Kdo je online

Momentálně je online 0 uživatelé a 67 hosté.

Adventní dopis 2011


Adventní dopis 2011

DRUHÝ SBOR ČESKOBRATRSKÉ CÍRKVE

EVANGELICKÉ

V PRAZE 3 - ŽIŽKOVĚ

Čajkovského 10, tel. 222 722 753, 739 244 619, e-mail: zizkov2@evangnet.cz

 

„Bůh naděje nechť vás naplní

veškerou radostí a pokojem ve víře,

aby se rozhojnila vaše naděje

mocí Ducha svatého."

(Římanům 15:13)

 

Víra pak jest nadějných věcí podstata

a důvod neviditelných.

(Židům 11:1)

 

 

advent 2011


Kázání:

„Tu mu přinášeli děti, aby se jich dotkl, ale učedníci jim to zakazovali. Když to Ježíš uviděl, rozhněval se a řekl jim: „Nechte děti přicházet ke mně a nebraňte jim, neboť takovým patří království Boží. Amen, pravím vám, kdo nepřijme Boží království jako dítě, jistě do něho nevejde." Objímal je, vzkládal na ně ruce a žehnal jim."  (Mk 10:13-16)

Milé sestry, milí bratři,

Ježíš v tomto textu mluví o dětech, poukazuje na ně a dává nám je za vzor. Co to pro nás znamená? Znamená to, že jsou lepšími křesťany, než my dospělí?

Pravda je, že děti dokážou být bezstarostné, upřímné a radostné. Ale dospělý člověk si už nemůže hrát jako dítě, čí hrát si na dítě. Nemůže přehlédnout své zkušenosti a zbavit se odpovědnosti. A stejně bychom si moc nepomohli, protože děti jsou taky lidi. Mají stejně jako dospělí mnoho chyb, dokážou být sobecké, vzteklé, nepřátelské a vypočítavé.

A přece o nich najdeme v Novém zákoně zvláštní slovo. V době, která děti přehlížela, kdy se muži o ně začali zajímat až v momentě, kdy vyrostly, staví Ježíš malé děti mezi své učedníky a říká: „Kdo nepřijme Boží království jako dítě, jistě do něho nevejde."

Co tedy má Pán Ježíš na mysli, když nám staví dítě za příklad?

a/ Že děti jsou v Bibli to nejcennější co člověk má. Pro každého rodiče je nejdůležitější jeho dítě. Když se v Písmu říká, že máme být jako děti, pak se tím naznačuje, že pro Pána Boha jsme stejně cenní a milovaní jako děti pro své rodiče.  To je úžasná věc. Mnohokrát o sobě dospělý člověk pochybuje a má pocit, že je každému lhostejný a jeho život nestojí za nic a že je zbytečný, či druhým na obtíž. Dítě však ví, že je milováno, a tak dovede žít bezstarostně, radovat se ze života. Ví, že vše, co dostává, je dobré a nemusí mít z ničeho strach. Ví, že je chráněné. Žít v křesťanské víře jako dítě tedy znamená spolehnout se na Boha a na jeho lásku a nad ničím se zbytečně netrápit. Jako křesťané smíme každý den vstávat, pracovat a usínat s vědomím, že jsme milovanými Božími dětmi, které žijí pod Boží ochrannou rukou.

b/  Dítě stále něco přijímá.  Skoro nic si neudělá samo, je závislé na péči a starosti dospělých. Dospělý člověk má pocit, že na všechno stačí sám a nikoho nepotřebuje.  Ale víra v Boha znamená, že z té naší dospělácké víry slevíme a uznáme, že i jako dospělí stále něco přijímáme a dostáváme. Na dětech vidíme, že jsme stále dlužníky a bude tomu tak až do konce našeho života.

c/ Děti se někdy až legračně snaží napodobit své rodiče. V tom dobrém i v tom špatném smyslu. Ale i dospělý člověk napodobuje, chová se tak, jak to vidí kolem sebe. Tím si často omlouváme věci, které nejsou správné.

Pro Boží děti proto platí: místo abychom kopírovali, co vidíme u druhých, snažíme se napodobovat Pána Boha. Být Božím dítětem znamená být k druhým stejně milosrdný, laskavý a věrný jako je Bůh k nám. Nikdy se nám to sice v plnosti nepodaří - ale čím víc si budeme Boží dobrotu připomínat, tím větší je naděje, že si ji osvojíme i ve vztahu k druhým lidem. Jinými slovy, křesťan nemusí nic složitě vymýšlet, stačí když bude s lidmi jednat stejně jako s ním jedná Pán Ježíš Kristus.

Stejně jako děti i my dospělí patříme do školy. Ale ne do základní, střední či vysoké, ale do Boží školy. Tato škola je celoživotní a nárokuje si veškerý náš čas. Je to škola, ve které se učíme být Božími dětmi. Je to neustálý proces, který končí až našim odchodem k Pánu.

