Kdo je online

Momentálně je online 0 uživatelé a 79 hosté.

č. 37

M. Nekvasil, L. Dušek ml., E. Potměšilová, E. Turková

Each end is only beginning (Každý konec je pouze začátek)

Rozhodně jsem nepočítal s tím, že ještě budu psát do Občasníku. Farář píše obvykle úvodník, zamýšlí se nad příštími úkoly sboru. A teď, téměř v den redakční uzávěrky jsem byl požádán o článek. Ale co napsat? Dopředu se dívat nemohu, ani mi to nepřísluší, jedině zpět. O posledních měsících minulého roku jsme mluvili při výročním sborovém shromáždění. Co bylo nového letos? O co jsem se snažil jako farář sboru?
Aby bohoslužby probíhaly v křesťanské trojiční tradici, v evangelickém duchu, kdy převládá Boží slovo: evangelium shrnuje starozákonní text s epištolou, každou neděli se zpívá jiný žalm, jeho obsah se váže ke kázání, jehož jediným cílem je probudit, povzbudit víru. Na kazatelně se vystřídali ještě dva kandidáti na nového faráře, pražský konsenior Petr Hudec a příslušník mladší generace farářů Pavel Pokorný. A také můj spolužák z gymnázia Jiří Kalenský, který je nyní duchovním československé husitské církve, který nám posloužil v neděli 4. července, když jsme si připomínali památku věrozvěstů Cyrila a Metoděje a Mistra Jana Husa.
O Boží slovo jde zcela samozřejmě v biblických hodinách. Na text v bibli jsme hledali odpověď zase jen v Písmu. Probírali jsme Pavlovy epištoly asijským sborům (Galatským, Efezským, Koloským), v druhé části našich schůzek jsme si připomněli evangelického básníka Jiříka Třanovského, kritiky mladého J.A. Komenského, zamysleli jsme se nad fiktivním setkáním tří geniů pobělohorské doby – J.A. Komenského, H. Schütze, R. Descarta.
Velkou ztrátou pro sbor bylo úmrtí věrných sester Zdeňky Chvojkové, Květy Chamrádové a Marie Martínkové. Na všech byl znát dlouholetý život v obecenství sboru a ony naopak svou oddanou službou měly vliv na každého člena sboru. Leč taková byla Boží vůle, té my nemůžeme rozumět, ale s vděčností děkovat za jejich život.
Protože první žižkovský sbor zve k pravidelným přednáškám teology, historiky, filosofy, rozšiřuje se tak intelektuální obzor členů sboru, u nás, aby se rozvinula i citová podstata věřícího člověka naší doby, byla pokusem setkání s názvem „Vyznání slovem a hudbou.“ Představili se evangeličtí a vůbec křesťanští umělci všech generací – David Rejchrt, Jiřina Marešová, P. J. Blaha, Milan Balabán. Promluvil švýcarský teolog Bernard Martin a celocírkevní kantor Ladislav Moravetz.
Schützovo oratorium „Sedm slov Kristových na kříži“ v provedení sólistů Národního divadla a Státní opery a s úvahou prof. J. Smolíka bylo přípravou k letošním velikonocím.
A pak jsem si vzpomněl: V roce 1947 navštívila Prahu vdova po zakladateli skautingu Baden – Powelovi. Evangeličtí skauti se sešli v kostele U Martina ve zdi. Kázal farář Bohuš Hrejsa, anglická lady promluvila k mládeži, tématem byla slova „Each end is only beginning.“ To jsem také uměl přeložit: „Každý konec je pouze začátek!“ Dodnes si to pamatuji a dnes si ta slova znovu připomínám. Miloslav Nekvasil

