Kdo je online

Momentálně je online 0 uživatelé a 65 hosté.

č. 38

Jaromír Strádal, Květa Dušková st., Alice Chamrádová

„POKOJ VÁM!“


ÚVODNÍK

„Tak nám zabili Ferdinanda…“ – praví klasik. Rychle se šíří novinky i fámy. S každým rokem a s každým pokrokem rychleji. Až se nám zdá, že se jako lidé nestačíme vyvíjet. A tak pokulháváme za technikou a zůstáváme bezbranní a bezradní, jsouce zavalováni a zahlcováni den ze dne stále větším množstvím informací všeho druhu. Stále více však mezi nimi nabývají vrchu ty ostré a ostřejší, kořeněnější, šťavnatější, vypečenější. A když už se nic tak převratného neděje, pak alespoň to podání věcí vcelku nezajímavých musí být bombastické, děsící, či naopak přejně manipulující. Když už maso za nic nestojí, alespoň omáčka ať je řádně aromatická a pikantní….
„Tak máme nového faráře…“ – jaká je tohle zpráva, novinka, drb ? Stačí sama o sobě, nebo je třeba ji přichutit, osolit a dokořenit ? Nebo podávat s osvědčenou omáčkou ? – Přinejmenším je zase o čem mluvit, počasí přijde trochu zkrátka.
Může to však být i velmi dobrá příležitost. Všimněte si schválně, jak se podávají novinky v Písmu. (Třeba právě ve Skutcích apoštolských, které jsme začali společně probírat.) Na jednu stranu velmi věcně, reálně až zemitě, na druhou stranu, zejména na náš vkus, až příliš okatě tendenčně. Je naprosto zřejmé, že novozákonní vyprávění, záznamy i ostatní zápisy by považovaly za ztrátu času referovat o něčem, co v posledu nesvědčí o Boží lásce, o Jeho moci, či o Jeho aktuální přítomnosti a činnosti mezi námi. Dosvědčit, oslavit a vyvýšit Boha a Božího Syna Ježíše Krista – to je smysl, pro který stojí za to psát. A to pečlivě a podrobně. (Někdy i prokazatelně zkresleně, měříme-li měřítky empirické objektivity.)
To znamená otázku pro nás : O čem se bavíme ? Proč se o tom bavíme ? a Jak se o tom bavíme ? + Co nebo kdo má vyniknout ?
S nadpisem „Kéž by“ – chci ocitovat slova největšího ze svědků víry, apoštola Pavla, jak je napsal v úvodu 1. dopisu do Korintu : (2:1-5)
„Ani já, bratří, když jsem přišel k vám, nepřišel jsem vám hlásat Boží tajemství nadnesenými slovy nebo moudrostí. Rozhodl jsem se totiž, že mezi vámi nebudu znát nic než Ježíše Krista, a to Krista ukřižovaného. Přišel jsem k vám sláb, s velkou bázní a chvěním. Má řeč a mé kázání se neopíraly o vemlouvavá slova lidské moudrosti, ale prokazovaly se Duchem a mocí, aby se tak vaše víra nezakládala na moudrosti lidské, ale na moci Boží.“
Pán Bůh nám to dej, aby to i o nás společně mohlo platit.
jas

ZE ŽIVOTA SBORU

• Se začátkem nového školního roku se také znovu rozběhla pravidelná práce v našem sboru. Pokud v následující tabulce nenaleznete vhodný termín a obsah pro Vás, jistě se nám ozvěte, abychom mohli dojednat úpravu, či doplnění nabídky :

Vynechaná tabulka rozvrhu shromáždění.

