor zastupovali bratří Ladislav Dušek ml. a br.far.Jaromír Strádal.
Po úvodní pobožnosti br.Strádala, jako služebně nejmladšího kazatele v seniorátě, v níž připomněl jak čtenými biblickými texty, tak vybranými písněmi (650, 679) základní svědecké poslání církve i každého jednotlivého křesťana, proběhlo oficiální ustavení konventu zakončené slibem nových konventuálů. Mezi těmi, kdo zesnuli v období od posledního zasedání, byla vzpomenuta i naše sestra Květa Chamrádová.
Po vyslechnutí, projednání a schválení zpráv o životě seniorátu a jeho jednotlivých složek, poradních odborů apod. vyjádřil se konvent hlasováním ke třem navrhovaným změnám Církevního zřízení. (Zkrácení volebního období všech funkcí na 4 roky; volby v ustavujícím shromáždění ; účast zástupců partnerských církví na synodu.) V rámci Zprávy o hospodaření byl také projednán a schválen seniorátní rozpočet na rok 2005 a nový rozpis repartic, jak seniorátních, tak i celocírkevních. (Repartice je povinný odvod sboru vyšším složkám církve. Z těchto peněz se hradí provoz seniorátu, resp. synodní rady a ústřední církevní kanceláře, příspěvky na celocírkevní akce, kurzy apod. Pro zajímavost výše našeho odvodu seniorátu bude 9.050 Kč, ústředí ČCE 30.050 Kč. Připočteme-li k tomu ještě povinný odvod za kazatele do Personálního fondu 60.000 Kč, je zřejmé že jenom na odvody musíme počítat se 100.000 korunami.
Nejzajímavější částí jednání bylo asi projednávání návrhů podaných ze sborů. Dva z nich se týkaly různých forem žádostí o pomoc a podporu práce v diasporních sborech – po rozpravě a doformulování byly oba schváleny. Těžším oříškem bylo řešení zvláštního popletence kolem ordinace presbyterů. Vyšel najevo nesoulad jednání synodní rady s platným Církevním zřízením, který prakticky administrativně znemožňoval službu ordinovanému presbyteru v neobsazeném sboru. Tento návrh byl postoupen k dalšímu projednání a objasnění synodu.
Mládež kromě hezky zpracované zprávy podala též návrh na první kroky k ustavení seniorátního faráře pro mládež. Asi nejbouřlivější debata se rozpoutala nad návrhem dejvického sboru, který cituji :
„Konvent žádá synod, aby zaujal jednoznačné stanovisko k situaci, kdy farář(ka) není rozvedený (á) a žije s jinou ženou (mužem) a za tohoto stavu v církvi káže, vysluhuje svátosti a oddává.“ jas

PŘEDSTAVUJEME
(nového faráře našeho sboru Mgr.Jaromíra Strádala) (druhý díl)

Ad 4/ : Máte za sebou měsíc života v Praze a působení v našem sboru. Co bylo pro Vás nové, co nejzajímavější a co nejtěžší ?

= Už jsou to vlastně téměř měsíce tři. Život v Praze pro nás s manželkou zase až tak nový není, neboť jsme zde prožili téměř 8 let během studií. Nejdelší čas v sousedních Strašnicích, kde jsme domovničili, podobně jako mladí ve zdejším sborovém domě dnes. S úctou vzpomínáme na tehdejšího faráře Jiřího Lejdara a jeho paní, na sborové sestry „Žofinku a Slávinku“ a další vzácné lidi ze strašnického sboru. Těžší je to pro naše děti, rodilé Vrchlabáky.
= Nejzajímavější jsou pro nás asi setkání s různými nám dosud neznámými členy zdejšího sboru, jejich vyprávění, vzpomínání. A pak to, co čas od času nalézám z archivních materiálů o minulý slavných, radostných i napínavých časech zde na Žižkově.
= A co je nejtěžší? – Asi zůstat v klidu, nenechat se vynervovat tlakem času a očekávání na všech stranách, včetně našich vlastních plánů a předsevzetí. Moudře to napsal Kazatel : „Všeliká věc pod sluncem má svůj čas….“ jas

PřílohaVelikost
039X.DOC163 KB