Pozvání na zahajovací středu

Ve středu 1.září 2004 v 19 hod. zahájíme v modlitebně bohoslužbami nový sborový rok. Nový bude i v tom, že přivítáme našeho nového bratra faráře Mgr. Jaromíra Strádala.
Rádi bychom se rozloučili s bratrem farářem Miloslavem Nekvasilem a poděkovali mu za jeho službu v našem sboru, ale bohužel se bude dlouho zotavovat po poranění Achillovy šlachy a tak nebude moci být přítomen. Předpokládáme, že rozloučení s ním bude možné až někdy v říjnu. Proto mezitím alespoň děkujeme prostřednictvím krátkého příspěvku od kurátorky Evy Potměšilové viz dále.
Společné setkání po letní přestávce bude spojeno s vysluhováním Večeře Páně. Podle naší tradice budou židle uspořádány opět do kruhu. Při jarní obměně našeho staršovstva, došlo i k obměně názoru na toto uspořádání. Byli bychom rádi, kdybyste i vy ostatní využili tento podnět k diskusi.Kruh je nejen znakem vzájemné sounáležitosti, ale může být vnímán i jako výlučnost a přispívat k pocitu druhořadosti u těch, kteří přišli později. Není kruh také jistým nátlakem pro ty, kteří se nechtějí účastnit Večeře Páně? Návazným prostorem pro pokračování této diskuse mohou být i stránky Občasníku, nebo sborový výlet.
Srdečně Vás na zahajovací večer zveme a těšíme se na Vás.
Za staršovstvo Ladislav Dušek ml.

Poděkování bratru faráři Nekvasilovi

… „Správně, služebníku dobrý a věrný, nad málem jsi byl věrný, ustanovím Tě nad mnohým; vejdi v radost svého pána.“
Mt 25,21

Není to dlouho, co při instalaci bratra faráře Nekvasila za kazatele našeho sboru zazněla svědectví o tom, že jako poslušný služebník jde, kam jej Pán zavolá, byť ví, že je to třeba jen na krátký čas. Nebylo tomu jinak ani v našem sboru. Nevím, je-li rok MÁLEM? Jisté ale je, že i tento čas se dá promarnit či naopak bohatě naplnit.
A já děkuji bratru faráři Nekvasilovi, že jako onen dobrý služebník z evangelia byl nad tímto „časovým“ málem věrný a my jsme tak mohli skrze jeho věrnou službu čerpat a přijímat povzbuzení – při nedělních bohoslužbách, při neobyčejně zajímavých a obohacujících setkáních v rámci cyklu „Vyznání slovem a hudbou“, při poutavém vyprávění o Jiřím Třanovském v druhé části biblických hodin, při osobních setkáních a rozhovorech.
Nevím, je-li rok MÁLEM, ale vím, že jej bratr farář Nekvasil naplnil dobrou a věrnou službou našemu sboru.
Eva Potměšilová
  
Nový kazatel

Náš nový kazatel Mgr. Jaromír Strádal ml., kterého jsme volili jako jáhna do našeho sboru, úspěšně složil farářské zkoušky a synodní rada mu vydala dekret volitelnosti za faráře. Na základě těchto skutečností staršovstvo sboru požádalo synodní radu o schválení dodatku k povolací listině, kde požádáme, aby br.Mgr.Jaromír Strádal nastoupil do našeho sboru od 1.9. již jako farář.

Představení nového faráře

Abyste se mohli s naším novým kazatelem seznámit i vy, kteří se nedostanete pravidelně do shromáždění, nabízíme zatím několik základních informací o novém br. faráři a jeho rodině. Plánujeme, že v dalších číslech Občasníku ho představíme poněkud obšírněji.

Mgr. Jaromír Strádal ml.
• se narodil 12.6. 1962 v Bruntále, kde jeho rodiče Jaromír Strádal st. a Jarmila Strádalová působili jako vikáři v místním sboru ČCE
• v roce 1970 se rodina přestěhovala do Hronova, kde otec působil jako vikář a farář v místním sboru ČCE, matka jako vikářka ve sboru v Broumově
• vystudoval gymnázium v Náchodě a po maturitě 1981 šel studovat teologii na Komenského evangelickou bohosloveckou fakultu, kde studoval 1981 – 1986
• 20.7. 1985 se oženil s Marcelou Sochorovou z Václavic, sbor Šonov u Nového Města nad Metují
• v listopadu 1986 se stal seniorátním vikářem ústeckého seniorátu s určením pro Chomutov, po půl roce však nastoupil základní vojenskou službu (2 roky)
• po dobu studií a vojny bydleli Strádalovi ve sborovém domě ČCE v Praze – Strašnicích a narodil se jim nejstarší syn David (17)
• od července 1989 působil jako seniorátní vikář Královéhradeckého seniorátu a od r. 1990 jako vikář ve Vrchlabí. Tam se narodily děti Ondřej (14), Gabriela (11) a Zuzana (4)
• je členem Poradního odboru evangelizačního a misijního (POEM) při synodní radě ČCE
• spolupodílí se na pořádání různých aktivit a pobytů pro děti a mládež (Chotěboř, Běleč, Tis)
• 12 let působil jako předseda představenstva střediska Diakonie ČCE Světlo ve Vrchlabí
Eva Turková