SBOROVÝ VÝLET DO BĚLČE

„To to letos tomu kalendáři dobře vyšlo…“, libují si zejména školáci, neboť jim letos díky dvěma státním svátkům připadajícím shodně na 28.den v měsíci vznikly dva prodloužené víkendy za sebou. Jak co nejlépe využít takového volna ?
Někteří mají jistě nabídek mnoho, najdou se však i tací, kteří se málem děsí : „Propána, co jenom budu dělat ?- To zas bude nuda…!“ S novým farářem našeho sboru nabízíme i novou možnost pro děti a mládež : Společný pobyt v Letním táboře Komenského v Bělči nad Orlicí ve druhém prodlouženém víkendu = 27.-31.10.2004. Přihlášky a podrobnější informace naleznete u br.faráře Strádala. (603 485 601). Cílem tohoto pobytu má být jednak dát příležitost vyjet z Prahy zejména těm dětem, které by díky zaměstnání rodičů (ti zpravidla nemají prázdniny) trávily volno doma. Dále pak umožnit bližší seznámení a položit tak základy pro další pravidelná setkání během školního roku na půdě našeho sboru. Konečně pak dát příležitost seznámit se i s naším novým farářem. Pobyt je otevřen i dětem mimo náš sbor. Staršovstvo se rozhodlo podpořit tuto aktivitu sponzorsky – cena pro děti je proto pouze 100,-Kč os/den.
Náš sbor se již tradičně chystá na společný sborový víkend. A to právě ve výše uvedeném termínu 29.-31.10.2004.1/ Letos je opět objednán pobyt do Bělče. Všichni jsou zváni – přihlášky shromažďuje bratr Ladislav Dušek ml. tel: 267 316 376. PROGRAM :
pátek večer = příjezd, ubytování, společný večer – promítání, beseda, seznámení, společné zakončení dne
sobota dopoledne = společné zahájení dne + volno,
sobota odpoledne = vycházka do okolí
sobota večer = „debata“ (nebo „kotel“?) s novým kazatelem sboru a jeho rodinou + společné zakončení dne
neděle dopoledne = bohoslužby v Třebechovicích pod Orebem
+ po obědě odjezd
………………………………………………………………………………………
1/ I dospělí mohou podle počtu volných míst přijet již od 27.10. – společný program však bude připraven pouze pro děti.

VZPOMÍNKA NA SESTRU VĚRU PROCHÁZKOVOU

V pondělí 20.září 2004 zemřela ve věku 53 let sestra Věra Procházková z Prahy – Horních Měcholup. Poděkovat za její život bychom chtěli společně při bohoslužbách v neděli 14.listopadu 2004. Kázáním poslouží br.farář Bohdan Pivoňka.

Vzpomínám na jednu krásnou sváteční neděli zhruba před 50 lety. Tři šťastné rodinky přinesly do našeho sboru ke křtu svoje děti. Dětí se rodilo tenkrát více a tak byly troje křtiny najednou. Dvě holčičky a jeden kluk. Věra, Květa, Karel dostali krásná jména a požehnání na cestu životem od našeho milého br.faráře Vladimíra Čapka. Je zajímavé, že všechny tyto tři děti zůstaly věrné, jednak Pánu Bohu, jednak svému sboru. A život plynul přes krásné dětství a dospívání až do manželských přístavů. Všichni měli děti a prožívali radosti i starosti, jaké přináší běžný život. Ale že cesta nevede jen kvetoucími loukami, ale často hlubokými, tmavými údolími, známe všichni. Pro Věru Procházkovou-Chocholouškovou to byla cesta trnitá a zlá nemoc ji nakonec připoutala až k invalidnímu vozíku. Byla však silnou osobností a stále bojovala ze všech sil. Dbala na sebe a snažila se o normální život. Byla hluboce věřící a oddána Pánu Bohu. A když už nemohla do kostela, toužívala alespoň po sv. Večeři Páně. Poslední sv. Večeří jí posloužil br.farář Nekvasil za účasti i nás několika sester z křesťanské služby letos na jaře. Bylo to důstojné a milé společenství a my pak ještě chvíli setrvali ve skoro rodinném posezení. Povídali jsme a zpívali a cítili se sblíženi, jak to má být mezi lidmi věřícími v Pána Boha. Přála si s námi zazpívat své oblíbené písně, mezi jinými i „Ó, ujmi ruku moji“ a „Důvěřuj se v Pána“. To je moje poslední vzpomínka. Snad mnozí, kteří jí chodili občas posloužit, vědí více.
Je opět sváteční den, pěkná neděle dohasínajícího léta. I naše zahrádka se pomalu odstrojuje z barevné krásy. Jako blesk z čistého nebe mě udeří zpráva, že Pán zbavil Věru bolestí a trápení a převedl ji přes údolí stínu smrti. Snad konečně její „strast se proměnila v slast….“ - napadají mě slova její oblíbené písně, a ona nalezla spočinutí. Nikdo z nás neví, kolik času je mu ještě vyměřeno na tomto, nyní tak neklidném a roztěkaném, světě.
„…u noh Tvých sedě, Pane, na každý den, nechť stane se, co stane, chci věřit jen.“ - Proto, Pane, prosíme, dej nám sílu, abychom i my vytrvali ve víře až do konce svých dnů, jako to dovedla sestra Věra Procházková.
Květa Dušková