Tato škola je dobrovolná, a je jen na nás, zda ji chceme navštěvovat, či ne. Zda si budeme držet čas osobního ztišení, čas společného rodinného setkávání nad Písmem. Není lehké začít společná rodinná ztišení, o to je to horší si je udržet. Mnohdy se nám nechce, je to mnoho námahy, mnohdy jsme unavení, mnohdy ani nemáme náladu, než se svoláme, než uklidníme děti, než kdoví co...

A přitom tyto společné chvíle by pro nás měly být ty nejdůležitější na světě. Jsou to chvíle naší společné Boží školy, kdy jako rodina čteme Písmo, kdy se jako rodina společně modlíme, kdy hledáme Boží vůli pro náš život a kdy jako rodina společně čerpáme z bezedné studny věčného života. Čas, kdy jako dospělí můžeme dětem ukazovat Boží lásku. Nezapomínejme na tyto chvíle, držme si je a nejen je, držme si i osobní ztišení, tuto Boží školu.

MODLITBA:  Pane, ty víš, že jsme velmi slabí, ty víš, jak často padáme a nechce se nám brát do ruky tvé Písmo, poslouchat tvé Slovo. Prosíme, dávej nám svého svatého Ducha, aby nás v tom vedl a posiloval. Prosíme za naše děti, abychom je uměli přivádět k Tobě. Prosíme, povolávej je k sobě a ochraňuj je a žehnej jim. Amen.

(bratr jáhen Stanislav Mikulík na Zahajovací středě 7.9.2011)

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Milí bratři a sestry,

Přijměte dnes ode mne jenom tento krátký adventní pozdrav.

Jsme zase na konci - sil, nadějí, života + všichni jsme na konci dalšího církevního roku. Temné oddíly Bible o soudu a zatracení („pláč a skřípění zubů...") však jsou především pozadím pro příchod nového světla, slunce spravedlnosti... Jak prorokovali proroci:

„Hle, temnota přikrývá zemi, soumrak národy, ale nad tebou vzejde Hospodin a ukáže se nad tebou jeho sláva..." (Iz 60:2nn)

Každý konec je zároveň nový začátek. V Kristu i pro každého z nás. Na konci přijde On !!! A jeho království nebude konce...

Máme být jako děti - učí se, objevují, očekávají nové věci, těší se, radují se, umí přijímat dary, péči, umí se stulit v bezpečí milující náruče, a jsou velmi nešťastné, bezbranné, poznamenané, když o tyto jistoty, tak nutné pro jejich život přijdou, když je marně vyhlížejí. Proto máme/smíme být sami jako děti - Boží.

Vánoce jsou svátky dětí - mohou a mají být tedy pro každého z nás - vždyť se všichni modlíme: „Otče náš..." a máme žít v lásce jako milované Boží děti, tak jako Kristus miloval nás a sám sebe dal za nás jako dar a oběť..." (Ef 5:1n)

"Advent je připomínkou velké naděje:

Ať se děje cokoli, život má smysl, protože On přišel - a přichází stále." (Malá poselství Vojtěcha Kodeta 2012)

Požehnaný Advent Vám všem přeje                                      Jaromír Strádal

Srdečně zveme na

tradiční podzimní sborové dny

letos ve dnech 12. a 13. listopadu 2011

 

Program:

sobota 12.11. 16:00    vystoupení místní tensingové skupiny TYJÁTR

16:45    přednáška: „KDE DOMOV MŮJ?"

Mgr.Ilja Hradecký, ředitel občanského sdružení Naděje

19:00    „EXPERTI" - divadelní vystoupení lidí v nouzi - skupina „DivaDno"

neděle 13.11. 09:30    bohoslužby (I.Hradecký,  J.Strádal)

11:00    O NADĚJI - beseda s I.Hradeckým (nejen) o práci občanského sdružení Naděje v Praze

 

sváteční bohoslužby

 

neděle 27. 11. 09:30    1.neděle adventní - bohoslužby + VP (J. Strádal)

neděle 18. 12. 09:30    4.neděle adventní - Vánoční zvěstování dětí

sobota 24. 12. 16:00    Štědrovečerní pobožnost

neděle 25. 12. 09:30    Boží hod vánoční - bohoslužby + VP (J. Strádal)

sobota 31. 12. 16:30    Silvestrovská pobožnost

neděle 01. 01. 09:30    Novoroční bohoslužby

biblické hodiny a pravidelná sejití v našem sboru

 

pondělí            16:00 děti mladší                   17:00 děti starší

17:00 Hovory při čaji  - pouze 2. pondělí v měsíci

úterý                18:00 mládež

středa              09:15 dospělí  I.

čtvrtek             19:30 dospělí  II. /  střední generace

Úřední hodiny ve farní kanceláři

 

pondělí

úterý

středa

čtvrtek

pátek

kontakt

farář

 

8-12+13-15

 

8-12+19-21

 

603485601

sbor.sestra

16-19

9-12

10-13

14-17

 

739244619

účetní

9-13

 

 

10.30-13

 

222722753

správa domů

8-12

8-12+13-17

 

16-20

8-12

603559984

past.prac.

 

 

 

 

 

739244739

 

 

PřílohaVelikost
Adventní dopis 2011.doc49.5 KB