Zatím připojujeme kázání bratra Jaromíra Strádala,
které zaznělo 7. března 2004 na 2. neděli postní - Reminiscere

Čtení: Jan 15, 5-11+ 1.Tes. 5, 16-18
Text: Kazatel 1, 1-3+3, 12+22a
Písně: 429, 25, 680,447,399 1-5, 399 6-13, 397 1+11-13

Není to lehký úkol z tolika stránek Písma vybrat něco na jedno jediné kázání. Pojedeš na návštěvu, chtělo by to něco dobrého nebo možná ještě víc než dobrého, možná něco lepšího. A co takhle vzít něco vůbec nejlepšího? Jenomže, které to biblické slovo je to nejlepší? Téměř nikoho z Vás neznám, nevím jak žijete, co děláte a tvrdím, že každý z Vás bude mít to své nejlepší biblické slovo a nevím jestli bychom v tomto plénu našli dost lidí, kteří by našli to společné. Snad možná je živý ještě katechismus a slova, která shrnují vyznání Písma. „Mým jedinkým potěšením v životě i ve smrti jestiť…“ Ale, když hledáme v Písmu, řekl jsem si, co ti zbývá jiného, než se podělit o to, co tebe samotného nese, co ty jsi mohl přijmout jako obdarování a navíc - dobře se to hodí, protože tam vskutku je psáno, že to je to nejlepší. Snad jste ta slova postřehli. Kazatel vyznává: „Není nic lepšího pod sluncem, není nic lepšího pro člověka než se radovat z toho co dělá a přitom užívat dobrých věcí.“ Tahle pravda připomene dělat dobré věci. Nejde to dost dobře dohromady, aby člověk dělal nedobré věci a přitom se radoval.To jedno slovo vám chci tedy přinést, nasadit vám jej do hlavy jako takového broučka, aby trochu hlodal a spolu s vámi chci potom promýšlet v tom co budu říkat, v tom co budeme zpívat, v tom co se chceme modlit, své vlastní všední dny a životy a hledat jaké dobré věci, důvody k radosti nám Pán Bůh dává.
Bylo by to krásné, kdyby se člověk jenom radoval a vnímal jenom ty krásné a dobré věci. Jenomže už ten moudrý Kazatel, když začal ohledávat život ve vší jeho plnosti, tak nezačal zrovna povzbudivě. Marnost nad marnostmi a nic než marnost. Jaký má člověk užitek, co z toho máš člověče, že se pachtíš pod sluncem? Pod sluncem je taková hezká povídka. Když se člověk pachtí pod sluncem, dá se čekat, že možná bude něco nad sluncem. I tam by nás mohlo naše přemýšlení vést, neboť když přichází Ježíš, stále znovu tvrdošíjně mluví o Božím království, které není z tohoto světa a které se sice protíná a promítá a ovlivňuje s tím naším tělesným životem, nicméně jeho rozměry jsou mnohem větší anebo možná docela jiné. Ale tady pod sluncem marnost nad marnostmi. Možná, že máte za sebou také těžký týden, kdy se vám věci bortily pod rukama, když si z vás (jako ze mne) technika dělala dobrý den, kdy jste přišli na schůzku a ten druhý nepřišel a vzápětí vám volal jiný, že jste měli být tam, kde jste slíbili a že jste na to zapomněli. Nebo že jste se chystali připravit něco vskutku dobrého pro své hosty, návštěvu a ono se to zrovna na potvoru vůbec nedařilo, když nevypli proud, tak trouba pekla mnoho a nebo málo, a když si člověk chtěl dát záležet na tom, jak hezky pozdraví příchozí, tak zrovna klopýtne a nebo se zakucká. Marnost nad marnost. Právě proto je mi tak vzácné, to slovo Kazatelovo, které potom objevuje a nabízí. Jestli něco pro tebe člověče je cenného a dobrého v životě, tak je to tvoje radost. A tu si prosím tě nenech vzít. A už jsme u toho. Kdybychom žili v nebi, asi bychom s tím neměli problémy, ale žijeme tady, pod sluncem, jak to charakterizuje Kazatel. A tady máme spoustu a spoustu problémů. Je tolik věcí a tolik sil a tolik myšlenek a tolik útoků a nájezdů, které nám chtějí tu naši radost prostě vzít a nebo zkazit, a nebo nás jiným způsobem poškodit, zaměstnat, abychom na tu svou radost zapomněli.