PŘEDSTAVUJEME
(nového faráře našeho sboru Mgr.Jaromíra Strádala)

Následujících 7 otázek předložila jménem Vás, čtenářů občasníku, bratru Strádalovi sestra Alice Chamrádová. Odpovědi na ně budeme otiskovat na pokračování v tomto a v dalších číslech.

1. V minulém Občasníku jsme měli možnost dozvědět se několik základních údajů z Vašeho života. Kdybyste se měl ohlédnout zpět, jaký moment nebo událost byla tou klíčovou, která Vás vedla k rozhodnutí pro teologickou fakultu a povolání faráře ?

2. Vaše předchozí působiště bylo na sboru ve Vrchlabí. Co jste se v tomto sboru naučil, co si odtamtud přinášíte ?

3. Jakou roli ve Vaší práci hraje Vaše rodina ? Jak moc je zapojena do sborového života, jak Vás podporuje ve Vašem poslání ?

4. Máte za sebou měsíc života v Praze a působení v našem sboru. Co bylo pro Vás nové, co nejzajímavější a co nejtěžší ?

5. Jak se s přesunem do velkoměsta vyrovnává vaše rodina – manželka, děti ?

6. Jaké jsou Vaše plány pro práci v našem sboru ? Co byste rád zvládl do Vánoc, co během prvního roku ?

7. V čem Vám mohou pomoci lidé ve sboru, jak mohou přispět k tomu, aby se Vám dobře žilo a pracovalo ?

Ad. 1 :
„Marnost nad marnostmi, marnost nad marnostmi a všechno je marnost…“ – tak začíná starozákonní kniha Kazatel. Ta mě v těch letech rozhodování velmi oslovila. Hledat to „jedno potřebné“, jak to později modifikoval poslední biskup Jednoty Bratrské Jan Amos Komenský, a po nalezené cestě se vydat – to byl můj vnitřní zápas ve chvílích rozhodování, co dál v životě dělat. Viděno z vnějšku, očima lidí kolem, to bylo mnohem snazší, neboť jsem vyrůstal na evangelické faře, resp. farách, neboť jsme se stěhovali. Oba moji rodiče sloužili jako kazatelé ČCE.

