Kdo je online

Momentálně je online 0 uživatelé a 63 hosté.

Bůh domluvil!

Vážený bratře faráři,
dovolte mi malou improvizaci k Vašemu kázání z 04/01/09.
Soudím, že pokud přijmu za své, že Ježíš, zvaný Kristus, je přelomovou postavou Bible, dějin, starozákonní církve, křesťanského vyznávání, i mého osobního postoje a přesvědčení,..... pak dnes již nemohu dost dobře hovořit o „Božím mlčení“ s jakýmsi implicitním očekáváním,..... že Bůh zase (ještě) promluví a řekne něco nového nebo jiného... nebo dokonce že já se stanu nástrojem nebo alespoň účastníkem tohoto jeho sdělení..... nebo dokonce že já takové sdělení svou zbožností přivolám.
Je-li JK takovou přelomovou postavou ( a není zde a v tomto okamžiku podstatné, zda toto vyznání chápu naturalisticky, filosoficky, metaforicky/básnicky nebo jakkoliv jinak)... pak jeho smrtí/ vzkříšením (a opět je v tomto okamžiku lhostejné zda a jak to míním) musím konstatovat i přelom v procesu biblického sdělování a poznávání...... i přelom v biblických nadějích. Neboť pak Bůh v JK již naplnil svá zaslíbení (respektive to co jeho věrní očekávali) a již řekl i své poslední slovo. A je omylem čekat nebo si vyprošovat či vynucovat jakékoliv post-evangelijní, post-kristovské nebo post-biblické slovo, sdělení, odhalení nebo poznání.
Bůh domluvil. Vše bylo řečeno. Všechno víme (můžeme vědět). Nedovíme se nic víc. Všechno co jsme schopni i co máme (?) skutečně vědět, máme nakonec mezi deskami jedné knihy (respektive několika jejích stránek). Nevíme-li, neznáme-li, nerozumíme-li.... je to naše vina. Naše hloupost, lenost, hrubost, neochota, sobectví... v jakoby začarovaném kruhu.
Nechápu ovšem Boží fiktivní „mlčení“ ani ve smyslu výčitky, že Bůh nejedná. Míněno tak, že Bůh nejedná tehdy a tak jak já bych potřeboval nebo jak mně se to jeví správným. Neuznávám tuto výčitku,... nestavím Boha před svou soudnou stolici,... nečiním jej odpovědným za cokoliv co je nebo není, ať již se mi to osobně líbí nebo ne.
Nemohu zde ovšem nezmínit otázku biblických zaslíbení a chápání Bible vůbec. Nechápu SZ jako zaslíbení, ani jako poodhalení a projev předzvěděného a naprogramovaného. Ale jako stylizované a teologizované lidské dějiny lidského hledání. Dějiny lidské touhy, tušení a nadějí. I dějiny naplňování těchto tužeb, dějiny míjení, omylů i popírání a zklamání. Dějiny zcela mimořádné v pohledu víry... Nikoliv však dějiny jakožto naturalistický popis pragmatických nebeských událostí v pohledu faktograficky naučném.
I tyto dějiny hledání, touhy a nadějí skončily však v JK, aby začal nový věk, věk chápání, rozumění, poslušnosti a naplňování. Není naším úkolem hledat jiného Boha. Není naším úkolem luštit údajná skrytá tajemství Starého ani Nového Zákona. Je omylem hledat poznávání mystické. Svým vlastním vyznáním zavazujeme se studovat, poznávat, rozumět, poslouchat, uskutečňovat a plnit to, co bylo řečeno. Ledaže by jeden Mesiáš nestačil,- a my jsme měli hledat jiného. Což bych já ale upřímně nerad.
S pozdravem
5/1/09
Ilja Herold