Musím teď už říci ale biblickou charakteristiku radosti. Abychom si ji nepletli s tím, co tak zhusta je nabízeno současným světem. Radost v Písmu není jenom jednorázová, chvilková věc, hnutí mysli, či jedno potěšení, které za chviličku pomine. Radost v Písmu je velmi těsně spjatá s pojmem spásy. A spása je cosi věčného. Možná i odleskem od toho má radost podobně trvalou charakteristiku. Možná bychom v češtině měli spíše říkat radostnost než radost. Když se tedy hovoří v Písmu o radosti, když i Kazatel tady připomíná to naše radování ohrožené z různých stran, pak se tím míní poloha našeho života. Celkové vnímání sebe sama, druhých lidí, podmínek životních, toho, co máme za sebou, jako své zkušenosti, toho, co máme před sebou, jako své naděje. Radostnost, která je nakažlivá, která dokáže překonat a proměnit to, co se zdá být jenom hořké, to co se zdá být protivné a někdy nejenom zdá. Žalmista v tom žalmu, který připadá tradičně na dnešní druhou postní neděli, vyznává, že jeho nepřátelé jsou mnozí a že proti němu strojí kruté úklady a že na něj snovají různé léčky a pikle, jen aby ho dostali a on sám se snaží vydržet v tom všem ohrožení, vydržet upřímný a pravdivý. Schválně říkám tenhle rozměr žalmistův, protože to je otázka Písma na nás a na naše všední dění a rozhodování. Asi každý najdeme nepřátele, asi každý najdeme překážky a trápení.To není nic zvláštního, ale otázkou je, kde se berou ty překážky a trápení. Můžeme skutečně se žalmistou či s Jobem vyznávat: „Ale Hospodine, já skutečně nevím odkud se to bere, protože já přece se tak snažím být upřímný a čistý a pravdivý, proč jsou na mě ti lidé takoví?“ Anebo spíš nám nezbude, než abychom v pokoře skláněli hlavu a vyznávali se Bohu ze svých selhání, neboť na nás může platit to, co říkal kdysi jeden z psychologů. Trošku provokativně, nezlobte se, že to budu opakovat. „Chceš být naštvaný? Chceš mít nervy? Chceš mít hodně nepřátel? Pak si dobře začni všímat chyb těch druhých a začni je kritizovat a začni nadávat a začni se zlobit, protože to přece je nepořádek, co oni dělají! Chceš mít dostatečně napjaté vztahy? Potom pokud možno neříkej svou kritiku tomu koho kritizuješ, ale řekni to všem ostatním. Proti tomu - jestli chceš žít v radosti, v pokoji, pak začni děkovat.“ To je provokativní slovo. Jak mohu děkovat za něco, co je mi protivné? Jak mohu děkovat za někoho, kdo mi klade překážky? Jak mohu děkovat za něco, co mě bolí? Ale jestli otevřeme Písmo a budeme ho číst, apoštolem počínaje, Ježíšem pokračuje a do Starého zákona se vracejíce, tak to tam najdeme skutečně mnohokrát. On to apoštol skutečně myslí vážně. Za všech okolností děkujte! A sám to tak dělá. A raduje se i tehdy, kdy je ve vězení, že může mít podíl na Kristově utrpení. A raduje se i z toho, když mu přijdou donést zlou zprávu jeho přátelé a řeknou: “Podívej, tam v tom sboru, co ty jsi založil, tak tam přišli jiní a začali kázat a pomlouvají tě tam a dělají ti zle“. Apoštol jim na to řekne: „Ale i z toho se raduji, hlavně, že se Kristus zvěstuje. Ať to dělají, proč chtějí a jak chtějí, ale hlavně, že se Kristus zvěstuje.“