V tom smyslu platí v mém případě, že nejenom „PROTO“ jsem se stal také kazatelem, ale právě tak i „PŘESTO“. Už když jsem byl dítko sotva školou povinné, nechávaly se slyšet „tetičky“ a sestry ze sboru : „No, to z tebe bude určitě taky pan farář, že ??“ - Slušně a stydlivě jsem tehdy nic neodpovídal, ale pamatuji si dobře, že jsem si v duchu říkával : „No, tak to určitě ! Ani nápad !“
Příklad a vedení rodičů hrály prakticky jistě značnou roli. Byli jsme celá rodina zapojeni do života i služby ve sboru. Úklid, topení, doprovázení zpěvu, sborový zpěv, návštěvy, pomoc při administrativních věcech, přirozeně účast na všech možných setkáních a shromážděních. To všechno patřilo jaksi organicky k našemu běžnému životu. Tak mám třeba v živé paměti, jak jsem ještě jako předškolák byl účastníkem kurzů mládeže ve Vrbně pod Pradědem a sledoval v akci třeba svého křtitele br.faráře Káju Trusinu, apod. Nejenom celocírkevní shromáždění a sjezdy – třeba ten památný v roce 1968 v Praze - ale i docela maličká společenství při biblických hodinách v rodinách v diaspoře bruntálského i hronovského sboru – to vše jistě formovalo můj vztah k církvi a službě v ní. Vzácné bylo, že jsme díky rodičům nevnímali dění a službu v církvi jako něco navíc, co by překáželo, či bránilo našemu jinému podnikání. Mohli jsme si tolik užít i se vydovádět – na táborech a při brigádách a i při svých vlastních zálibách, v mém případě při sportu, že by se nám naopak velmi stýskalo, kdyby měl ten, obrazně řečeno, „kostel“ chybět.
Nejen, že jsme snad ani jako děti nikdy nepřemýšleli, že bychom třeba v neděli nešli na bohoslužby, ale i v takových případech, kdy se nám překrývaly koníčky se sborovým děním, sami jsme to vnímali jako nesrovnatelné. A pamatuji si, že jsem to tak i sám několikrát vnitřně prožil – když jsem si přece jenom prosadil, že půjdu třeba na sport místo do mládeže – že se mi to pak stejně vymstilo – to sportování za nic nestálo. A tak mě třeba i spoluhráči již znali, že v neděli se mnou nic nebude, a počítali s tím, ba někdy to ode mě málem až vyžadovali. Kdybych snad sám měl pokušení to změnit – ozvalo se „…ty v neděli nehraješ, viď ?…“
Ještě jinak : V mých 18 letech, kdy jsme podávali přihlášky na vysoké školy, mi bylo jasné, že chci v životě sloužit Kristu. Šlo jenom o to, kterou formu zvolit. To bylo to „PŘESTO“- otázky, zda by nebylo lepší, účinnější, příjemnější – živit se jako „normální člověk“, jak jsem již tolikrát od lidí slyšel, a pak, ve svém volném čase se věnovat – trochu jako svému koníčku i víře a misii a sboru a církvi. Přirozeně to obnáší i život víry v práci, ne tam být za pohana a pak si doma, pod pokličkou pěkně věřit. To ne. Ale přece jen by člověk nebyl natolik svázán s životem církve a se zvěstováním a pastorací atd. Prostě – stinné stránky farářského života a řemesla kladly otazníky do mé cesty na teologii a poté na sbor.
Samotné rozhodnutí pak bylo – jako vícekrát v mém životě – prakticky dílem okamžiku. A asi proto, že jsem znal to biblické moudro od apoštola Pavla : „Blaze tomu, kdo sám sebe neodsuzuje, když se pro něco rozhodl.“ (Ř 14:22) – Vidím od té doby asi spíš ty světlé stránky farářské služby a bývám naopak překvapen, když mi někdo připomíná, že jsou i ty druhé – a já si uvědomuji, že má vlastně asi pravdu, přinejmenším z jeho pohledu zvenčí. Až řadu let po konfirmaci jsem nově a vděčně objevil konfirmační verš, který mi kdysi na samostatnou cestu víry přidělil můj farář a otec v jedné osobě : „Zvedni se, povstaň. Neboť proto jsem se ti zjevil, abych tě učinil svým služebníkem a svědkem toho, co jsi spatřil a co ti ještě dám poznat….“ (Sk 26:16n)
Ono i zde obsažené „proto-aby“ se mi stalo velkým tématem a vnímám jako své poslání právě tento rozměr víry a pochopení života šířit dál.
Jedním slovem řečeno : Nelituji toho, ba jsem den ze dne vděčnější za to, že to tak může být. Tak jak se to velmi výstižně zpívá v jedné z nových písní : „…Tvá, Bože moc, v očích mých je nesmírná, když můžeš k službě použít i mne…“
To samozřejmě neznamená, že bych neznal i chvíle zoufalství a pochybností až i pokušení se vším seknout a někam zmizet a dělat úplně něco jiného. Ale to už je asi zase jiná kapitola, ne ? – I tak jsem toho navykládal víc, než je zdrávo.
(Pokračování příště)
---------------------------------------------------------------------------------------

Aktuální kontakty :

Druhý sbor Českobratrské církve evangelické v Praze 3 – Žižkově
Čajkovského 1639/10, Praha 3, 130 00
Tel.: 222 722 753, Tel./ Fax: 222 720 864,
mob. 603 485 601, č.ú. 685345/0300
E-mail: zizkov2@evangnet.cz

PřílohaVelikost
038-E.DOC2.06 MB