Umíme se radovat z konkurence? Chceš-li být radostný, pak začni především děkovat a dost dlouho se z toho nenech vykolejit. Vždyť je tolik dobrých věcí, za které se dobře děkuje! Pak přijdou na řadu i ty, které nejsou tak radostné. Když nás apoštol, Kazatel a jiní svědkové Písma vybízejí k radosti a ještě k tomu neustále, bez přestání, k radosti – známé apoštolovo „radujte se v Pánu vždycky“. Přijde nám to, že nás tlačí a chtějí nás zmanipulovat do nějaké křeče, do nějaké přetvářky. Ale oni to myslí vážně. Skutečně to není jenom naučená věc, když žalmista zazpívá: „Zaradoval jsem se, když mi řekli: ,Do domu Páně půjdeme.´“ Skutečně to není plané slovo, když Ježíš řekne učedlníkům: „Neradujte se z toho, že se vám poddávají démoni a zlí duchové“. To, když přišli učedlníci z té povedené mise, kde se jim tak dobře dařilo. Ale: „Radujte se z toho, že jsou vaše jména zapsaná v nebesích“. A tady se, myslím, dotýkáme nejblíž toho, co je podstatou radosti. Podstatou radosti křesťana je jistota, že Bůh i mne vidí, že mě zná až do morku kostí, až do té nejposlednější, nejtajnější myšlenky a že přesto přece i po mě touží a zve mne k sobě a nabízí mi odpuštění. Když z tohohle výchozího bodu křesťané vycházejí, pravidelně si ho připomínají, nejlépe každý den, když tím, že nejdříve poděkují, než začnou jakékoli své konání, najednou mohou zjišťovat, jak velká síla stojí za nimi, když Bůh je s nimi.
Tak se to hezky poslouchá, jak se jiní radují a kolik je důvodů k radosti, ale kde je ta moje radost? Z čeho se já raduju a nestydím se za to někdy před druhými, kteří jsou vážnější, že mám radost z drobností, že mám radost ze sluníčka a že mám radost ze setkání s člověkem kterého jsem dlouho neviděl? Mám jednu skvělou příležitost ve vrchlabském sboru, máme tam středisko diakonie, kde jsou mentálně postižené děti a mladí lidé. Ti vám učí ostatní lidi, co to znamená se radovat! A někdy, když už člověk klopýtá pod tíhou vší té důstojnosti, vážnosti, či jak pan president kdysi poznamenal „blbé nálady“, je to jak vstoupit do oázy, přijít mezi ně a umět se radovat a objímat a těšit a políbit a nemuset se za to stydět. Jsem jist, že v takových místech Pán Bůh přebývá. Jsem jist, že to je něco, po čem se hodí toužit a o co se sluší se pokoušet. Neboť i tak je formulováno moudrými, že tam kde se ztratí vědomí Boží přítomnosti, tedy vědomí, že jsme jako jedna rodina Božích dětí, před Bohem si naprosto rovní, tam také mizí radost. Konečně Job nám to přece krásně připomněl. Nahý jsem se narodil, nahý zase odejdu. Všechny ty naše důstojnosti jsou jenom tady pod sluncem. Moudrý Kazatel je shrnul na jednu hromádku a pověděl o nich, že jsou pomíjivé. Můžeme směle prosit, jako kdysi učedníci: „Zůstaň s námi Pane a otevírej nám naše srdce a otevírej nám Písma, aby nám srdce zahořela, protože když ty jsi mezi námi, je mezi námi radost. Když ty jsi mezi námi, je mezi námi odpuštění, když ty jsi mezi námi, je mezi námi odvaha ke smíření, je mezi námi odvaha říci druhému pravdu do očí, je mezi námi odvaha vyznat i svou vlastní vinu. Poznal jsem, že není nic lepšího pod sluncem než se radovat z toho, co konám, neboť to je můj podíl“. Amen

Ta už předtím nahlášená píseň třistadevadesátádevátá je značně dlouhá. Ale je celá o radosti. A o radosti, o které jsem zatím nemluvil. O radosti ze společenství, o radosti z církve, o radosti ze sboru. Vydržme ji a projděme si své vzpomínky, jak od mladosti či od dospělosti mohli jsme zažívat jaká radost v Páně domě. S tím odhodláním, že po ní toužíme a chceme ji nacházet stále znovu.
Následovala píseň z EZ č. 399: V sjití tomto pravme sobě

Podle magnetofonového záznamu zapsala Eva Turková

Životní jubilea v příštím období

90 let 13.9. Ludmila Všetečková
88 let 12.11. Otakar Berounský
87 let 10.10. Miroslav Blábol
85 let 5.11. Libuše Kalfiřtová
1.12. Taťána Urbanová
83 let 8.10. Jiřina Pašková
10.10. Ing. Ladislav Dušek st.
82 let 9.9. Libuše Kafková
80 let 26.10. Bohumila Vilimovská
75 let 5.10. Jiří Doležal
16.11. Olga Šátková
60 let 14.10. Miloš Jičínský

Všem oslavencům přejeme hojnost Božího požehnání pro každý další den jejich života.
Eva Turková

Poděkování a informace o sbírce na křesťanskou službu k uctění památky sestry Květy Chamrádové

Při pohřebním rozloučení se sestrou Květou Chamrádovou se konala sbírka, jež byla určena podle přání rodiny na potřeby křesťanské služby. Ke sbírce při shromáždění se poté připojily jednotlivé dary v hotovosti a dary složené na běžný účet (většinou ze zahraničí) pro tento účel. Celková suma činí 21 877,- Kč. Staršovstvo po dohodě s rodinou rozhodlo, že tato sbírka bude určena na konkrétní účel v rámci křesťanské služby.
Děkujeme všem, kteří svojí účastí vyjádřili úctu k zesnulé sestře Květě Chamrádové a přispěli k potěšení blízké rodiny.

Eva Turková
Oznámení
• nabídka zpěvníků
Sbor zakoupil Evangelické zpěvníky, které nabízí za 10,- Kč za kus ve sborové kanceláři.

• sborový výlet do Bělče
Jako v předcházejících dvou letech i letos budeme pořádat společný sborový výlet do Bělče od středy 27. října večer do neděle 31. října. Cena pobytu na osobu a den (ubytování + stravování - 3-4 jídla) pro děti od 3 do 10 let činí 220,- Kč; pro děti nad 10 let a dospělé 249,- Kč. Sbor přispěje dětem na tento výlet úhradou poloviny částky z prostředků křesťanské služby.
Kontaktní osobou pro přihlašování bude jako i v minulých letech bratr Ladislav Dušek ml. tel: 267 316 376. Další informace budou k dispozici po 6. září ve sborové kanceláři nebo u bratra Duška.

Eva Turková
Milí čtenáři,
velmi oceníme, pokud byste se chtěli zúčastnit vytváření a výroby Občasníku. Přivítáme Vaše podněty a připomínky. Pokud máte náměty na určité příspěvky, nebo byste chtěli otisknout něco, co teď vidíte jako potřebné, prosíme kontaktujte nás.

Druhý sbor Českobratrské církve evangelické v Praze 3 – Žižkově
Čajkovského 1639/10, Praha 3, 130 00
Tel.: 222 722 753, Tel./ Fax: 222 720 864,
E-mail: zizkov2@evangnet.cz
Za správnost informací uvedených v tomto čísle odpovídají:
Mgr. Eva Potměšilová a Eva Turková

Milí čtenáři,
• pokud jste se přestěhovali, nebo pokud nastala jiná změna ve Vašem životě, dejte nám o tom zavčas vědět, abychom mohli provést změny v kartotéce a tento Občasník Vám mohl být zasílán na aktuální adresu.
• pokud se Vám občasník líbí a víte o někom, kdo by ho chtěl také dostávat, sdělte nám, prosíme, jeho adresu. V případě, že o Občasník nemáte zájem, sdělte nám to také, abychom Vám jej zbytečně dále nezasílali.

• těm z vás, kteří máte přístup na internet, můžeme zasílat Občasník e-mailem. Pro nás by to znamenalo snížení nákladů na výrobu, kopírování a rozesílání a také nezanedbatelnou úsporu času. Prosíme Vás proto, pokud si budete přát zasílat Občasník elektronickou poštou, abyste nás kontaktovali na uvedené emailové adrese, abychom mohli vytvořit zvláštní adresář pro odběratele Občasníku e-mailem.

PřílohaVelikost
037.DOC139.5 KB